To si nevezmu na svědomí! zdůvodňoval hejtman severočeského kraje kácení alejí podél silnic. Co kdyby nějaký řidič narazil do stromu, který jsme neporazili! Podobně se vyjádřili i jiní ilumináti. Člověk by si myslel, že když někdo vyletí ze silnice a narazí do stromu, ať už proto, že řídil ožralý nebo jel moc rychle, může si za to sám.

Podle iluminátů jsou ale na vině stromy. To by se dalo rozšířit na další životu nebezpečné věci — třeba včely. Píchne alergika včela? Zlikvidovat všechna včelstva, protože kdo si to vezme na svědomí! Pan president? Jistě. V systémech, kde je mateřský princip povýšen na státní doktrínu (bývalá ČSSR, hitlerovské Německo apod.), je velká matka odpovědná za všechny své občany-děti — ona ví nejlépe, co je pro ně dobré a co by jim snad mohlo ublížit, to se odstraní. A těch nebezpečí je opravdu hodně — od včel až po nejrůznější kazisvěty.

Onehdá jsem jel za parného dne přes Provence. Cestou jsem se chtěl osvěžit koupelí v rybníku s písčitým břehem uprostřed lesů, když najednou zazněla píšťalka, na břehu se zjevil člověk v jakémsi stejnokroji a musel jsem jít plavat do prostoru vyhrazeného bojemi, o kterém jsem si myslel, že je určen pro děti — podle nového nařízení se lidé ve Francii smí koupat jenom tam, kde je plavčík a k tomu účelu vyhrazené místo, aby se snad někdo neutopil.

Člověk už nežije ve svobodné zemi, ale ocitl se v pionýrském táboře. Evropská unie se pomalu ale jistě mění v Severní Koreu, v jeden obrovský pionýrský tábor, kterému velí oboroví ilumináti. Armády lesáků, psychologů, cestářů, inženýrů, plavčíků, sexuologů, sociálních pracovníků, politiků atd. atp. jsou každou minuty připraveny »nevzít si to na svědomí« a zasáhnout všude tam, kde by se snad někdo mohl rozhodovat sám, o své vůli, a nést také za své jednání odpovědnost, protože to není systémové. Zpočátku je to faux pas, později pak hrdelní zločin.

Přes všestrannou péči a starostlivost o druhé se systém plíživě vlamuje do osobních, soukromých a intimních věcí lidí, neustále ukrajuje z autonomního postavení jedince a nikdo proti tomu neprotestuje — naopak, davu to, zdá se, stejně jako za komunismu a nacismu, vyhovuje. Řidiči se odstraní všechny stromy z cesty, blbec se přitom usmívá a vůbec přitom netuší, že z něj právě systém udělal nesvéprávného idiota, že ho zařadil do projektu věčného ústavního štěstí, kde bude o něj dobře postaráno a kde jsou všichni chovanci přesvědčeni, že si vládnou sami, podobně jako v továrně na králíky, kde je přítmí a hraje tichá hudba, aby se hlodavci v kotcích nelekli, když vrznou dveře a vstoupí doktor. Tepláky, předpažit, upažit. Vše pro vaše zdraví. Jakmile se inženýrům, lékařům, vědcům, úředníkům atd. podaří potlačit tradiční společnost fungující mimo předepsaná pravidla na základě vlastní zkušenosti, vznikne mraveniště, kde neuděláte půlkrok stranou, aniž by vás dělnice na místě nepotrestaly. Na každé křižovatce, na každém rohu už vartují čety lidumilů vždy připravené urovnat váš kostrbatý život, protože to si přece nikdo nevezme na svědomí — zvlášť ne levicový či pravicový politik v TV.

V příznivém klimatu moderního skleníku se idiocie množí exponencionální řadou. Zhovadilost se valí na člověka ze všech stran, že nemáte sílu ji už ani registrovat, natož abyste dokázali na ni reagovat. Než si sednete ke stolu, vypadne na vás z televize, rádia či novin ještě větší zhovadilost a když chcete tedy reagovat na ni, nestihnete napsat ani řádku a objeví se další, zase obludnější, takže nakonec jen sedíte a tupě zíráte, protože reagovat už nemá smysl. Intelektuální obec nejenže nestačí vyvracet znovu a znovu se hromadící hovadiny, ale ona je sama produkuje — dávno se stala součástí klimatizačního systému. Intelektuál, to je odborník na kohoutky a ventily, jehož jediným úkolem je převádět všechny problémy na otázku vody a páry v potrubí (viz Temelín), protože to je dnes jediný konsistentní názor platný všude. Sus sui pulcher. Z tohohle už nás nezachrání ani kohoutí kokrhání.

Babylon 8/XVI, 30. dubna 2007