Revoluce kiksů, omylů, chyb

Úryvek z rozsáhlého rozhovoru s Petrem Pithartem, ve kterém bývalý český premiér mluví o době po listopadu a o personách, která toto období formovaly a formují dodnes – Klausovi, Zemanovi, Mečiarovi, Babišovi … Celý rozhovor najdete v Babylonu č. 2/XXVIII

 

Když se řekne Klaus, Zeman, Babiš, co vás napadne?

Líbí se mi, že jste začal těmi jmény. Co se tady děje posledních třiceti let, dá se velmi dobře shrnout jako éra vůdcovských typů. To znamená lidí, kteří měli určité charisma a byli ochotni s ním pracovat, a to byl samozřejmě Klaus, Zeman, Babiš nebo Mečiar – Havla si dám zvlášť, ten mi do toho schématu nesedí.

V jakém smyslu charisma?

Charisma je původně milost, dar od Boha, něco jako kouzlo, které máte nebo nemáte, něco, co se nedá naučit. Film Terezy Nvotové, která natočila dvouhodinový dokument o Mečiarovi, je přímo studie charismatického člověka. Přitom má hrubý obličej, mluví ošklivě, nedokončuje věty, hlas má, pro mě, nasazený nepříjemně, ale těm babkám Mečiarovkám, s kterými se každý měsíc scházel na stadiónu, bylo úplně jedno, co říká – prostě měl charisma… Šly za ním jako ovečky.

Tupej ksicht, jako měl Hitler, se taky jen tak nevidí a když promluvil, ženský šílely a chlapi vypínali prsa…

No právě – tak to je s tím charismatem. Tihle lidé jej měli a bohatě jej využívali.

Musí s tím být spojeny i určité povahové rysy…

Jistě. V lednu devadesát zasedalo užší grémium Koordinačního centra OF, byl tam Klaus, o kterém jsem do té doby netušil, co si myslí, jaké má názory, bylo nás tak osm, deset a mezi nimi jeden, kterému Klaus dával ostentativně najevo, že jím pohrdá. Mně ten člověk taky nepřipadal bůhvíjaký lumen, a pak mi dělal hodně starostí jako člen vlády – nevypadal  chytře, nemluvil bůhvíjak chytře… No dobře. Kdykoliv měl slovo, Klaus si vyndal z aktovky nějaké odborné časopisy, v angličtině, listoval v nich a tužkou si v nich podtrhával. To byla jedna varianta. Druhá varianta byla, že vzal dopisy, začal je rozřezávat a číst. Ten člověk byl prostě down, úplně vyřízenej. Stačilo by mu říct: chlape, vy se mýlíte, ale Klaus měl potřebu ho ponížit, znectít.

Tuhle agresivní asertivitu a sebestřednost měl Klaus v míře nebývalé. Jenomže to, co nám, milý Petře, připadá neomalené a neslušné, co nám vadí, tak lidé, kteří byli znejistěni složitostí otevřeného světa a odpovědností za svou svobodu, to naopak vítali. Upínali se k takové jistotě.

Bránit se pocitu ztracenosti a bezvýznamnosti agresivitou …

Ano, čím víc asertivity, i když je za všemi přípustnými mezemi, i když je to lidsky hnusné,  tak tím víc za ním lidi šli. Klaus to věděl a využíval to bez sebemenších skrupulí. A tohle charakterizuje všechny výše uvedené.

Součástí toho je, že zpochybňují všechny hodnoty, ale sami nezastávají nic, i když se tváří, že ano…

