Zní to jako zápletka z béčkového špionážního filmu. Do Prahy měl přiletět Rus s diplomatickým pasem, v kufříku mít tzv. buněčný jed ricin, a vůz ruské ambasády ho z letiště odvezl rovnou na velvyslanectví. Celá zápletka by byla nepravděpodobná a nevěrohodná, kdyby právě spektakulární vraždy na cizích územích nebyly takřka ruskou národní kratochvílí. Jako by bez nějaké té vraždy v zahraničí nebylo Rusko kompletní. Zda a kdo má být obětí je pochopitelně nejasné.

Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová označila přejmenování adresy pražské ambasády na náměstí Borise Němcova za naprosto absurdní a logicky nevysvětlitelné, primátor Hřib prý má též porušovat mezinárodní právo. Zároveň se ruské úřady snaží kriminalizovat odstranění sochy maršála Koněva, z kterého viní starostu Prahy 6 Koláře a do třetice mluvčí ruské diplomacie i ruská ambasáda razantně protestovaly proti pomníku vlasovcům na území Řeporyj, kde starostuje Novotný. Všichni tři jmenovaní dnes mají pro jistotu policejní ochranu.

Rusko je totiž zvláštní země, v které není vrah jako vrah. Tedy pokud vraždí ve jménu státu či na jeho objednávku. V takovém případě čeká vraha naopak společenské uznání a profesní povýšení. Namátkou zmiňme velkolepé uvítání Anatolije Belaškova a Vasilije Bogačova na letišti v Moskvě poté, co je Katar v roce 2004 odsoudil na doživotí za vraždu čečenského exprezidenta Zelimchana Jandarbijeva. V den jejich odsouzení Moskva zatkla dva katarské atlety, Katar pak souhlasil s odpykáním trestů v Rusku. Poté, co vrahy osobně přivítal ministr obrany Sergej Ivanov se již do vězení pochopitelně nevrátili.

V roce 2006 byl v Londýně radioaktivním poloniem otráven nepohodlný exagent s britským občanstvím Alexandr Litviněnko. Z jeho otravy byl obviněn jiný agent, Andrej Lugovoj. Také Lugového po provalení čekala závratná kariéra. Stal se poslancem Státní dumy a od prezidenta dostal medaili „Za služby vlasti“. Sergeje Skripala, jeho dceru a dva náhodné Brity, z nichž jeden nepřežil, může v uvozovkách těšit, že před dvěma lety byli v Londýně otráveni přímo „Hrdinou Ruské federace“ Anatolijem Čepigou alias Ruslanem Boširovem alias Andrejem Šolchovem, plukovníkem ruské vojenské rozvědky, který získal nejvyšší vyznamenání udělované ruským prezidentem. Díky Čepigovi dnes víme, že existuje nervová látka novičok. Kromě dalšího má Čepiga stát i za vraždou Čečence Abdulvahida Edelgirijeva v roce 2015 v Istanbulu. Otevřený je zatím osud dalšího vraha, Vadima Krasikova, který s falešnou identitou loni v centru Berlína zastřelil Gruzínce Zelimchana Changošviliho. Byl totiž chycen krátce po činu a čeká na soud. I od něj vedou stopy k ruské tajné službě.

Jako perličku lze dodat, že po atentátech si ruské ministerstvo zahraničí s oblibou stěžuje na to, že cizí země nejsou schopné zaručit bezpečnost bývalým ruským občanům. Z toho se dá usoudit, že případným cílem v Praze by měl být také bývalý Rus, nicméně i tak je ochrana pro pražské politiky na místě. Obnovenou chuť k vražedným extempore lze pozorovat od nástupu Vladimira Putina k moci a ta zhusta připomínají pokus o reinkarnaci logiky a metod bolševického teroru třídního boje.

To vysvětluje i vzteklé reakce na domnělé prohřešky, např. pojmenování náměstí po zavražděném expremiérovi a vůdci opozice Borisi Němcovovi. Nejedná se totiž o nepřátelský ani novátorský akt, nýbrž o připomenutí a uznání významné osoby, kterou Němcov byl, a současně připomenutí hodnot, které vyznával a pro které nejspíše zemřel. Podobně si Němcova připomínají již ve Washingtonu, Vilniusu nebo Kyjevě, další města se chystají připojit. Jedná se o podobný akt solidarity a uznání, jako když byly přejmenovávány ulice a náměstí po J. F. Kennedym, Martinu Lutherovi Kingovi, Olofu Palmem nebo Nelsonu Mandelovi a dalších. Mnozí z nich mají své adresy i v Moskvě. Na tyto události jsou vždy zváni i zástupci dotčené země, ti ruští v Praze též. Nikdo nepřišel. Je to smutný důkaz, že Němcov byl nejspíše zabit na popud nejvyšších míst a též důkaz o povaze současného režimu. Že i mrtvý Němcov je pro něj stále nebezpečný.

V 80. letech minulého století bylo přejmenováno také prostranství před rezidencí sovětského velvyslance ve Washingtonu. Nese jméno po významném fyzikovi a disidentovi Andreji Sacharovovi. Po pádu Sovětského svazu ruský velvyslanec umístil jeho bustu přímo do budovy ambasády. Dnes to zní jako pohádka, ale podobný osud může lehce potkat i Borise Němcova. Pak se nebudeme muset bát ani vraždících ruských agentů.