„Když bylo přesně před sedmdesáti lety založeno Sdružení Adalberta Stiftera, byly ve městě vidět stopy po válce, nemluvě o pronásledování a vysídlení. Lidé, kteří tuto dobu zažili, jsou i nyní mezi námi. Jsem vděčný za to, že k nim patřím i já,“ řekl Prof. Dr. Ernst Erich Metzner, první předseda Sdružení Adalberta Stiftera na úvod slavnostního večera k oslavě sedmdesátého výročí založení spolku, který se konal minulý pátek v budově mnichovského Maximilianea, v němž sídlí Bayerische Landtag – bavorský zemský parlament.

K dalším řečníkům patřili první viceprezident bavorského Landtagu Reinhold Bocklet, ministr a jeden z předsedů Česko-německého diskusního fóra Christian Schmidt, ve funkci dalšího předsedy i Dr. Libor Rouček, generální konsul České republiky Milan Čoupek, mluvčí sudetoněmecké menšiny Dr. h.c. Bernd Posselt, spisovatel Bernhard Setzwein a vedoucí centra pro německo-moravskou literaturu v Olomouci Prof. Dr. Ingeborg Fiala-Fürst.

Adalbert-Stifter-Verein snažící se především o česko-německou kulturní výměnu je pořadatelem autorských čtení, česko-německých setkání, přednášek, kolokvií, výstav, jakož i vydavatelem časopisu Sudetenland a dalších tiskovin. Spolek založili pražští a sudetští umělci, vědci a spisovatelé, jejich cílem byla nejprve podpora osob vysídlených ze Sudet, postupně se však ze spolku stalo kulturním centrum, které je podporováno státem. Po násilném ukončení pražského jara v roce 1968 začalo sdružení spolu s mezinárodní „Československou kanceláří – Tschechoslowakisches Büro“ pomáhat českým a slovenským emigrantům. Po roce 1989 se stalo prostředníkem při česko-německé kulturní výměně a od roku 1994 společně s dalšími českými a německými institucemi uděluje cenu česko-německého porozumění. Úzce spolupracuje také s Českým centrem v Mnichově, jehož zástupci Ondřej Černý a Anett Browarzik nechyběli mezi zvanými hosty.

Česko-německá kulturní spolupráce se zdárně rozvíjí, což dokládá například společně připravovaná výstava k 800. výročí narození Karla IV., která byla nejprve prezentována v Praze a následně v Norimberku, jako i další kulturní akce. V roce 1947 si však jen málokdo dovedl představit, že by Češi, Němci a sudetští Němci dovedli žít vedle sebe a vzájemně spolupracovat. Během večera byly zdůrazněny také politické a ekonomické vztahy obou zemí. V souvislosti s aktuálním vývojem v Evropě, zejména volbami ve Francii, byla připomenuta i strašidla právě procházející Evropou, především nacionalismus, protože právě lidé pocházející z českých zemí by asi nejlépe měli vědět, co to je evropanství, ale také, co je to národní socialismus a jeho následky. Zazněl však i názor, že Češi a Němci byli dlouhou dobu deklarovaní nepřátelé, což v mnohých případech platí i dodnes. Jak uvedl jeden z řečníků, nedělejme si iluse o zdařilém napravení sousedských vztahů, i přes pětadvacetiletou velkolepou práci na obou stranách. Rozpory mezi Čechy a Němci mohou být velice rychle probuzeny k životu, když se k tomu najde vhodná příležitost, jako například při minulých prezidentských volbách v České republice. Na začátku května se však Mnichově sešla skupina lidí, kteří chtějí společně pracovat na česko-německé kulturní výměně a dobrých vztazích.

Spolek nese jméno po česko-rakouském spisovateli a malíři (1805-1868), který byl známý svým obdivem k šumavské přírodě a který se pro svoje angažmá pro porozumění mezi národy stal symbolem vzájemného kulturního vztahu mezi Českem, Německem a Rakouskem.