Aktuálně probíhající výstava v hospůdce U Budyho v Libni dává impuls k zamyšlení nad souvislostmi umění. Většina z několika vystavujících tvůrců nemá institucionální školní vzdělání v oboru, přesto je můžeme považovat za rovnocenné akademickým výtvarníkům. Je to asi proto, že jako impuls k malování, fotografování, sochaření apod. je zde akcentovaná vnitřní potřeba něco sdělit, vznikající navíc často jako důsledek hluboké životní zkušenosti. Motivace pak méně vyplývá z výtvarného „talentu“, jak je obvykle chápán, tj. ze schopnosti věrně zachytit realitu. Ne že by tato schopnost nebyla důležitá, forma a intelektuální složka jsou podstatnými substancemi umění. Spíš jde o váhu přikládanou jednotlivým komponentám a jejich posloupnost. Mít kromě umělecké tvorby ještě jiné profese a zájmy znamená být více a víckrát člověkem, lépe rozumět lidem i existenci vůbec. Na uměleckém projevu je to pak zřetelně vidět. (Mluvím teď samozřejmě o těch, kteří usilují o to být špičkovými tvůrci, nikoli o naivně či polonaivně tvořících amatérech.) Jinými slovy, umění musí být uvěřitelné, a k uvěřitelnosti je potřeba hlavně žít.

U Budyho, 2. června 2023

www.first-rate-art.com