Ruská federace zaútočila 11. prosince v roce 1994 na Čečensko. Začala první čečenská válka, ve které zahynuly desítky tisíc civilistů a hlavní město Groznyj bylo Rusy srovnáno se zemí. Druhá čečenská válka začala o pět let později už v režii Putina, který si tak mimo jiné upravoval cestu ke svému zvolení ruským prezidentem. Záminka k jejímu rozpoutání posloužilo vyhození do vzduchu dvou obytných domů na kraji Moskvy čečenskými teroristy. Islamističtí „bojovníci za Čečnu“ posloužili – ostatně jako celá Putinova „válka proti terorismu“ – jako nástroj Kremlu: podle všeho bezproblémovou cestu až na kraj Moskvy teroristům umetla a zabezpečila ruská FBS. Zde je rozhovor o Čečně s Irenou Brežnou – švýcarskou spisovatelkou a novinářkou slovenského původu, která působila za války v Čečně jako válečná zpravodajka. Rozhovor jsem udělal v roce 2010 pro Euroskop.cz.

Co vás na válce v Čečensku nejvíce šokovalo?

Byla jsem šokována velkoplošnými útoky na civilní obyvatelstvo. Zažila jsem v březnu 1996, jak ruská armáda přes nás bombardovala vesnice Sernovodsk a Samaški pětisetkilogramovými pumami.

Ruské velení například nařídilo představitelům obce: Vydejte nám bojovníky a sto samopalů, nebo vás budeme bombardovat. Na to ti staršinové, mladí muži-bojovníci tam dávno nebyli, nakoupili sto samopalů u ruských vojáků, dali jim to zpět a co se stalo – Rusové tu vesnici vybombardovali a pak vyrabovali: odváželi si na tancích televizory, koberce, dokonce i ženské spodní prádlo a prodávali to na trzích v jižním Rusku. Ruská koloniální válka v Čečensku byla absolutní svévole a bezpráví a pro ruské důstojníky a generály taky velký byznys.

Když jsme byli v Grozném, tak den a noc odstřelovali město jen tak, bomby padaly na všechny strany. Ruské velení například za druhé, už Putinovy války vyhlásilo přestávku v bombardování, aby byl čas na evakuaci civilního obyvatelstva a když tisíce rodin s dětmi a starými lidmi vyrazily z města, tak byly ty evakuační konvoje napadnuté raketami. Přitom byly zabity a zmrzačeny stovky lidí. To je samozřejme jen jeden detail této brutální války.

Existuje k tomu filmová dokumentace?

Jistě. Ve vybombardovaném Sernovodsku jsem se potkala se Zajnab Gašajevou, která se pak stala mojí čečenskou hrdinkou – věnovala jsem ji svou druhou knihu o Čečensku. V Sernovodsku točila na takovou amatérskou kameru a já se jí ptala, co bych pro ni mohla udělat. Ona mi řekla: Sežeň mi dobrou kameru! Tak jsem jí přivezla peníze a ona na kameru, kterou za ně pořídila, nafilmovala neuvěřitelný materiál.

V říjnu 1999 byla Zajnab v Grozném na trhu, když tam dopadly tři rakety země-země, odpálené z Kaspického moře. Tyto přesné zbraně explodovaly na tržnici v pět odpoledne, kdy tam bylo nejvíc lidí – další raketa zasáhla nemocnici. To byly stovky mrtvých, všude ležela na kousky roztrhaná těla. Zajnab tam běhala s kamerou a filmovala to. Dostala se i do nemocnice, kde mrtví leželi narovnaní v několika řadách nad sebou. K tomu, aby mohly být tyto rakety země-země použity k útoku, musí dát souhlas ruský prezident. V té době neschopného Jelcina zastupoval premiér Putin. Za tento úmyslný válečný zločin má přímou zodpovědnost on.

Pomineme-li válečné zločiny, postup Moskvy v Čečensku splňuje znaky genocidy.

Ano. Ale oficiálně to nemůžete nazvat genocidou. Když Zajnab v Ženevě vystoupila na půdě OSN, nesměla slovo genocida použít, jinak by ji okamžitě odstřihli od mikrofonu. Kdyby totiž světová veřejnost přiznala zločinům v Čečně statut genocidy, tak by museli s Moskvou jednat úplně jinak. Nejdál se odvážil zajít v této věci jeden americký expert, který na Berlínské konferenci o genocidách prohlásil, že to, co se tam ze strany Ruska dělo, byly možná genocidální zločiny. Ruské jednotky přitom zabily pětinu národa, dvě stě tisíc lidí – Čečenců není ani jeden milion. Každý třetí čečenský muž byl mučen v tzv. filtračních táborech. To nemá v poválečné Evropě obdoby.

Kde všude jste s tím materiálem byli?

