Pod Berlínem neleží jen nebe, podzemními tepnami velkoměsta neproudí jen život nejrůznějších postaviček, jak o nich píše Jaroslav Rudiš ve své knize Nebe pod Berlínem, ale občas se pod povrchem země najde také leccos peprnějšího. Své o tom ví obyvatelé Berlína, kteří v pátek 20. dubna zažili den vskutku nevšední. Vůbec poprvé bylo uzavřeno Berlínské vlakové nádraží. Žádné vlaky, autobusy ani tramvaje, ba ani chodci. Život ve středu hlavního města Německa naprosto ustal. Na 10 000 lidí muselo být evakuováno. Důvodem byla britská letecká puma z druhé světové války. 500 kilová bomba byla nalezena při stavebních pracích severně od nádraží.

Od ranních hodin byly v centru Berlína uzavřeny všechny silnice i budovy. Na 300 policistů v ulicích obcházelo domy a byty s výzvou, aby je jejich obyvatelé opustili. Za čtyři a půl hodiny pak byly všechny prostory prázdné. Evakuace se dotkla i nemocnic, domovů důchodců, a také vysoké politiky. Části budov ministerstva pro hospodářský rozvoj, ministerstva dopravy a budova soudu pro sociální záležitosti musely být vyklizeny. Nemohlo proběhnout něco přes dvacet plánovaných soudních přelíčení. Pro Berlíňany, kteří se ocitli na krátkou dobu bez střechy nad hlavou, byly připraveny dvě stanoviště s občerstvením. Vlaky nejezdily po dobu více než dvou hodin. Podle mluvčího německých drah se jednalo o 350 spojů. Sedm regionálních linií bylo odkloněno na jiná nádraží. Ale také S-Bahny, tramvaje a autobusy musely změnit své trasy.

Kolem půl druhé odpoledne se podařilo zneškodnit rozbušku, která byla vyřezána z trupu bomby pomocí vodního paprsku. Po jejím kontrolovaném odpálení se mohli lidé vrátit zpět na svá pracoviště a do svých domovů.

Berlín byl během druhé světové války nejbombardovanějším německým městem. Stal se cílem asi 380 náletů. Do roku 1945 na něj podle přibližných odhadů dopadlo více než 45 000 tun trhavin. Jednalo se o munici britské Royal Air Force (RAF), americké USAAF a v menším měřítku také francouzké Armée de l’air a sovětské armády. Především při stavebních a výkopových pracích se tyto pozůstatky dob minulých vynořují na povrch. Může se jednat ještě asi o 3000 bomb, granátů a zbytků munice, které leží pod Berlínem. Experti vycházejí z toho, že na 20 procent odhozených leteckých pum nevybuchlo. Kolik z nich bylo zneškodněno již během války, neví nikdo. Záznamy se nevedly. Mimochodem k těmto životu nebezpečným pracím byli často nuceni vězni z koncentračních táborů. Také odpalování munice od konce války do roku 1947 není detailně dokumentováno. Podle záznamů tehdejší policie bylo od července 1945 do konce roku 1946 provedeno 2 152 pyrotechnických akcí. Seznam však mezi munici zahrnuje i granáty, náboje do kulometů MG 42 nebo obyčejných pušek. Detailnější přehled pro Berlín-Mitte existuje až od roku 1947, avšak i v těchto statistikách chybí údaje o velikosti nálože. Například jestli se jednalo o padesátikilovou leteckou pumu nebo minu s váhou 1,8 tun.

S růstem počtu obyvatel ve městech se zvyšují také škody, které mohou tyto válečné památky napáchat. Například v Mnichově vznikly v roce 2012 milionové ztráty, když byla ve Schwabingu zneškodňována 250 kilová puma. Kvůli nestabilní roznětce musela být na místě kontrolovatelně odpálená, což poškodilo 25 budov v okolí. Pojišťovna Axa proto dosud vede s městem soudní spor. Zažalovala ho o 400 000 Euro plus úroky za to, že při detonaci použilo jako izolační materiál mimo jiné slámu, která se vznítila a padala na střechy okolních domů, a díky tlakové vlně se dostala i do  bytů. Pojišťovna sice zaplatila část náhrady škod, ale peníze vyžaduje od Mnichova zpět.

Mezi další města, jejichž život se v posledních letech na chvíli zastavil kvůli válečnému suvenýru, patří například Koblenz, Hildesheim, Hannover, Augsburg, Kolín nebo Dortmund. Celkově se ročně v Německu zneškodní na 5 500 pum. Tak nějak už to skoro patří k dennímu pořádku. Avšak pyrotechnické zásahy s sebou vždycky nesou určité riziko. Existují totiž různé typy pum, které se od sebe liší především ve způsobu svého zážehu.

Němci pátrají v nezastavěných oblastech po nevybuchlé munici pomocí leteckých snímků. Jedná se o stejný princip, jaký se využívá v archeologii. Z určité výšky jsou viditelné struktury podobné kráteru napovídající, že pod zemí může být výbušnina. Z části jsou využívány také staré letecké snímky, které vznikly po bombardování, a pomocí viditelných škod jsou odhadovány zóny, ve kterých by se mohly nacházet nevybuchlé pumy. Munice totiž může kdykoli samovolně explodovat. V Německu dochází k takové explozi v průměru jednou do roka. Mnoho výbušnin však bývá nalezeno spíše náhodou.