Hledají se investice, zn. česko-vietnamské

Dle webové stránky Ministerstva průmyslu a obchodu v rámci zemí Asie a Tichomoří má ČR 30 let po sametové revoluci dohodu o spolupráci jen s Tchaj-wanem, Barmou, Mongolskem a Filipínami. S Vietnamem, bývalým partnerem východního bloku, je vše na samém začátku. Jednání je zčásti vedeno po stranické ose: už roku 2010 psal iDnes o aktivitách šéfa komunistů Vojtěcha Filipa v komunistickém Vietnamu, kam často jezdil jako místopředseda Poslanecké sněmovny.

Praha. Foto Petr Horčička

Po krátkém setkání s vietnamským protějškem v Davosu v lednu 2019, při němž český premiér Andrej Babiš žádal o zrušení vízové povinnosti pro Čechy při pobytech do 15 dní a neobdržel žádný příslib, se tito dva politici znovu setkají v druhé polovině dubna při oficiální návštěvě předsedy vietnamské vlády Nguyen Xuan Phuca v Praze. Vietnamská komunita v Čechách se na nadcházející událost těší. Mnozí doufají, že by mohla přinést určitou změnu: v červenci loňského roku Česká republika pozastavila příjem žádostí o pracovní víza pro Vietnamce a zpřísnily se i podmínky vydání turistických víz pro rodinné příslušníky na dobu 30 dnů. Dalším důvodem onoho potěšení, neméně pragmatickým, je možné zřízení nízkonákladového přímého leteckého spojení mezi Vietnamem a Prahou.

Zástupci letecké společnosti Bamboo Airways, dceřiné společnosti skupiny FLC, jsou mezi 40 vietnamskými obchodními zástupci a podnikateli tvořícími delegaci, která doprovází předsedu vlády. Mají za úkol zastupovat čtyři státní koncerny: PetroVietnam, Vietnamskou lodní společnost, Vietnam Airlines a Vietnamskou Elektřinu, a skoro 30 dalších soukromých podniků. Hledají investice a spolupráci.

Seznam všech koncernů, podniků, zástupců a podnikatelů je zveřejněn na portálu Svazu průmyslu a dopravy ČR, který pořádá ve spolupráci s Vietnamskou obchodní a průmyslovou komorou Česko-vietnamské podnikatelské fórum. Případní další zájemci se mohou volně zaregistrovat.

Je zajímavé, že tato návštěva nevyvolala větší zájem uvnitř komunity Vietnamů žijících v ČR. Pravděpodobně si nevšimli, že 12 z 30 soukromých podniků, včetně skupiny FLC, se zabývají mimo jiné obchody s nemovitosti ve Vietnamu. A jak to vlastně ve Vietnamu chodí?

Vyvlastňování půdy

Jako tomu obvykle bývá v zemědělských zemích, Vietnamci neradi nechávají pole neobdělávané. Vietnam neuznává osobní vlastnictví půdy – namísto toho „půda patří všemu lidu pod správou vlády“. Jak se tedy obchoduje s něčím, co je někým užíváno, ale spadá do vlastnictví celého lidu?

Huy Duc je bývalý novinář, který do roku 2009 věnoval mnoho článků hospodářské státní politice. Ve své dvoudílné knize Vítězové, která popisuje události ve Vietnamu mezi lety 1975 a 2011, vyhodnocoval vývoj v zákonech o půdě slovy:

Článek 27 Zákona 1993 o půdě stanovil, že „ve výjimečných případech může stát převzít pozemek uživateli, který jej užívá, a to za účelem státní obrany, bezpečnosti anebo v zájmu státu či veřejnosti; v takových případech má uživatel zabraného pozemku nárok na odškodnění“. Další článek stanovil podmínky, jimiž zabránil případnému zneužití státní pravomoci. Změny v roce 1998 v tomto zákoně zachovaly víceméně tento postoj. Zákon o půdě ale v roce 2003 umožnil režimu převzít půdu za účelem „hospodářského rozvoje“.

Za předsedy vlády Phan Van Khaie byly za účelem hospodářského rozvoje zařazeny pouze projekty tří kategorií: průmyslové, vysoko-technologické a ekonomické zóny. Vyhlášky vydané v tomto období přinesly další případy vyvlastňování půdy. Avšak od roku 2007, kdy se aktéři obchodující s pozemky proměnili v opravdové mocenské struktury, upravila vláda pod vedením předsedy Nguyen Tan Dunga svou politiku tak, že půda byla ve společnosti vyvlastňována zcela bez komplikací.

Uživatelé vyvlastněné půdy měli nárok na odškodnění podle vyvlastňovacího programu, dostali ale jen symbolickou částku a pak jen sledovali, jak podniky, které státu předaly půdu k „ekonomickému rozvoji“, prodávaly dál za cenu desetkrát či stokrát vyšší. Ačkoliv „půda patří všemu lidu“ lid má na ni jen uživatelské právo.

Vyvlastňování půdy je sociální jev, který se začal dít od začátku nového milénia a umožnil vznik takzvaných „obětí křivdy“. Jsou to vesničané, kteří přišli nejen o střechu nad hlavou ale i o pole, která pro ně byla jediným zdrojem živobytí. Počet obětí je vysoký, přesné číslo však není známo.

