Monografie Martina Jindry Sáhnout si do ran tohoto světa, která se věnuje perzekuci a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938-1945 (vydal ji Ústav pro studium totalitních režimů a Církev československá husitská, 2017), má zakladatelský význam.

Historik Martin Jindra (*1973) od roku 2009 působí v Ústavu pro studium totalitních režimů. Badatelsky se zabývá dějinami Církve československé husitské (CČSH), perzekucí a odbojem křesťanů v době nacismu a komunismu, protikomunistickým odbojem, zaměřuje se též na orálně-historickou dokumentaci. Náboženská obec CČSH na Starém Městě v Praze vydala autorovi v roce 2007 knihu Strážci lidskosti s podtitulem Dvanáct příběhů příslušníků Československé církve (husitské) vězněných po únoru 1948. Publikaci věnoval „všem dítkám politických vězňů, která se provinila tím, že jejich rodiče ctili hodnoty jako je víra, morálka, svoboda a demokracie“. Životní příběh faráře Církve československé (husitské) Václava Mikuleckého je podtitul knihy Z milosti trpět pro Krista, jež Martinu Jindrovi vyšla v roce 2011. Historikovou objevnou prací je kniha Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945 (2015). Od roku 2014 spravuje Jindra Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské.

Monografie Sáhnout si do ran tohoto světa je jedinečná a inspirující. Martin Jindra si uvědomuje, že v české historiografii do roku 2017 neexistovala ucelená monografie, která by do detailu reflektovala vývoj i dění Církve československé husitské v letech 1938-1945. Biskup Juraj Jordán Dovala je uhranut názvem historikovy knihy. „Autor Martin Jindra zvolil hluboký a vícerozměrný název. Náš svět tvoří lidé – my všichni, kteří zde žijeme, miliardy jedinečných poutníků hledajících své štěstí pod sluncem. Rány jsou bolesti, které každý z nás v sobě nosí. Nežil a nebude žít člověk, který by si v životě nesáhl na své dno. Rány se znásobují v dobách těžkých a ponurých, kdy osud roztáčí kolo života a smrti o něco rychleji. Proto v názvu spatřuji touhu autora nasvítit nezlomného ducha těch, kteří se nepodrobili diktátu času ani temné ideologii nacismu. Naopak, s tváří upřenou k slunci, s důvěrou v Boha lásky statečně kráčeli po vzoru mistra Jana Husa vstříc Pravdě.“

Rozsáhlá publikace, která čítá téměř sedm set stran, je rozčleněna do tří částí, a to monografické a dvou biografických, které tvoří medailony usmrcených duchovních a medailony vězněných duchovních.

Autor knihy konstatuje, že vymezený časový rámec monografie (1938-1945) překračuje v kapitolách zaobírajících se občanskou válkou ve Španělsku a existencí církve ve Vídni. Pohled CČS(H) na konflikt ve Španělsku byl do monografie zařazen z důvodu významných aktivit církevních pracovníků a Společnosti dr. Karla Farského na straně republikánského Španělska. Kapitola věnující se Spolku přátel církve československé ve Vídni byla do svazku zařazena z toho důvodu, protože společenství věřících reflektované církve v Rakousku nebylo početně významné, ale bylo vůbec prvním, jež se muselo vyrovnávat s novými podmínkami v Evropě v důsledku politiky nacistického Německa.

Marin Jindra dále konstatuje, že Církev československá husitská byla za první republiky státem uznanou církví, odlišná situace však nastala za hranicemi protektorátu. Na podzim 1938 došlo k oklešťování Československé republiky, jež se organizačně i územně dotklo náboženských obcí v tzv. Sudetské župě, na polském území i na Podkarpatské Rusi. Dle autora rovněž na území protektorátu nastaly okamžiky, kdy byla ohrožena samotná existence CČS(H), která byla okupačními orgány vnímána jako vycházející z husitství a nepříliš přátelská vůči němectví.

Historik se dále zastavuje u druhého bolestného momentu, který církev prožívala v době zatčení správce pražské diecéze Jana Lomoze, jenž byl v prosinci 1944 vzat do ochranné vazby na přímý zásah německého státního ministra pro Protektorát Čechy a Morava K. H. Franka. Od podzimu 1944 do jara 1945 gestapo zatklo vedle Jana Lomoze faráře Karla Vodičku, Rudolfa Babulu, Václava Faltu, Josefa Kracíka, Jaroslava Reitmeiera a Jaroslava Surého. Po zřízení protektorátu se církev vzedmula při oslavách svátku M. Jana Husa k manifestaci s cílem povzbudit národní vědomí a demonstrovat proti Němcům. Velké oslavy připravila církev v roce 1939 v Praze a v Táboře. Martin Jindra dále reflektuje i oslavy Husova výročí v tisku i v rozhlase, Husův svátek vnímá jako národní pouť a manifestaci. S druhou polovinou 30. let 20. století je vzpomenuta jedna z prvních obětí nacistické zvůle v řadách CČS(H), kterou byl medik a člen Jednoty mládeže v Nákle u Litovle, Jan Opletal, který byl smrtelně zraněn při masových nepokojích českého obyvatelstva 28. října 1939. Jeho pohřeb posloužil jako záminka pro uzavření českých vysokých škol a pro perzekuci vysokoškolského studentstva.

