„Antisemitismus je socialismus pro hlupáky“ – Karl Liebknecht

     K napsání tohoto článku nás přiměla příhoda z jedné mírové demonstrace ve Freiburgu. Když se jedna skupinka s nápisem „Solidaritu s Izraelem“ na transparentu chtěla připojit, byla částí demonstrantů nemilosrdně napadena. Pak přišlo na proslov o Izraelcích coby „rasistech“, „nacistech dneška“ a o „dominujícím židovském tisku“. Někteří demonstrující se pokoušeli transparent strhnout nebo alespoň zakrýt. Pak už ani nepřekvapí, že jeden kolemjdoucí se cítil natolik povzbuzen, že nebohé skupince nadával do „židovských sviní“. Nikdo z okolo stojících demonstrantů nesebral odvahu zakročit. Někteří si nejspíše mysleli: „Formulovali bychom to jinak, ale…“

     Slyšet a číst, jak by to část freiburského mírového hnutí formulovala, bylo možno na příští demonstraci v den X. První řečník Christian Möller začal svoji řeč zmíněním všech možných „válečných zločinců“ od Trumana k Bushovi, mezi kterými vyzdvihl zvlášť dva: Henryho Kissingera a Madeleine Albrightovou. Toto antisemitské instrumentárium, zmínit na prvním místě vybrané citáty osob židovského původu, je v případě potřeby stále dokola užívaný prostředek.

     Tentýž Christian Möller byl již před lety v redakci Radia Dreyeckland Freiburg, když zde koordinoval zahraniční vysílání, jinými redaktory nařčen z antisemitismu. Mimo jiné nešetří ani příspěvky o skupině „2. červen“, berlínské organizaci, která se veřejně pochlubila, že právě 9. listopadu zaútočila Molotovovými koktejly na jednu synagogu. Také jiným řečníkům jsou zaručeny stálé ovace, pokud blábolí o „starozákonní“ pomstě nebo domněle „teroristickém“ státu Izrael. Posluchač je trapně ušetřen faktu, že Izrael již dlouho čelí sebevražedným atentátům na civilní cíle a celé obyvatelstvo.

     První řečník stuttgartské mírové demonstrace Jürgen Grässlih nezačal svojí řeč ničím originálnějším, nežli otázkou, zda je opravdu náhoda, že byly napadeny symboly kapitalismu a vojenské moci. V pomatené řeči pak vyložil obraz světového dění od Hirošimy, plný protiamerických výpadů, aby se tak mohl ještě více vzdálit účasti s trpícími Američany a odsoudit izraelské „teroristické útoky“ na palestinská území. Následující zástupkyně odborového svazu DAG v plačtivém tónu žalovala, že se v arabských zemích začíná německá vlajka spalovat spolu s americkou a britskou. Další důkaz skutečnosti, že část mírového hnutí je připravena rozvíjet a udržovat ty nejlepší vztahy s diktaturami, jen aby se neocitla v zaměřovači jejich pušek. Kde se v této otázce nachází rozdíl mezi skupinami mírového hnutí a pozicemi takového Jürgena Möllemana (člen vlády Helmuta Kohla za FDP, pozn. překl.) nebo Horsta Mahlera není zcela zřejmé.

     A jak to vypadá v jiných městech? V Duisburgu byl jeden proizraelský antifa (antifašista), tedy „levičák“, udeřen členem skupiny „Rudá akce“ do obličeje, popliván a bylo mu vyhrožováno: „Ještě ti ukážeme!“ V Info-centru v Berlíně Friedrichshainu byl zase jistý mladík taktéž napaden místním aktivistou za doprovodu nadávek „Ty židovská svině.“ Ve sklepě squatu totiž vylepil plakát se sloganem „Ať žije Izrael!“. Během demonstrace v Düsseldorfu byla napadena skupina s proizraelskými transparenty.  Demonstranti za mír se transparentů zmocnili, aby je pak na kraji davu veřejně spálili. Od koho takové metody vlastně okoukali?

     Freiburská skupina SOFA píše: „Antiamerikanismus a antisemitismus jsou velmi těsně spojeny. Islámský fundamentalismus bojuje stejnými prostředky proti ‚velkému a malému satanovi‘, proti USA a Izraeli.“ Levicoví a míroví aktivisté pro obojí vyjadřují mnoho pochopení. „Je to náhoda, že byla zasažena Amerika a ne Německo?,“ ptá se nacionalistický leták freiburských vyznavačů míru a mezi jiným poukazuje na „válku“, kterou vedli Američané v Palestině. Unisono je zleva poukazováno na podporu USA Izraeli, jehož obrana vůči sebevražedným atentátníkům a jiným ozbrojeným Palestincům je představována jako důsledek dolarů židovské a zbrojní lobby. Zmíněný argument posloužil také freiburskému sociologovi Klausu Theweleitovi, který v místním nedělníku neshledal síly zodpovědné za útoky na Spojené státy „zcela šílenými“, neboť „pro své jednání mají důvody“. Je jimi „selhání“ americké blízkovýchodní politiky: „Izraelským násilníkům byla ponechána volná ruka.“ Podle Theweleita si jsou Izralci svými mrtvými vinni sami a stejně tak i Američané, protože nesplnili svou poručnickou povinnost vůči Židům. Útoky na USA by se pak mohly jevit i jako příspěvek ke skutečnému mírovému procesu: „Pohne útok na Twin Towers a Pentagon západ ke změně jeho politiky? Donutí nyní Spojené státy Izrael (!) k odevzdání osídlených území, aby byl  zřízen palestinský stát?“

