Po událostech Palachova týdne nebylo delší dobu na obzoru nějaké datum, které by šlo využít k nějaké větší protirežimní demonstraci. Nakonec jsme vzali za vděk 1. májem. Na schůzi opozice, kde se o tom rokovalo, se ozvaly hlasy proti – především z řad bývalých reformních komunistů, kteří byli vůči demonstracím celkově „skeptičtí“, že 1. máj je komunistický svátek. Oponovali jsme tvrzením, že je to starý dělnický svátek, který si jen komunisti přivlastnili, a kdybychom na tento argument přistoupili, uznali bychom, že komunisté hájí dělnické zájmy, ačkoli je to sekta, kterou zajímá jediné – moc. Nakonec se dohodlo, že se každý připojí nebo nepřipojí podle vlastního uvážení. Za České děti jsme vydali k 1. máji prohlášení, které jsem odeslal do Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy, a následně jsme se „potopili“, tedy přestali se zdržovat v místě bydliště.

Prohlášení Českých dětí k 1. máji

Jestliže v sedmdesátých letech byla situace v Československu dobou celkem poklidného chátrání, tak v druhé polovině osmdesátých let se tato situace viditelně změnila. Přímo bleskovým tempem zastarala neoživovaná výrobní základně země a životní prostředí, už po léta špatné a naprosto opomíjené, se během chvíle přiblížilo kritické hranici poškození. Ke všemu se změnila politická situace. S příchodem nového vedení v SSSR došlo k celosvětovému  uvolnění a českoslovenští vládci, poklidně do té dob dřímající, ztratili rázem v Brežněvovi svého mocného chráněnce. Jejich po léta dobře živený obraz imperialistického založení západních demokratických států ve světle sovětských reforem vybledl. Před nimi hrozivě vyvstal čas vlastního odchodu. Naši vládci neunesli požadavek doby a vzepřeli se dějinám s brutalitou primitivního člověka. Se zlobou malého děcka, kterému vzali hračku, plivou na vše a jako malé uličníky kárají všechny, co si uchovali nějakou tvář.  Vědce a umělce a celý národ nutí poslouchat své negramotné bláboly, vydávají si zákony, jak je napadne, volají do nejrůznějších institucí či škol a vyhrožují. Je to hanba, která padá na každého z nás a dělá z nás v očích světové veřejnosti nekulturní a bídnou masu. Je to o to smutnější, že Československo kdysi stálo mezi civilisovanými zeměmi na předním místě.

Jelikož současné vedení prakticky postavilo mimo zákon jakékoli formy občanského protestu (v naprostém protikladu s Ústavou ČSSR), chceme se s transparenty požadujícími propuštění Tomáše Dvořáka, Hana Marvanové, Ivana Jirouse, Václava Havla, Jany Petrové, Oty Veverky a dalších čs. politických vězňů zúčastnit prvomájového průvodu.

České děti, Praha 20. dubna 1989