Když se v roce 2012 po celém světě strhla vlna podpory vězněným účastnicím skupiny Pussy Riot, jedna z nich, myslím že Marie Aljochinová, to v interview pro časopis Novaja Gazeta okomentovala poměrně věcně: „Podstatnou součástí naší práce je mediální strategie, a reakce na naši podporu, která následovala po vystoupení v chrámu Krista Spasitele a našem uvěznění, je maximem toho, čeho lze v tomto oboru dosáhnout.“

Od té doby se s youtubery, videoblogery a nejrůznějšími mediálně-uměleckými stratégy, kteří se nezřídka mohou pochlubit i milionovým publikem, roztrhl v Rusku pytel. Málokterý z nich však přišel s tak výbušnou směsicí mladistvého talentu a sympatické nadrzlosti jako Ruslan Sokolovskij, třiadvacetiletý videobloger z Jekatěrinburgu, který dnes sedí na lavici obžalovaných a na krku má tři paragrafy – rozdmychávání národnostní a náboženské nesnášenlivosti, urážku náboženského cítění a používání zakázané (čili špionské) techniky – za které mu hrozí několik let vězení.

Ráže a styl, se kterými se Sokolovskij ve svých pravidelných videoblozích a reportážích téměř dva roky pouštěl do všeho, co je na Rusi svaté – od kritiky politických a sociálních poměrů, přes pranýřování homofobie či náboženského fundamentalismu, včetně osobních útoků na patriarchu Kirilla – mu slibovaly velkou budoucnost. Jeho pravidelní followeři se brzy začali počítat na statisíce, ale k opravdovému úspěchu à la Pussy Riot mu pořád chybělo to jediné, co v Rusku skutečně zabírá: zatčení. Ani to na sebe ale nedalo dlouho čekat. Sokolovského sebrali poté, co se vydal do pravoslavného chrámu na lov Pokémonů, tedy spíše poté, co jako správný mediální stratég „záběry z lovu“ zveřejnil na svém youtube kanálu, přičemž je okořenil výroky typu: „Několik Pokémonů jsem ulovil, ale toho hlavního, Ježíše Krista, se mi lapit nepodařilo.“

Posledních půl roku strávil střídavě ve vazbě a v domácím vězení, nalevo napravo rozdával rozhovory tak bezprostřední, nebojácné a vtipné, jako by se ho kriminál vůbec netýkal. Minulé pondělí ho začali soudit.

Předat atmosféru soudu, který po všech stránkách připomíná spíše absurdní drama, je prakticky nemožné. Ocituji proto raději doslovný záznam výpovědi jedné ze svědkyň obžaloby, pravoslavné věřící, jejíž náboženské cítění Sokolovskij svým chrámovým lovem na Pokémony urazil.

postavy vystupující u soudu:

advokát Sokolovského Alexej Bušmakov (AB)

uražená pravoslavná žena (UPŽ)

(doslovný přepis videozáznamu, k shlédnutí zde)

(AB): Urazil [Sokolovskij] ještě něco jiného kromě vaší víry?

(UPŽ): Jen víru. Víru v Krista. Urazil věřícího člověka.

(AB):   A co nebo kdo je to Pokémon?

(UPŽ): No, to je něco takového… ani nevím, všichni se za ním honí…

(AB):   Jako za míčem?

(UPŽ): Je to takové nějaké strašidýlko, či co. Já takovým věcem nerozumím.

(AB):   Viděla jste vůbec někdy Pokémona?

(UPŽ): Viděla jsem všelijaké podivné kuličky a obrázky, nebo co, které se všude míhají. Člověku dají nějakou adresu a on tam pak běhá a hledá je.

(AB): To je hra. A co je to samotný Pokémon víte?

(UPŽ): Nevím. Nějaký netvor.

(AB): Děsivý?

(UPŽ): No jistě, děsivý.

(AB): Má rohy?

(UPŽ): Ne, rohy nemá.

(AB): Ale je to netvor…

(UPŽ): V mystickém slova smyslu.

(AB): Viděla jste ho někdy.

(UPŽ): Ne, sláva Bohu nikdy.

(AB):  Ale urazilo vás to…

(UPŽ):  No jistě. Někdo přiběhne [do chrámu] a začne bůhví co hledat. Co si o tom myslí on nevím, ale podle mě je to nějaký nepochopitelný netvor.

(AB):   Takže netvor… Pochopil jsem správně, že v chrámě se ta hra hrát nesmí?

(UPŽ): Nesmí! Vždyť už jsem říkala – chrám je dům boží.

(AB): A proč se tam nesmí hrát?

(UPŽ): Slouží se tam mše, lidé se tam modlí.

(AB): Ale on přeci nerušil při mši.

(UPŽ): A co tam tedy dělal? Koho tam hledal?

(AB): Pokémona.

(UPŽ): No jistě, Pokémona. Aby na tom pak vydělal, na těch svých „lajkách“?

(AB): Myslíte, že se svými videi snažil urazit věřící, nebo se jimi chtěl proslavit?

(UPŽ): Tak zaprvé, to není právě rozumné, snažit se na takovém místě proslavit a pošimrat si nervíky, ať už ho křesťané chytí nebo ne. A pak, proč neběžel do mešity? Proč neběžel do synagogy? Proč běžel ke křesťanům?

(AB):  A co myslíte?

(UPŽ): Nevím. Asi se bojí, že by mu tam natloukli palici.

(AB): A pravoslavní mu nenatlučou?

(UPŽ): Chápete, my jsme velmi trpěliví, smíření. To je naše největší přednost. A odpouštíme. Kdyby se kál, nemuselo dojít na soud.

Tento výlev autentické pravoslavné ženy, která jako by vypadla z 19. století, by v člověku mohl vzbudit i sympatie, kdyby její trpělivé a smířené jednání nehrozilo Sokolovskému několikaletým trestem. Ostatně mezi svědky jsou i daleko méně sympatické zjevy, například novináři usvědčený profesionální udavač, který už má za sebou několik podobných soudů, a pro vyváženost situace také jeden uražený muslim. Na to, jak Sokolovského případ dopadne, si budeme muset ještě nějaký ten týden počkat. Mnozí si myslí, že po humbuku kolem Pussy Riot mu raději dají podmínku. Jiní zase, že dostane Putinovu oblíbenou výchovnou „dvoječku“ stejně jako Pussinky a že je to důkaz vzrůstající moci patriarchy a klerikalizace ruského státu. Jisté je jen jedno – v těchto dnes se rodí další legenda ruského mediálního undergroundu, a fakt odsouzení ani výše trestu už na tom nic nezmění.