Džihádisti z ministerstva zdravotnictví prosadili zákaz kouření v hospodách – kdy dojde na alkohol? Zákaz pití alkoholu v islámských zemích se ovšem nikdy nevztahoval na křesťany a Židy, pokud konzumovali alkohol v rámci svého náboženského rituálu – a to tedy ano –, nebo v soukromí, a pokud v opilosti nezesměšňovali korán a Proroka, případně hlavu státu. O ho ho…

Po hrozné potopě světa, obíraje se se zemí, první, co Noe udělal, bylo, že začal sázet vinice: „A pije víno, opil se a obnažil se uprostřed stanu svého.“ (Gn, 9, 20-29) Živ pak byl Noe po potopě tři sta a padesát let. Starozákonní žalmista zase dobrořečí Hospodinu, který nechal ze země vzrůst rostliny, které dávají lidem „víno, jenž obveseluje srdce člověka, a činí, aby se skvěla tvář více než od oleje…“ (Ž 104/15) Kdo založil v oněch bohabojných dobách vinici, byl osvobozen od vojenské služby na první čtyři léta. Nový zákon pak povýšil víno na součást hostiny, ve které křesťan čerpá radost přímo u zdroje; Syn boží měnil vodu ve víno a Matouš s Markem označili evangelium za „nové víno“.

Nebyli to ale jen Židé a křesťané, kdo čerpal z těchto božích darů, ale činily tak i národy a civilisace, honosící se prastarou tradicí, vznešeností kultury, kultivovaností písemnictví a harmonickými proporcemi architektury…

V těch kalných, těžkých, krutých dnech / já piju, co mi stačí dech, / doby se propíjím hluší, / bych zachránil svou duši. / Kam slunka boží zář se lije, / pít bude se a pilo, pije, / že všechno pije – každý ví! – / a já mám být sám střízlivý?!

skládal duši lahodící rýmy Wang Ťi (590-644) a jeho krajan Li Po (701-762) ho doplnil:

Je lidský život krátký sen – / proč tedy se tím trápit jen? / Jsem po celý den opilý. / U krčmy v trávě usnu na chvíli / a probudím se, hledím zahradami: / pták křičí někde mezi křovinami. / –-Prosím tě pěkně: / večer je či ráno, / podzim či jaro?

Špirituální poesie a úcta k dílu božímu dosáhla vrcholu bezesporu ve středověku, který nebyl ještě poznamenán buržoasní maloměšťáckou morálkou a pruderií.

Zapovídá řád náš všem / chodit na mši zrána, / velí však, jak vstaneme, / jít, kde nalévárna. / Tam si dáme kuřátko, víno jak se sluší – / kromě hráčů hazardních / nic nás nevyruší.

veršuje středověký latiník z řad veselého kněžstva a jeho bratr v Kristu mu přizvukuje:

Jak se v naší krčmě žije, / kde se za groš pivo pije, / jestliže to zvědět chcete, / tedy si mě poslechněte.

Jedni hrají, druzí pijí, / jiní zase hříšné žijí, / kdo jen ve hře čas svůj tratí, / často bývá svlečen z gatí…

První číši dárci lijem, / druhou, že si volně žijem,/ pro zajaté číši jednu, / za živé číš dvakrát zvednu,

Čtyři číše za pokřtěné, / pětkrát pijem za pohřbené, / pak za dívky lehkých mravů, / potom za zbojnickou slávu,

Dál za bratry v nepravosti, / za mnichy, jež dálka hostí, / za ty pijem, kteří plují, / za ty, kdož se nemilují,

Za ty, kteří hříchů želí, / za poutníky, by zdar měli, / za papeže i za krále / pijem dnes a dál a dále…

Výše uvedené ovšem nebyla nějaké elitářská záležitost – z této středově krčmy vzešel i první demokratický manifest:

Pije pán a pije paní, pije kněžstvo, pijou kmáni, / pije hoch a pije družka, /pije sluha, pije služka, / pije mdlý i čert kým šije, / pije černoch, běloch pije, / pije tulák, pije stálý, / pije hlupák, pije znalý, / pije chudý i nemocný, / pije štvanec i bezmocný, / pije chlapec, stařec s díky, / pije biskup s kanovníky, / pije sestra, pije matka, / pije bratr, pije babka, / pijou tito, pijou ony, / pijou stovky, milióny…

Dozvuky středověké otevřenosti ducha, pro kterého materie není pán, ale kmán, můžeme ještě najít u Máchy (Co zde sním a co zde vypiju / to jediné jest, co v světě užiju…), nebo u Baudelaireho:

Ó lahvi hluboká, nad všechno to jsou znova / ty silné balzámy, jež plodný klín tvůj chová / a zbožný básník zná v svém srdci vyprahlém …

Z pruderie, abstinence, nekuřáctví a dalších nekřesťanských džihádistických praktik vzešla obě velká evropská totalitní hnutí, která ve starosti o psychické, tělesné, sociální zdraví zaměstnaných zavrhla lidskou duši jako středověký přežitek a zavedla nejtužší otroctví.

Naštěstí podle právě aktuálního reprezentativního průzkumu fóra Pij s rozumem na téma nárazového pití si Češi v tomto ohledu nevedou, aspoň zatím, úplně špatně.

„K zamyšlení je, že s fenoménem nárazového pití se dnes setkávají častěji mladší lidé a dokonce téměř polovina mladých lidí ve věku 18-26 let má někdy chuť se vydatně opít,“ říká Vladimír Darebník z Unie výrobců a dovozců lihovin. Pro studenty je typická zejména konzumace alkoholu na páteční párty, kterou si nenechá ujít 90 % mladých lidí ve věku 18-26 let. Pětina Čechů uvádí zkušenost extrémní konsumace alkoholu, kdy během 24 hodin vypili 12 a více drinků, čímž se myslí 12 a více půllitrových piv, 2dcl vína anebo „panáků“. Největší počet rekordmanů se nachází v Ústeckém kraji, kde má takovou zkušenost přes 1/3 respondentů. Nejčastěji Češi vypijí 3 drinky (25%), na druhé příčce v míře konzumace jsou 4 drinky (21%) a o třetí pomyslnou příčku se dělí 2 drinky a 5-7 drinků (oba po 20%).

Podle závěrů průzkumu fóra Pij s rozumem, jehož provozovatelem je Unie výrobců a dovozců lihovin Česká republika (UVDL), která má podíl okolo 85 % na trhu s lihovinami (počítáno z objemu celkového výběru spotřební daně na lihoviny), tedy pije většina Čechů odpovědně, což je dobře, protože solidní konsumace je zárukou stabilního vývoje. V Babylonu to tak bezpochyby je, i když nad Bartoněm vyjádřil Blažek včera na redakční radě jisté pochybnosti, Placák ztratil ve Zlíně o víkendu klobouk a Topol raději abstinuje. Je to tedy, chvála Bohu, vyvážený.

QUANDO BIBO VINUM, LOQUITUR MEA LINGUA LATINUM