Obrázek by nebyl kompletní, kdybychom nezmínili „oběť křivdy“, skrz jejíž osud je možné vidět i fungování soudního systému, byť jen částečně.

Dang Van Hien je z Dak Nongu. Podle VNexpress – jedno z předních oficiálních státních médií – vzal Hien do rukou podomácku vyrobenou zbraň, když bez přítomnosti úřadu firma Long Son poslala skupinu 30 dělníků a strážníků s buldozery a dalšími nástroji na pozemek, kde Hien a další dvě rodiny pěstovali kešu a kávovníky. Pozemky měli srovnat se zemí. Zpočátku Hien pro výstrahu vystřelil do vzduchu. Poté ale začal střílet do lidí a tři z nich zabil. Nejdříve se dal na útěk, po pár dnech se ale vrátil a dobrovolně se vydal policii. Loni v červenci mu odvolací soud v Ho Či Minově Městě potvrdil trest smrti. Zodpovědné osoby z firmy Long Son byly odsouzeny na 4-6 let odnětí svobody. O zodpovědnosti či spojitosti s místním lidovým úřadem nebo s policií nepadla zmínka. Mimochodem, Dak Nong je místo původu jednoho z dvanácti výše zmíněných podniků.

Bez půdy by nebylo na čem stavět ani resorty, ani golfová hřiště, ani základny nového leteckého hráče Bamboo Airways. Vyvlastňování půdy se týká i FLC . O příklady jejích pochybení také není nouze, a to ani ve vietnamských státních médiích. V říjnu 2018 portál Giaoduc.net (Vzdělávání) sestavil seznam zpráv o FLC převzatých od jiných mediálních státních zdrojů, mezi nimiž jsou např. nepovolený prodej akcií nebo stavba 18-patrové budovy bez povolení.

Skupina FLC je bezesporu jednou z nejznámějších. Vietnamský RFA o něm píše: „Je to jedna z 10 předních skupin, které se zabývají obchodem s nemovitostmi, vietnamská státní média praví, že skupina měla a bude mít celkem 11 projektů ve 14 přímořských provinciích středního Vietnamu.“… „Vlastní nejen lukrativní pozemky ve městech a v pobřežních oblastech. V dubnu loňského roku nechal lidový úřad provincie Quang Ngai málem přestěhovat pohraniční stanici Binh Hai, aby se uvolnil pozemek na projekt FLC k výstavbě resortu a golfového hřiště, setkal se však se silným odporem veřejnosti.“ Je tedy patrné, že FLC nemá nouzi o vlivné kontakty, což je možná velké plus pro ty, kdo uvažují o spolupráci se skupinou, zvlášť v oblasti turismu.

Foto Petr Horčička

Turistika – jeden z bodů setkání. Jenže jak?

Když Premiér Andrej Babiš žádal o zrušení víz pro Čechy na 15-denní pobyt, jako zkušený obchodník tušil vietnamský hlad po turistech, který není žádným tajemstvím. Lonely Planet (Vietnam, Kambodža, Laos a severní Thajsko) hodnotí turismus ve Vietnamu slovy: „studie financována Evropskou unií ukázala, že pouhých 6 % z dotázaných turistů uvedlo, že se chtějí do Vietnamu vrátit, což vyvolalo záplavu novinových titulků. Zřetelně vyděšená státní turistická agentura Vietnam Tourism rychle objednala nový průzkum, podle kterého byly výsledky lepší. Avšak ten hlavní vzkaz je zcela zřejmý – zahraniční turisté považují silniční dopravu za nebezpečnou a státní infrastrukturu za slabou, cítí se být obtěžováni pouličním prodejci, okrádáni prodavači v obchodech a jsou frustrováni nedostatkem spolehlivých cestovních informací. Je tedy třeba vykonat ještě hodně práce, především agenturou Vietnam Tourism, která je podle kritiků mnohem víc zaměřena na organizování výletů kvůli zisku než vydávání nezávislých rad turistům.“

Za loňský rok navštívilo desetimilionovou ČR přes 10 milionů turistů, což částečně vypovídá i o dobré kvalitě českých služeb. ČR kdysi bojovala s nepoctivými taxikáři a nyní se zdá, že si našla cestu jak bojovat s nepoctivými směnárnami. Spolupráce a případná investice ze strany ČR by se hodila oběma stranám.

Čtyři dny před oficiální návštěvou ČR, na Fóru na téma vietnamského turismu, předseda vlády Nguyen Xuan Phuc mluvil o třech kritériích, které považuje za zásadní pro rozvoj cestovního ruchu ve Vietnamu: lidský faktor, infrastruktura a strategie. S tímto by souhlasil leckdo.

Otázka ale zní, dalo by se mluvit o lidském faktoru bez zmínky o lidských hodnotách a právech?

Podobně jako to bylo v Československu za totality, i Vietnam se zuby nehty brání založení nezávislých odborářských organizací. Nezávislé odbory jsou vlastně jedním z důvodů, proč dosud nebyla ratifikována dohoda o volném obchodu s Evropskou unií, ačkoliv měla vstoupit v platnost od loňského roku.

Bude mít tedy ČR po 30 letech demokracie snahu prosazovat odkaz a hodnoty sametové revoluce? Projeví se tyto odkazy ve výsledcích jednání mezi ČR a Vietnamem, které proběhne v následujících dnech? Nechme se překvapit a hlavně sledujme.