Před pár dny jsem vyrazil podél Jedlového potoka do lůna Jizerek. Už několik dní po sobě mrzlo, chtěl jsem si vyfotit rampouchy a ledopády na namrzlé říčce. Ve snaze získat co nejlepší úhel záběru v jarním slunci jiskřícího ledu, mi to na skále uklouzlo a zřítil jsem se do koryta říčky, foťák mi při pádu vyletěl z ruky, dopadl na skálu, odrazil se od ní a zapadl do proudu vody. Sbíral jsem se potlučený z koryta plného balvanů, a ani jsem nijak nespěchal foťák z proudu ledové vody vylovit, maje za to, že je dozajista na cimpr campr. Když jsem foťák z vody vytáhl, byl kupodivu celý, jen na několika místech trochu natlučený, ale display i objektiv se zdály v pořádku. Bylo mi ovšem jasný, že elektronika je v čudu, asi i objektiv, vše, co je uvnitř.

Nicméně jsem foťák, který mi sloužil několik let, jak se sluší a patří vytřel do sucha, vyndal z něj baterku, a paměťovou kartu, chvíli jsem jej sušil na sluníčku, pak jsem si jej strčil do kapsy a pokračoval v cestě s vědomím, že jej tak jako tak mohu odepsat – nebo jeho oprava přijde skoro stejně draho, jako nový aparát.

Doma jsem foťák nechal sušit u kamen. Příští den jsem do něj vložil baterku a zkusil jej zapnout, jen tak, z plezíru, a foťák fungoval! Akorát sklo bylo zamlžené, jak se do objektivu dostala voda. Sušil jsem foťák další dva dny, než se voda z objektivu vypařila. Foťák jsem znovu vyzkoušel a všechno šlo – ostření, časy, clony. Po pádu na skálu z výšky dobře půldruhého metru a následném pobytu v proudu vody, kde byl dlouhých šest, osm vteřin, než se mi podařilo z koryta potoka se vyhrabat, Canon G7X normálně fungoval! To je opravdu skoro neuvěřitelné.

Tuhle digitální krabičku jsem si pořídil hlavně kvůli velké světelnosti, tedy možnosti fotit při nedostatečném osvětlení a v interiérech. I když s exteriéry je to trochu horší, ve své cenové relaci je to podle mne velmi kvalitní přístroj, s kterým jsem – přes to, že má své chybičky – navýsost spokojený.

To všechno ale jde stranou v porovnání s faktem, že tahle jinak velmi citlivá mašinka přežila pád na skálu a poměrně dlouhý pobyt ve vodě. To je v dnešní době rychlé spotřeby, vševládnoucího ne jen čínského šuntu, masové produkce spotřebního zboží, spotřební politiky, spotřební kultury, na jedno použití, na krátkodobý efekt, na nic – zázrak.

Materialistický pohled na svět mně připadal vždycky pošahaný, právě svou neúctou k hmotnému světu. Materialismus je ve skutečnosti civilisace šuntu, zatímco kvalitní věci odkazují k duchovnu. Canon G7X je po dlouhé době „spotřební“ věc, která člověka duševně občerstvila.

Vteřina před pádem