Sobota 30. května 2020 se nesporně zapíše do dějin kosmonautiky – raketa Falcon 9 firmy SpaceX vynesla do vesmíru kosmickou loď Crew Dragon. Byl to první start pilotované kosmické lodi soukromé firmy, ale též lodi americké výroby z americké půdy po ukončení provozu legendárních raketoplánů, mohutných víceúčelových strojů s objemným přepravním prostorem. Crew Dragon je ve srovnání s nimi jen takový kosmický taxík, schopný dopravit pár lidí k Mezinárodní vesmírné stanici. Ale i to se, po letech půstu, počítá.

Crew Dragon se už loni dokázala na orbitě s Mezinárodní vesmírnou stanicí spojit, poté se zase odpojit a bezpečně přistát. Na palubě však ještě nenesla člověka, jen figurínu, nazvanou Ellen Ripleyová dle hrdinky legendární sci-fi filmové ságy Vetřelec.

Spojené státy se tak nyní v jistém smyslu vrací mezi plnohodnotné velmoci. V červenci 2011 se totiž uskutečnil poslední let raketoplánu Space Shuttle, poté byl celý projekt ukončen. A Američané najednou ztratili schopnost poslat člověka do vesmíru. Schopnost, kterou Rusové (Sověti) trvale disponují od roku 1961 a kterou Číňané relativně nedávno, v roce 2003, získali.

Od roku 2011, tudíž dlouhých devět let, museli Američané při cestách do vesmíru vzít za vděk spoluprací s Ruskem a jeho loďmi jménem Sojuz. Tedy svaz, ten sovětský – vždyť první loď této konstrukce odstartovala již v šedesátých letech minulého století. Současné Sojuzy jsou sice modernizované, ale jistá zastaralost ruské kosmické techniky svědčí zkrátka o tom, že na výlety do kosmu je zapotřebí hodně peněz.

Leč stejná příčina vězela i za dlouhou americkou vesmírnou absencí: rozpočtové škrty neboli nedostatek financí. Ostatně, myšlenka raketoplánu se zrodila pod diktátem nutnosti úspor. Mělo jít o daleko levnější způsob dopravy lidí i nákladu na oběžnou dráhu, poněvadž u klasického letu se vrací zpátky na Zemi jen malý návratový modul, vše ostatní shoří v atmosféře. Raketoplán se vracel celý a opakovaně se daly použít i vnější palivová nádrž a pomocné startovací rakety. Idea to byla hezká, avšak ukázalo se, že lety raketoplánů nejsou o moc levnější než lety klasické, ba naopak. A snaha ušetřit se pak minimálně jednou krutě vymstila, když se notně podílela na příčinách katastrofy raketoplánu Columbia.

Nicméně stejnou myšlenku, že je nutné, aby se z vesmíru vrátilo z původní startovací sestavy co nejvíce, odráží též loď Crew Dragon a její nosná raketa Falcon 9. Není divu, provozuje ji totiž soukromá firma, SpaceX miliardáře Elona Muska, byť ve spolupráci s vládní agenturou NASA. Projekt je vlastně zčásti hrazen z amerického státního rozpočtu, byť ze speciálního fondu, který má soukromý sektor motivovat k vývoji kosmických technologií, přičemž soukromé společnosti mohou v tomto odvětví nyní vydělávat hlavně na vynášení komerčního nákladu (družic) na oběžnou dráhu.

Na podobném zařízení jako SpaceX pracuje i firma Boeing, jejíž CST-100 Starliner by se měl do vesmíru podívat snad ještě letos. Firma Lockheed Martin vyvíjí společně s evropským Airbusem pro NASA loď Orion (či též MPCV neboli Multi-Purpose Crew Vehicle, Víceúčelovou pilotovanou loď), s níž by se Američané měli vrátit k Měsíci a výhledově se dostat i k Marsu.

Lety lidských posádek do vesmíru, zvláště pak plány cest na Měsíc či na Mars (na jejich oběžnou dráhu), mají asi stále hlavně prestižní význam. Ekonomicky se z nich bezprostředně dá sotva něco vytěžit a i případné vojenské úkoly zvládnou lépe automaty. I když, pro řadu vesmírných operací může být člověk stále nenahraditelný. A schopnost vynést své občany do kosmického prostoru každopádně již skoro šedesát let patří k hlavním rysům velmocenského postavení. Takovému státu hned dole na Zemi narostou svaly, jednak v očích jeho obyvatel, ale zejména nepřátel. Ostatně, potvrzuje se tím, že daná země disponuje technologiemi, které, převeleny do vojenské služby, jí poskytují nebývalé možnosti v globální projekci síly. Není divu, že na kosmodromu na Floridě byl přítomen i Donald Trump – v sobotu i ve středu 27. května, kdy se start musel kvůli špatnému počasí odložit.

Planeta, kterou dvoučlenná posádka lodi Crew Dragon nyní spatří z oběžné dráhy, bude pochopitelně jiná než ta z roku 2011, kdy se Američané do vesmíru zatím naposledy dostali vlastními (americkými) technickými prostředky. A jiná než ta, na jakou jsme zde byli zvyklí od pádu komunismu skoro až do dnešních dní.

Uvidí svět, jenž je opět čím dál tím víc určován soupeřením mocností a podmocností (EU je přinejlepším podmocnost), přičemž v onom souboji hrají zásadní roli technologie, zejména informační, včetně různých sofistikovaných sítí i umělé inteligence. Svět, v němž ten, kdo nevlastní špičkové IT, snadno degeneruje do role směšného „mimozemšťana“.

I Amerika je v tomto novém globálním vesmíru „Vetřelcem“, tedy mocností, jež má své zájmy, za jejichž sledováním a naplňováním si tvrdě půjde. Ale astronauté spatří z kosmické výšky i Ameriku zmítanou rasovými nepokoji a celou planetu zasaženou koronavirem, který může každou pozemskou mocnost, včetně těch s vesmírným přesahem, krutě potrápit. Nebo i sejmout hůř než nějaký bludný asteroid.