Kořeny současné agrese Putinova Ruska proti sousední Ukrajině nerostou z frustrace byvší světové velmoci z prohry ve studené válce, jak se to občas můžeme dočíst, a že snad její bývalé satelity drze – ze strachu před ní – vstoupily do NATO, ale jsou založeny mnohem hlouběji. Pomineme-li ruské imperiální komplexy, které z carských dob zdědil Sovětský svaz a kterými trpí i současný Putinův režim, kořeny současné války můžeme hledat v paktu Molotov-Ribbentrop, kdy se dva totalitní režimy, které dosud brojily proti sobě, spojily, rozdělily si mezi sebe Evropu a rozpoutaly 2. sv. válku. Napadly své sousedy (Polsko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Belgii, Lucembursko, Nizozemí, Francii, Finsko, Rumunsko, už předtím Československo), podmanily si tamní národy, aby se pak zakously do sebe, když jeden předešel toho druhého a chtěl ho vyšachovat z podílu na kořisti, jak to mezi gangstery chodí.

Nacisticko-sovětská válka dvou gangsterů o kořist z let 1941-1945 měla zcela jiný charakter, cíl a následky, než měla válka západních spojenců proti německému nacismu z let 1939-1945, jak ji v Atlantické chartě deklarovala protihitlerovská koalice, která neusilovala o poválečnou změnu hranic a vyhlašovala, že každý osvobozený národ má právo si svou vládu určit sám.

Stalinovi ovšem nešlo o to osvobodit národy východní a střední Evropy ani v tom nejčernějším snu, a to včetně Rusů samotných – natož o zachování předválečných hranic. Jednotlivé národy decimoval a jejich elity vyvražďoval všude, kam vstoupila noha vojáka RA a kam dosáhla moc NKVD: v rámci SSSR, v rámci paktu Molotov-Ribbentrop, v rámci sovětsko-nacistické války a po válce v tom pokračoval, a to včetně čs. občanů rusínské národnosti. V duchu paktu Molotov-Ribbentrop po obsazení východní části Československa Rudou armádou Sověti okamžitě zavedli jako předtím v Polsku a jinde na Podkarpatské Rusi teror, mučili a popravovali všechny ty, kteří měli v Masarykově první republice nějakou funkci, rusínskou elitu, učitele, právníky, doktory, včetně Židů, kteří přežili holocaust, poslali do gulagu, kde mnozí zahynuli, zakázali rusínské školy a řecko-katolické náboženství, kněží byli mučeni a popravováni. Zatímco Praha jásala, v Užhorodu, Chustu, Mukačevu, a koneckonců i v samotné Praze, byli – ne spojenečtí, ale naši vlastní občané – naháněni NKVD i Rudou armádou jako dobytek, a to včetně těch, kteří se právě vrátili z nacistických koncentráků. Naši rusínští spoluobčané byli ze strany Sovětů vystaveni genocidě, jednoduše měli přestat existovat, stejně jako mají dnes přestat existovat Ukrajinci. Jak tady někdo může dodnes něco vykládat o Mnichovu?

Stejně jako se v roce 1943 Sovětský svaz v čs.-sovětské smlouvě zaručil za svrchovanost a integritu předmnichovského Československa, zaručila se Ruská federace v roce 1994 za územní celistvost Ukrajiny. Stejně jako Hitler využil v roce 1938 německojazyčné obyvatelstvo v čs. pohraničí, které mělo být Čechy údajně terorizováno, k útoku na Československo, využil Putin ruskojazyčné obyvatelstvo na východě Ukrajiny, údajně utlačované Kyjevem, k útoku na Ukrajinu. Stejně jako za agresi hitlerovského Německa proti Československu mohl podle nacistické propagandy válečný štváč a loutka francouzských imperialistů Beneš, může podle ruské propagandy za agresi Ruska proti Ukrajině Kyjev a tamní loutky Západu, které zlovolně odmítly postsovětský mir, tedy ten s krátkým i.

Stejně jako němečtí nacisté chtěli Čechy germanizovat, tedy ty vhodné, a zbytek zlikvidovat nebo nechat dožít v rámci nucených prací, chtějí ruští nacisté ve stejném duchu rusifikovat Ukrajinu, tedy tu část, která si zaslouží přijmout vyšší ruskou kulturu, přičemž tu, která dobro ruské civilisace přijmout odmítne, čeká osud Čechů pod nacisty a Rusínů pod komunisty. Stejně jako nacisté dávali k adopci do německých rodin děti Čechů popravených nacisty, Rusové unášejí z Ukrajiny k adopci do Ruska děti, jejichž rodiče předtím zabily jejich bomby nebo je rovnou sami zavraždili. Může být něco víc perverzního než kremelský režim?

