Předchozí prezident Spojených států Barack Obama označil postsovětské Rusko za spíše „regionální mocnost“, rozvíjející ofenzivní hry jako jakási asijská kouzla ve vzdálených lokalitách, v nichž vliv Kremlu už vymizel. Ruské hlasy, otisky prstů a stopy zůstaly na Středním východě a v Evropě, v částech Afriky a dokonce i v Latinské Americe.

Moskva nalezla řadu příležitostí a vlezle využívá roztříštěnosti Západu. Agenda je nezastíraná: prosazovat ruský vliv na úkor Washingtonu a na právu založeného mezinárodního systému, který Spojené státy budovaly od konce druhé světové války. Ruské nástroje zahrnují podrývání demokratické vlády, vyvolávání etnických a náboženských napětí a zakládání nových agentur pro získávání informací, uplatňování vojenské moci. Kde Spojené státy a jejich spojenci jsou odmítáni nebo zmeškají se prosadit, Rusko je hned na místě. Putin může v současné době odkázat na řadu úspěchů. Ruské drzé vměšování do prezidentských voleb v r. 2016 vyvolalo nejhorší americkou krizi od doby Watergate. Zanechalo prezidenta Donalda Trumpa zaneprázdněného vyšetřováním. Ponechme stranou Trumpovu rétoriku vyjádřenou sloganem „America first“, která Rusům jejich hru usnadnila. V Sýrii ruské bomby a zbraně zásadně ovlivnily průběh občanské války a zachránily Putinova spojence, krví potřísněného Bašára al-Assada. Dokonce i porážka proruské kandidátky Marie Le Pen v  prezidentských volbách ve Francii byla připomínkou, že žádná evropská země se nemůže odvážit ignorovat riziko ruského zásahu do domácí politiky.

Ale to všechno jsou jen nejznámější případy Putinova rostoucího vlivu. Jinde na Středním východě Moskva užívá prodeje zbraní, dezinformací, zpravodajských operací, diplomatického nátlaku a řady prostředků „tvrdé síly“ (hard power) k prosazení své agendy. Putin a turecký prezident Erdogan – který provedl rozhodný obrat k autokracii a vzdálil svou zemi od jejích spojenců v NATO – údajně dokončili dohodu o prodeji nejmodernějšího ruského obranného systému S-400 v hodnotě 2,5 mld USD.

V lybijském chaosu po pádu Muammara Kaddáfího objevil Putin jinou příležitost. Moskva se spojila s Khalifem Haftarem, Kaddáfího generálem, který se stal vojenským samovládcem, potírajícím islamisty ze svého opevněného centra Benghází a který již před tím získal vojenský výcvik v Sovětském svazu. V těchto měsících se mají ruské speciální jednotky a drony přesouvat ze základny v sousedním Egyptě, aby podpořily síly generála Haftara. V Lybii se Putin řídí jak geopolitickými tak komerčními motivy. Jde o oplátku Spojeným státům a jimi vedené koalici za sesazení dřívějšího ruského spojence Kaddáfího. Zároveň to umožňuje formovat budoucnost této země. Rusko zde také dychtí obnovit lukrativní obchod se zbraněmi a ropné investiční podnikání.

V Egyptě, jehož vztahy k Washingtonu jsou v současnosti pevné, se Putin rovněž uchází o partnerství. Zatímco prezident Obama sem zmrazil vývoz zbraní, aby projevil svou nelibost nad egyptským autokratickým vládcem, prezidentem Abdelem Fatahem as-Sísím, Rusko zahájilo jednání o nabídce zbrojních dodávek: ruské státem vlastněné zbrojní podniky, neomezované skrupulemi týkajícími se lidských práv a demokracie, jsou chtivé získat podíl na trhu, který před desítiletími ztratily, když Egypt opustil ruský orbit.

Vztahy mezi Washingtonem a jeho dlouholetými partnery v Perském zálivu – bohatými ropnými sunitskými státy, utrpěly za prezidenta Obamy a otevřely tak příležitost Moskvě. Ruští emisaři se zde dohadují o Sýrii a o prodeji nejmodernějších zbraní a dokonce koordinují omezování produkce ropy, aby udrželi její cenu. Snahy současné Trumpovy administrativy zlepšit vztahy k Saudské Arábii, Spojeným arabským emirátům a k Egyptu dosud selhávají stejně tak jako oslabit nově objevenou sympatii egyptských autokratů k ruským přátelům.

Ruské intriky způsobují Západu bolení hlavy i na jevišti, které se jeví více méně přehledně, jako je Balkán. Nový člen NATO, Černá Hora, se pokouší soudit in absentia dva ruské zpravodajské operativce za roli, kterou sehráli při selhavším pokusu o převrat minulého října. Žalobci popsali v hrozivých detailech, co pokládají za ruské spiknutí s cílem zavraždit tehdejšího premiéra Milo Djukanoviče a zabránit Černé Hoře ve vstupu do NATO. Ruští operativci, obvinění z přípravy převratu, měli rozdělit kódované mobilní aparáty a poskytnout hotovost na nákup zbraní, policejních uniforem a neprůstřelných vest. Převrat sice selhal, ale celá věc ukazuje, jak silně Rusko usiluje rozšířit svůj vliv na Balkáně.

Ruské ambice sahají daleko za obvyklé hranice Evropy a Středního východu. V Jižní Africe je Rusko zapleteno do skandálů obklopujících prezidenta Jacoba Zumu. Ten je obviňován mimo jiné z korupce a z úlohy, kterou sehrál spolu s Putinem při ruinování rozpočtu zakázkou pro ruské státní společnosti na výstavbu šesti jaderných elektráren v ceně 76 mld USD. Jihoafrický soud teď rozhodl, že ujednání porušilo ústavu a zákony o státních dodávkách. Zumu, který dostal vojenský (a pravděpodobně i zpravodajský) výcvik v Sovětském svazu, když bojoval proti apartheidu, si Putin dlouhodobě aktivně předcházel.

V Jižní Americe, v Nicaragui, marxista Daniel Ortega, kremelský spojenec z doby studené války, poskytl krytí výstavbě záhadných ruských zařízení v hlavním městě Managui. Vysocí ruští úředníci se netají tím, že obnovují vojenskou a zpravodajskou činnost na Kubě.

Proč by se Spojené státy měly zabývat Putinovými rostoucími aktivitami? Rusko nemůže očekávat, že ovládne Evropu. Na turbulentním Blízkém východě nemůže Rusko jít vlastní cestou nebo proměnit Balkán ve svůj satelit. Opěrné body, které může získat v Africe nebo v Americe, budou pravděpodobně příliš slabé, než aby představovaly přímé ohrožení Washingtonu a jeho spojenců. A ovšem ruské intrikaření může těžko představovat výzvu, která by učarovala těmto oblastem a zemím.

Přesto je důvod k obavám. Obnovené ruské aktivity nechtějí určovat události v jednotlivých částech světa. Jejich cílem je využívat příležitosti k podkopání a rozvracení mezinárodního řádu, vedeného Spojenými státy, založeného na ekonomické otevřenosti, demokratické odpovědnosti a na vládě práva. Hrozba obsažená v ruských aktivitách – od Turecka přes Ukrajinu po Jižní Afriku, spočívá ve snaze odvrátit co nejvíc mezinárodních aktérů od institucí, založených na právu a na bezpečnostních zárukách, jak je Spojené státy pečlivě budovaly po celé minulé generace.

Putin sází na to, že může přepsat pravidla světové politiky ke svému prospěchu. Je úlohou amerických vůdců a stratégů ukázat mu, že se mýlí.

Přeložil a upravil Václav Mezřický