Na svatého Mikuláše
Na svatýho Mikuláše čert anděla do guláše bez výčitek klidně shodil. Se světcem pak sám se brodil sněhem, který čerstvě napad. Smál se, jaký to měl nápad, jak se anděl z kotle drápat obtížně a dlouho bude, zda z něj vůbec něco zbude, čím by podaroval chudé. Světec se rozhlíží v hloží. Hledá, kde posel je boží. Tvář svou Mikuláš zachmuřil, když na čerta se obořil: „Čuju ňákou čertovinu, nemáš-li snad na tom vinu, že anděla tu nevidím? Tož kápni božskou, tak ti dím!“…