V těchto dnech čteme o podivném angažmá novopečeného ministra kultury v Památníku Lidice. Lubomír Zaorálek vyzval k rezignaci ředitelku Mgr. Martinu Lehmannovou poté, co se podle něj nedistancovala od objevu historika Vojtěcha Kyncla, že v Lidicích žila též udavačka Alžběta Doležalová, která četníkům nahlásila, že u ní bydlí Židovka Štěpánka Mikešová. Paní Mikešová se stala první lidickou obětí, zahynula v Osvětimi 17. srpna 1942.

Podle poválečného svědectví buštěhradského štábního strážmistra Evžena Ressla se 2. června 1942 odpoledne „dostavila na zdejší stanici Alžběta Doležalová, narozená 24. II. 1904, manželka hutníka Josefa Doležala z Lidic čp. 93, která oznamovala, že u nich bydlící Štěpánka Mikešová, jest židovského vyznání a dle nařízení německých úřadů se jako židovka nehlásila.“ Když již po válce Evžen Ressl podával toto svědectví, tvrdil, že se pokoušel paní Mikešovou zachránit: „Poněvadž z policejních přihlášek mně bylo známo, že Mikešová jest řím. katolického vyznání, odmýtal jsem udání Doležalové jako pravdivé.“ Podle této výpovědi však byla Alžběta Doležalová neústupná: „Když Doležalová na svém udání trvala a zákroku proti Mikešové se dožadovala, byl případ hlášen kladenskému gestapu, které nařídilo vyšetření případu a je-li Mikešová skutečně židovkou, ji zatknouti, dopraviti na gestapo a celý její majetek podrobně sepsati.“

Zákrok zatčení je Evženem Resslem popisován úřední mluvou, ze které mrazí: „ V Lidicích jsem pak v přítomnosti strážm. Františka Caby a obecního starosty Františka Hejmy zjistil, že Štěpánka Mikešová narozená 22. XI. 1906 ve Ždánicích okr. Kijov, dcera žida Morice Löwingera a Rozálie roz. Tausigové, do Hrozenkové Lhoty okr. Hodonín příslušná, přistěhovala se do domu čp. 83. Pak se přestěhovala do domu čp. 93. Mikešová byla skutečně židovka a byla pokřtěna 9. II. 1939 v Solivaru u Prešova, když měla sňatek s jejím manželem úředníkem presidia min. zemědělství v Praze Františkem Mikešem narozeného 10./X. 1901 v Břeclavi, který zemřel 22. III. 1942. Poněvadž bylo zjištěno, že Mikešová jest skutečně židovka, a také proto, že Doležalová hrozila udáním na Gestapu v Kladně, byla Mikešová 2. 6. 1942 zatčena a pod čís. Zatč. 6/42 ze dne 2. 6. 1942 dodána kladenskému Gestapu.“

Ze svědectví Evžena Ressla se dozvídáme i motiv udání: „Mikešová, které jsem sdělil příčinu, důvody zatčení, sdělila mi, že Doležalová jest proti ní nepřátelsky zaujatá, že jí nechce zdarma šít, ač tak dříve činila a toto jednání Mikešová omlouvala tím, že po úmrtí manžela dostala pouze menší odstupné, jiného příjmu nemá, proto nemůže nikomu ani majitelce domu zdarma šít a jest odkázána pouze na svůj příjem.“

(neopravený text v původním znění)

K vědecké metodě patří ověřování, zpochybňování, otázky a diskuse. Někteří historikové obvinění Alžběty Doležalové z udavačství zpochybňují. Pokud tak činí na základě kritického studia dostupných archiválií, jde o zcela legitimní snahu. Například historik Vojtěch Šustek napadá Resslovo svědectví jako nepravdivé na základě dostupných dokumentů. Nicméně odborná diskuse by nikdy neměla být politickým zápolením, a tím méně zbraní demagogů či dokonce cynických partiček ignorantů motivovaných zištností. Byla-li Alžběta Doležalová udavačkou, nikterak to nesnižuje význam lidického příběhu.