Naposledy před dvěma měsíci jsme byli za předsedou komise pro Čečnu v Radě Evropy Dickem Marty. Donesli jsme mu zpracovaný materiál o tom útoku na grozněnský trh a doporučili jsme mu kontakty na čečenské lidskoprávní aktivisty. Byl ale velmi zdrženlivý. My děláme práci za ně. Jedenáct let po tom, co se to stalo, to vlastními silami zpracováváme, doneseme jim to a pak je ještě musíme prosit, aby se tím vůbec zabývali.

Pak se v něm ale přece jen něco hnulo. Druhý den jsem dostala mail, ve kterém sděloval, že budou kontaktovat ty Čečence, Dagestánce, Inguše, o kterých jsme je informovali. 21. června bude mít Dick Marty ve Štrasburgu zprávu o severním Kavkaze. Tak jsem zvědavá, ale velkou naději, že by se něco pohnulo, nemám.

Co je dnes s materiálem, který natočila Zajnab?

V současné době se zpracovává v Bernu pro soudní tribunál.

To asi neplatí švýcarská vláda?

Nejdřív na to peníze skutečně dalo švýcarské ministerstvo zahraničních věcí, ale nechce se tím chlubit. Teďko to financuje Soros. Sbíráme materiál i u novinářů, kteří natáčeli v Čečně.

Co říkáte na letošní sebevražedný útok čečenských „černých vdov“ v moskevském metru?

Za tím je nutno vidět bezmeznou zoufalost v celém tom kontextu toho děsivého zničení země. Musíte si uvědomit, že jim Rusko zničilo úplně všechno, a to hned několikrát. Když jsem v Čečensku viděla vedle sebe čtyři netknuté domy, tak jsem se divila. Když to Čečenci opravili, přišla druhá válka, která byla ještě horší. Jelcin tam zavedl filtrační tábory, což jsou koncentráky, Putin je vylepšil a stále je ještě udržuje moskevská loutka Kadyrov. Teď tam všechno funguje jen pomocí korupce, když chcete získat podřadnou práci, musíte zaplatit dva tisíce dolarů. Když se dnes píše o individuálním čečenském terorismu, který vůbec nechci ospravedlňovat, musíme za tím vidět celou tu nezměrnou tragedií národa – co tam napáchali ne jednotliví ruští teroristé, ale ruská pravidelná armáda s požehnáním, nebo na pokyn vedení země. A nejen to: Rusové čečenský národ úplně rozložili, dosáhli toho, co chtěli: zničili jeho kulturu, hrdost a ty trosky se dnes občas mstí.

V rámci propagandy se Kreml snaží čečenskou otázku představit jako součást islámského terorismu. Jako roli v čečenské tragédii sehrál islám?

Na počátku žádnou, stejně jako rusko-čečenská válka nesouvisela s náboženstvím, ale byla to koloniální válka. Kavkazské národy jsou pro Rusy podlidé. Co se týká sebevražedných atentátů, spáchaly je hodně mladé ženy, kterým zavraždili nebo umučili příbuzné anebo byly samy znásilněné. V Čečensku měli vždycky hlavní slovo staršinové, a ti chtěli na začátku válek s Rusy vyjednávat, hledat kompromis, čímž se absolutně zdiskreditovali před mladou generací. V Čečně byl tradičně rozšířený súfismus, mystická forma islámu. Pak se tam dostal wahabismus, který tam zavlekli Saúdští Arabové, snad i s podporou FSB. Někteří Čečenci říkali, že jsou obětí dvojí kolonizace: politické ze strany Ruska a náboženské ze strany Saúdské Arábie. Čečenští bojovníci byli na začátku venkovští kluci, kteří islám ani pořádně neznali. To, že křičeli „Alláh Akbar“, to byl takový pozdrav, za kterým nebyl fanatismus. Radikální islám se tam dostal, až když tam Rusové všechno zničili, mezi troskami hořela nafta a do té zničené země přišli Saúdové s čistým islámem. Na začátku bojovali na straně Čečenců i třeba Ukrajinci. Bylo to velké protiruské povstání. Zahraniční novináři, kteří tam byli na začátku válek, stáli na straně Čečenců. Změnilo se to až později, právě v souvislosti s útoky Čečenců na civilisty.

Publikováno in Euroskop.cz, 11. června 2010

Irena Brežná, švýcarská spisovatelka a novinářka. Narodila se v roce 1950 v Bratislavě, dětství prožila v Trenčíně a v roce 1968 emigrovala s rodiči do Švýcarska, kde žije. Vystudovala slavistiku, filosofii a psychologii na Universitě v Basileji. Za první války v Čečensku působila jako válečná zpravodajka. Realizovala a podporovala různé humanitární a ženské projekty, například v Gunei nebo v Čečensku. Je stálou přispěvatelkou několika švýcarských a německých novin a časopisů. Vydala řadu knih. V Čechách jí v nakladatelství Paseka vyšel autobiograficky laděný tragikomický román Nejlepší ze všech světů o dětství na slovenském maloměstě na počátku 60. let.