Ani jeden z nich není myšlenkově konzistentní. Nikdy jsem nepřišel na to, jaké ideje Václav Klaus vlastně zastává, a to i ve smyslu nějakého jeho sklonu k Rusku, nebo naopak skepsi vůči evropské dekadenci. Pak ale byla doba, kdy do Moskvy strašně často a rád pílil a dělalo mu ohromně dobře, že ho Putin tak „bere“. Naposled, kdy jsme spolu mluvili o samotě, mi líčil, jak byl u Putinů na jejich dače, přičemž mi nejdřív vysvětlil, že na tu daču nikdo nikdy pozván nebyl, nebo naprosto výjimečně, ke všemu ještě v sobotu, považ, Petře, v sobotu, to už něco znamená… A teď mi s veškerou vážností líčil, jak paní Putinová vařila, a co vařila. Byl tím tak zahlcenej, že ztratil sebekontrolu. Choval se jako kluk, který se chlubil, že byl u bohatého spolužáka. Bylo to navýsost směšné. Jemu skutečně imponuje moc, atributy moci. Mně zakazoval mluvit u večeře s předsedou vlády Ruské federace Černomyrdinem anglicky: tady se bude mluvit rusky! To on uměl líp než já.

Klaus – to bylo nálepkování: „Všichni v této zemi dobře vědí, že… Vy sám přece dobře víte, že…“ A pak taky strašení cizinou: „Pithartova vláda chce vyprodat zemi cizincům…“ Klaus tohle všechno protofašistické už v sobě měl, od začátku. Že to skoro nikdo neviděl, je jejich problém. Třeba právě novináři, kteří mu šli všichni na ruku. Jen pár ekonomů se ozvalo: takový Mlčoch, Klusoň, Rychetník… Spočítáte je na prstech obou rukou, a to se ještě říká, kdoví jestli.

Myslíte, že v tom je jenom osobní ješitnost? Já jsem přesvědčenej, že Klaus je v Moskvě zaháčkovaný…

Nedávno to naplno v našem rádiu řekl bostonský profesor historie Igor Lukeš, který nemá ty zábrany, co máme my, že v tom je ruské kompro z doby ještě před listopadem, kdy byl na nějaké konferenci v NDR, které souvisí s jeho osobním životem. Jinak to nedává smysl. Klaus se předváděl jako veliký děvkař… To oni přece uměli – estébáci nedělali nic jiného, než tohle. Lidé si pořád myslí, že tady hlídali nějakou ideovou čistotu – to dělali jen nějací pošetilci mezi nimi. Především se zaobírali tím, že sbírali kompro všeho druhu a pak lidi zkoušeli, někdo se otřepal a řekl – tak to víte, no a co, mně je to jedno, a někdo se sesypal, aby to na něj neprasklo, podlehl a dělal pak, co chtěli…Dostali tak spoustu lidí, kteří neměli vůbec žádnou chuť práskat. Může to být takhle banální.

Já si to poprvé naplno uvědomil v roce 1992, kdy se jednalo o privatizaci Českých rafinérií. Klaus tehdy zesměšňoval ty, kteří tvrdili, že je ze strategických důvodů a energetické bezpečnosti důležité diverzifikovat zdroje strategických surovin. Klaus se naproti tomu stavěl za českou cestu, která byla ve skutečnosti ruská.

Ano, to šlo tenkrát o nepochopitelné spory o vedení tras ropovodů. Ministr České vlády Tomáš Ježek jel do Mnichova, odsouhlasily se mimořádně vstřícné tehdy výjimky ve výkupech půdy, aby jeden z těch ropovodů šel hned co nejdříve k nám. Klaus a jeho ministr průmyslu Dlouhý (mimochodem, náš příští prezident; u nás jsou přece prezidenti z Prognosťáku) to ale nechtěli – sabotovali to. To jsme vůbec nechápali. Mysleli jsme, že tomu vůbec nerozumí.

No právě, že i školákovi muselo být jasné, jaké to skýtá nebezpečí…

Máte pravdu, ale to se samozřejmě můžeme jen dohadovat. Každopádně to nijak neumenšuje Klausovu asertivitu a schopnost lidi ničit. Kolik lidí mi o tom vyprávělo! Klaus se potká na chodbě Parlamentu s někým, koho dobře zná, on k němu přistoupí a říká: pane předsedo, já bych rád… Načež Klaus poodstoupí, změří si ho od hlavy až k patě a pronese – a vy jste kdo? A to jde do kolen i jinak sebevědomý chlapík a začne koktat. Ničit lidi měl jako koníček. …