Martin Jindra reflektuje i skutečnost, že CČS(H) se musela od roku 1938 vyrovnávat s restriktivními opatřeními v oblasti hospodaření a správy majetku. Další škody souvisely se ztrátou dalších náboženských obcí na Slovensku a Podkarpatské Rusi a se zřízením výcvikového prostoru SS. Z chrámů byly odstraněny symboly spojené s první republikou a s prezidentem T. G. Masarykem, místa připomínající československou legionářskou tradici a symboly odkazující na českou reformaci a mistra Jana Husa. Roku 1942 byla realizována hromadná rekvizice zvonů. Autor v této souvislosti zpracoval syntézu způsobených škod v jednotlivých náboženských obcích podle diecézí a vytvořil soupis všech zrekvírovaných zvonů a statistiku celkové výše válečných škod.

Jindra se také zastavuje u odbojových skupin domácího hnutí odporu, nezapomíná ani na zahraniční odboj. Detailně a s precizností sobě vlastní zpracoval pomoc věřících CČS(H) při realizaci vojenské operace Anthropoid, při které byl smrtelně zraněn Reinhard Heydrich, i podporu s Antropoidem úzce spolupracující operační skupiny Silver A. Autor publikace je fascinován činností okruhu spolupracovníků odbojové organizace Družstvo v prvním sledu, soustřeďující se na vydávání časopisu V boj. V dalších kapitolách přináší pisatel obraz fungování a cenzury církevní knižní produkce i církevního tisku, zaznamenává průběh mediální regulace CČS(H). Recipient textu je s to vnímat obraz násilného utlumování periodických časopisů, jejichž výčet poprvé přináší. Podrobně jsou popsány změny, k nimž docházelo při vydávání kmenového periodika Český zápas, stejně tak aktivity církve v oblasti charitativní a sociální služby, zejména činnost Ústředí sociální práce CČS(H) v čele s Bertou Mildovou-Bílkovou či aktivity sociální péče Dětského domova dr. Karla Farského v Jílovém, který od podzimu 1938 přijímal děti z evakuovaného pohraničního území. První část monografie Martina Jindry Sáhnout si do ran tohoto světa je ukončena podrobným popisem účasti věřících v Květnovém povstání v roce 1945.

Druhá část knihy je tvořena podrobnými biografickými medailony osmi usmrcených duchovních. Autor přibližuje životní osudy a aktivity sedmi duchovních, jež byli usmrceni v období let 1939-1945 v koncentračních a vyhlazovacích táborech, káznicích či ve vězeňských nemocnicích, a to: Rudolfa Babuly, Jaroslava Bendla, Václava Falty, Linharta Hodíka, Františka Janků, Jana Parkána a liturga Aloise Tuháčka. Jako osmý je uveden Vojtěch Schück, duchovní z Havlíčkova Brodu, který byl 5. května 1945 při výkonu povstalecké strážní služby zastřelen hlídkou SS.

V třetí části publikace Sáhnout si do ran tohoto světa se historik zaměřuje na vězněné duchovní CČS(H). Tento blok představuje soubor třiceti dvou biografických medailonů, s podrobným poznámkovým aparátem, jáhnů a kněží námi reflektované církve, jež byli vězněni delší dobu. M. Jindra se na základě několikaletého výzkumu pokusil sestavit úplný seznam všech duchovních CČS(H) vězněných z politických důvodů. Do výčtu nejsou zahrnuti faráři, jež v církvi sloužili před 2. světovou válkou nebo po jejím skončení, ale i s jejich jmény se mohou čtenáři seznámit.

Při přípravě knihy autor vycházel zejména z archiválií uložených ve státních a církevních archivech, ale také z informací publikovaných v dobovém tisku, ze studií, diplomových prací, prvních dílčích syntéz o historii CČS(H) i ze vzpomínek pamětníků. Dlužno vyzdvihnout zejména Ústřední archiv a muzeum CČS(H), diecézní archivy CČS(H), Zemský archiv Opava – pobočka Olomouc, Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek, Archiv ministerstva zahraničních věcí, Archiv Památníku Terezín, Slovenský národní archiv v Bratislavě, Archiv hlavního města Prahy, Archiv Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Moravský zemský archiv v Brně.

Monografie Sáhnout si do ran tohoto světa Martina Jindry je první knižní syntézou o historii CČS(H) vztahující se k období druhé republiky a druhé světové války. Je mnohostranně inspirující. Můžeme ji doporučit nejen historikům, ale také teologům, filosofům, literárním vědcům, studentům i široké veřejnosti. Kniha je psána čtivým jazykem, ocenění si zaslouží i její grafické zpracování. Plně souhlasíme s názorem Juraje Jordána Dovaly, jenž v Jindrově práci vidí „knihu plnou oběti a naděje“. A my, čtenáři, můžeme autorovi gratulovat, že napsal práci jedinečnou a fascinující, která vskutku přispěla „k zaplnění některých bílých míst, ucelenějšímu a pravdivějšímu obrazu života Církve československé (husitské) v novodobých církevních dějinách, zejména pak v letech 1938-1945, a že jména řady jejích věřících, kteří se zapojili do odbojových aktivit a dnes jsou již téměř neznámí nebo zcela zapomenuti, se vrátí do povědomí veřejnosti jako přirozená součást obrazu naší novodobé historie“.

Martin Jindra: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938-1945. Vydal Ústav pro studium totalitních režimů a Církev československá husitská, Praha 2017