Velká vlastenecká válka byla od A do Zet jedna velká lež, jejíž první obětí byli, dodnes jsou, sami Rusové. Nejsou v tom bohužel sami. Jako kdybychom nechápali souvislosti, nebyli schopni nezávisle myslet a svobodně posuzovat události v jejich kontextu, dodnes přijímáme komunistickou propagandu o tom, že nás v roce 1945 Rudá armáda osvobodila. Tu samou imperialistickou propagandu, s kterou dnes Putin a jeho nacistický režim „denacifikuje“, tedy nacifikuje Ukrajinu (nadávku do fašistů, i.e. nacistů, používali bolševici od samého začátku proti všem, kteří nebyli na jejich straně a „zradili“ proletariát, na prvním místě proti socialistům a sociálním demokratům). Sami jsme k tomu přispěli tím, že jsme tuhle bolševickou lež po desetiletí přijímali a vytvářeli tak prostor proto, aby Moskva živila své fašounské, „pravoslavně-slovanské“ právo na patronát nad zeměmi a národy, které údajně osvobodila, ačkoli si to v roce 1939 dohodla s Hitlerem, a když se pak vzájemně poprali a Kreml zvítězil, přibral si po roce 1945 k lupu jako bonus pár zemí navíc, přičemž šilhal i po těch, které si v roce 1940 ukradl Berlín.

Nacistický protektorát byl v roce 1945 pouze nahrazen protektorátem sovětským, který v mnohém navázal na ten předešlý, včetně poprav protinacistických odbojářů, aby pak s pomocí domácí komunistické páté kolony a zcela dezorientovaných a demoralizovaných zbytků demokratických stran v čele s Benešem přešel v okupaci – nejdřív tu vnitřní, implicitní, a pak – když gubernie začala zlobit – i v tu explicitní. S Ukrajinou je to dnes jako přes kopírák jen s tím podstatným rozdílem, že si to Ukrajinci – vyučení miliony svých krajanů, mužů, žen a dětí, kteří byli umořeni, utýráni nebo popraveni vražedným kremelským režimem – nenechají líbit.

Že jsme se pohádku o tom, jak nás v roce 1945 osvobodila Rudá armáda, povinně učili ve škole, se dá pochopit vzhledem k našemu postavení sovětské gubernie. Jenže my tuhle stalinistickou pohádku vyprávěli dál i po pádu komunismu, a na prvním místě nesvéprávná tuzemská akademická obec a její historiografie, která dodnes reprodukuje tuhle obludnou lež, na jejímž základě byly znásilněny miliony lidí – od ní to přejímá vzdělávací systém, bulvární a k tomu infantilní publicistika a jako třešnička na dortu pak populističtí politici: v roce 1938, 1945, 1948, 1968 … 1989-2023, pořád dokola, jako u blbejch. Jako?

Nejpokleslejší myslitelná forma lidské existence je ta, když si otrok zvykne na své okovy a své otroctví začne vydávat za to pravé ořechové, za Candidův nejlepší ze všech možných světů, ráj na zemi, něco jako v Severní Koreji. To tu dodnes k datu zotročení v roce 1945 předvádí 90 % tuzemské populace a jejích elit. Po celé zemi dodnes stojí pomníky vděčnosti našim sovětským osvoboditelům, ačkoli jde o patníky ruského imperialismu, které vytyčují hranice v gubernii (viz diskuse otroků nad odstraněním sochy komunistického zločince té nejvyšší kategorie Koněva v Praze 6).

Dodnes si nejsme sto přiznat, jak hluboce nás doba nesvobody, kdy jsme si nemohli řídit své věci sami, vnitřně zpotvořila. V roce 1989 jsme se osvobodili jen vnějškově, ne vnitřně. A stejně jako Rusové v tom nejsme sami. Ruská agrese proti Ukrajině je také důsledek pokrytectví, zbabělosti a amorálního alibismu Západu, který po desetiletí hrál s militantním ruským imperialismem na slepou bábu a předstíral něco, co není a nikdy nebylo.

Na podzim chystáme v ÚSTR spolu s Poláky mezinárodní konferenci právě o povaze nacisticko-sovětské války, jejíž komunisty znetvořený výklad po desetiletí sloužil k legitimizaci sovětského protektorátu nad východní Evropou, včetně privilegovaného velmocenského postavení SSSR nejen v Evropě. Stejně jako nám válka na Ukrajině pomohla osvobodit se od závislosti na ruských strategických surovinách, měla by nás i jednou provždy osvobodit od stalinistických pohádek o osvobození zemí východní a střední Evropy z područí nacismu Rudou armádou určených pro nesvéprávný lid kremelských gubernií.

Babylon č. 1.XXXII