Bádání občas vynese na světlo velmi nepříjemná fakta. Život není černobílý a i mezi oběťmi ukrutného zločinu, ba i mezi hrdiny a našimi vzory bývají lidé, kteří tak či onak selhali. Téměř na každé české vesnici žil nějaký kolaborant s nacistickým režimem, ve městech jich žilo přiměřeně více. Ne, to není sebemrskačství, udavače jsme neměli jenom u nás, historie odkrývá kolaboranty s nacismem a později s komunismem v celé okupované Evropě. Ani v Lidicích nežili andělé. Strašlivá lidická tragédie nás jistě nenechává lhostejnými a oběti si zaslouží úctu a připomínání. Ale žádná úcta by neměla zamlčovat prostou pravdu, nebo alespoň snahu o jejím odhalení.

Vyhození ředitelky Mgr. Martiny Lehmannové pouze za to, že neodsoudila a nezamlčela historikův objev a nezabránila jeho zveřejnění, ukazuje prolhanost současné české politiky. Národní pieta a hrdinský příběh Lidic nesmí být zastíněn pravdou. Poté, co se tato aféra provalila, nezbývá než si zvolit: na jedné straně lhaní a zneužití památky lidických obětí ze strany takových odpudivých figur, jakými je Bobošíková a Vodička, k nimž se připojil se svou typickou frackovitostí i Ovčáček, bezectných kariéristů a ani náhodou bojovníků proti jakékoliv totalitě, na druhé straně pravdu, do níž patří jak jednoznačné odsouzení nacismu, tak přiznání, že jedna z lidických žen pravděpodobně spáchala cosi odporného. A velmi důležité, mnohem důležitější než pravděpodobné selhání paní Doležalové, je nezapomínat, že k pravdě patří též pietní připomínka první lidické oběti nacismu Štěpánky Mikešové.

Celé by to snad ani nebylo tak důležité, kdyby se zde neukázala v kruté nahotě arogance moci. Kompetentní ředitelka je odejita navzdory tomu, že se za ni postavila poslední žijící lidická žena Jaroslava Skleničková a většina pracovníků Památníku Lidice. Připomeňme si, že již před časem když se do lidické pobočky Českého svazu bojovníků za svobodu vetřela Bobošíková, odešly z této organizace poslední tři lidické ženy, z nichž mezitím již dvě zemřely. Skvadra bezskrupulózních ideologů, pro něž je důležitější politická fangle než spravedlnost, neváhá špinit dobré jméno nejen vědců, ale i opravdových obětí lidické tragédie svými ukřičenými výlevy a mocenskými tlaky. Na současné lidické aféře názorně předvádějí komunistické ptydepe, které jsme denně slýchali před listopadem 89. Jde o vyprázdněné fráze, v nichž neupřímné, ale o to hysteričtěji zahrané emoce nahrazují prostou lidskou slušnost a svým povykem doprovázejí pokus o profesní likvidaci Mgr. Martiny Lehmannové. Komunisté a jejich snaživí žáčci si vždy překrucovali dějiny i památníky tak, aby z toho vyšli jako jediní správňáci, jediné oběti i jediní hrdinové. Na nějaké zavražděné Židovce Zaorálkovi nezáleží, pro něj je důležitější profit postkomunistických figurek Bobošíkové a Vodičky.

Zdroje:

Buštěhrad, 11. prosinec 1945: prohlášení štábního strážmistra SNB a velitele stanice SNB v Buštěhradu Evžena Ressla ve věci: LIDICE – vyhlazení a příčiny akce pro Ministerstvo vnitra-odbor pro politické zpravodajství. NA, fond Ministerstvo vnitra – referát Lidice, sign. 534-23-14, karton 27.

Šustek, Vojtěch. Nepravdivé obvinění z udavačství lidické ženy Alžběty Doležalové. In: Slánský obzor. Ročenka Společnosti Patria 25, 14. 10. 2018, str. 48-75