Demonstrace Pražských matek za životní prostředí

Neobvyklou podívanou měli možnost zažít Pražané v centru svého města 29. května před třiceti lety. Skupina asi 25 mladých matek s kočárky a houfem roztomilých dětí, ověnčená transparenty požadujícími čistý vzduch a zdravé životní prostředí, za zpěvu lidových písní velebících přírodu, se ubírala od tehdejšího Dětského domu na Příkopech směrem k Prašné bráně a poté Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí, které párkrát obkroužila.

V té šedivé době, kdy si každý nejlépe hleděl jen svého, nevyčníval, nic si nemyslel a nic nekomentoval, to byla radostná podívaná. Pro Pražské matky, které tímto pochodem protestovaly proti škodlivému ovzduší v Praze a zároveň poukazovaly na žalostný stav životního prostředí v tehdejší ČSSR, to byl však odvážný pokus předložit toto téma otevřeně na veřejnosti. Předešlé pokusy totiž selhaly.

V březnu toho roku odeslaly otevřený dopis adresovaný magistrátu a hlavnímu hygienikovi. V něm požadovaly informace o stavu ovzduší v Praze, jejich zveřejňování, informace o dopadu vysokých koncentrací škodlivin, které dýchají, na zdraví svých dětí a kroky vedoucí ke zlepšení kvality ovzduší. Přesto, že dopis byl zároveň adresován většině významných médií, nikdo se jej neodvážil zveřejnit. Pouze statečný šéfredaktor časopisu ochránců přírody Nika Ivan Makásek byl výjimkou. Dopis se mezi lidmi šířil pouze opisováním.

Odpovědi ze strany úřadů byly neuspokojivé, plné frází a vykrucování. Pražské matky se s tím však nehodlaly spokojit. Příležitost se naskytla během květnové konference evropských ministrů životního prostředí konané v Praze. Bylo to sice ani ne měsíc po tvrdě potlačené prvomájové demonstraci v centru Prahy, ale ani to je neodradilo. Sepsaly text prohlášení  a nechávaly jej během svého tažení Prahou podepisovat kolemjdoucím spoluobčanům na podpisové archy. Setkaly se s velmi pozitivní odezvou. Podpisů se nakonec sešlo asi 450.

Během cesty je provázeli přivolaní příslušníci Veřejné bezpečnosti, kteří se horečně prostřednictvím vysílaček dohadovali se svými nadřízenými, co mají dělat a informovali je o tom, kam se průvod ubírá. Akce byla nakonec na Staroměstském náměstí ukončena dříve, než se Veřejná bezpečnost, respektive ministerstvo vnitra, respektive vedení KSČ dohodly, jak mají na matky s kočárky, které žádají čisté ovzduší, reagovat.

Naštěstí pohotovostní jednotky nezasáhly, a tak se mohli z anonymity vynořit i otcové, dědové, a další muži, kteří ten veselý a nezbedný chumel zpovzdálí sledovali, připraveni zasáhnout, pokud by se vůči němu někdo pokusil násilím zakročit. Nicméně, v závěru události přeci jen k incidentu došlo. Po ukončení protestu se menší skupinka matek oddělila a vydala se směrem k Jungmannovu náměstí. Po cestě ještě sbírala podpisy a na závěr podepsané archy dávala dohromady. Z houfu neuniformovaných příslušníků StB, kteří je sledovali, se dva z nich přitočili se záminkou, že chtějí připojit svůj podpis, a pak se štos podpisových archů pokusili ženám vytrhnout z rukou. Tomu ovšem pohotové matky zabránily a jedna z nich se s archy v náručí dala na útěk. Ti dva se ale také nevzdali. Byla z toho honička jak z Rychlých šípů. Zdatnější běžkyni se ale podařilo v úzkých uličkách Starého města dýchavičným estébákům uprchnout a ukrýt archy v bytě další matky, která na štěstí bydlela poblíž Mariánského náměstí. Odpoledne podpisové archy „spojka“ vyzvedla a dopravila je i s přeloženým textem do konferenční místnosti ministrů životního prostředí, kteří ten den zasedali.