     Ale v Izraeli panuje občanská válka, ke které rozhodující měrou přispěla palestinská strana přerušením mírových jednání. Palestinští sebevražední atentátníci připravili o život nespočet Izraelců a mají pro to jeden konkrétní důvod: Nenávist vůči všem Židům. A arabským antisemitům nejde o jiné územní vymezení státu Izrael, nýbrž o jeho zničení. Názory Theweleita, levičáků a jejich společníků – navenek rádoby racionální – jsou proto pouze velmi pokřivenými úsudky.

     Na tomto místě uvádíme několik historických faktů o Izraeli, které jste chtěli již dlouho vědět, ale neodvažovali jste se zeptat:
     Židovská emigrace do Palestiny započala již koncem 19. století, poté, co v carském Rusku došlo k několikera pogromům. Ideu židovského státu, která pochází od židovsko-německého socialisty Mosese Hesse, byla dále propracována vídeňským novinářem Theodorem Herzlem. Této myšlence se začal věnovat poté, co jako korespondent ve Francii sledoval Dreyfusovu aféru a antisemitské výtržnosti.

     Židovští emigranti nabyli půdu od arabských vlastníků nebo úředníků Osmanské říše, založili zemědělská sdružení, kibucy, které byly provozovány podle socialistického vzoru. Židovští pionýři nalezli většinou jen kus pouště či bažiny, které pracně přetvořili v ornou půdu. K pogromům v Palestině docházelo již v polovině dvacátých let a padlo jim za oběť několik set Židů. Na to se zformovala židovská domobrana „Hagana“.

     Během 2. světové války kolaborovaly arabské elity s nacisty. Jeruzalémský velký Muftí se spojil s Hitlerem, přivítal „konečné řešení židovské otázky“ a podpořil sestavení muslimské divize SS v Bosně.

     Část těch, co přežila holocaust, pak nacházela exil v Palestině, avšak s velkými obtížemi. Po 2. světové válce a vzhledem k Šoa odsouhlasila OSN hlasy SSSR, USA a dalších třiceti států rozdělení Palestiny na židovský a arabský stát. V den vyhlášení nezávislosti státu Izrael vtrhlo pět regulérních armád arabských zemí do židovské části pod heslem „Všechny Židy naházet do moře!“ A toto heslo platí dodnes.

     Synovec germanofilního velkého Muftího, Jásir Arafat, učinil tuto filosofii podstatou svého protiizraelského boje.

     Zůstává zázrakem, že Izrael, vzhledem ke svému obklopení nepřítelem, vůbec přežil – a je také jedinou demokracií na Blízkém východě. „Nikdy více“ zní heslo, které je již více než 50 let napsáno na izraelské vlajce. „Nikdy více vyhlazování židovského lidu.“

     Současnou politiku státu Izrael lze hodnotit různě. Popírat právo Izraele na existenci a ospravedlňovat palestinský terorismus je ovšem právě zde v Německu perverzní. 

     Redakce Radia Shalom rozhodně protestuje proti antisemitským tendencím a výstřelkům v současném mírovém hnutí a chtěla by mu položit následující otázky:
    Proč mírové hnutí neožívá i tehdy, když diktatury ve jménu islámu potlačují nebo napadají vlastní lid i jiné státy? Například při plynových útocích Saddáma Hussaina proti Kurdům, anexi Kuvajtu, ostřelování Izraele raketami Scud, zločinech Talibanu na ženách, četných represích islámských států vůči etnickým a náboženským menšinám, genocidě v Súdánu atd.
    Proč mírové hnutí nevyjadřuje žádný soucit s lidmi, kteří žijí v diktátorských a fundamentalistických režimech a kteří nemohou svobodně vyjádřit svůj názor?
    Proč se mírové hnutí probouzí jen v okamžiku, když už jsou tyto zločinné režimy zbylým světem obžalovávány?
    Proč mírové hnutí neuzná, že od fanatického, zločineckého a po světovládě toužícího diktátora a jeho příznivců mohlo být Německo osvobozeno bohužel jen válkou?
    Proč se mírové hnutí nedistancuje od antisemitismu a jeho vyznavačů?

Bert Kilstein a redakce Radia Shalom při Radiu Dreyeckland Freiburg

www.henryk-broder.de

Z němčiny vybral a přeložil Petr Mach
Babylon 5/11, 21. 1. 2002