Možné vítězství Joe Bidena v amerických prezidentských volbách se mnozí komentátoři či analytici chystají podat též jako těžkou porážku populismu s dalekosáhlými důsledky pro jeho souputníky či následovatele v jiných zemích. Pomineme-li skutečnost, že výsledek volby krátce před třetím listopadem zatím nejvíce připomíná ruletu se sázkou na červenou či černou, je zřejmé, že populismus ani jeho protagonisté nikam nezmizí. Dle různých ekonomických srovnání si sice populisté obvykle vedou hůř než jejich demokratičtí soupeři, zároveň však bývají ve funkci déle a jsou voleni častěji. A dle jiných výzkumů nakonec to nejdůležitější: země, která podlehla viru populismu, se k ní pravděpodobně vrátí. Populismus jako by byl „endemickým“. S případným odchodem Trumpa z Bílého domu tak jeho způsob uvažování, vyjadřování nebo získávání politických bodů nikam nezmizí, ale zůstane tu s námi, jen snad v menším prostoru.

Na co by ale Trumpova prohra mohla mít velký vliv je republikánská strana, která by opět mohla začít plnit roli nikoli pouhého nástroje k soupeření o politickou moc, ale vrátit se k prvotní funkci politické strany, totiž krystalizaci a formulaci společných zájmů a cílů. Trumpovi se podařilo republikány zcela přivlastnit, ač ho před čtyřmi lety jen se skřípějícími zuby nechali ucházet se o jejich nominaci. Zbytek již známe.

Jak známo, Trump je závislý na adoraci svých fanoušků, není schopen přijmout kritiku a vyžaduje absolutní loajalitu  ̶  vlastní myšlení rovná se zradě a odpadlictví. Současní republikáni mu toto všechno bohužel plní vrchovatě. Nekorigují jeho lži a výmysly, následují fantasmagorické spekulace, ignorují stokrát prokázané a dokázané. Do tohoto ranku je možné řadit například mýtus, že vyšší zdanění bohatých podkopává celé hospodářství, že společnost jako celek je bezpečnější, když všichni vlastní svoji zbraň, nebo že současné klimatické změny nelze považovat též za následek lidského konání. Popírání koronaviru nebrání ani to, když se jím nakazí sám Trump. Jako by republikáni vedli vlastní boj proti skutečnosti a vytvářeli svět sice neexistující, zároveň ale dost věrohodný pro milióny svých voličů. A zároveň náchylný k šíření a víře v různé spiklenecké teorie. V osobě Trumpa pak jako by vlastně nalezli jen svého věrozvěsta a skutečného reprezentanta. Pokud Trump prohraje, otvírá se tedy šance nikoli k vymýcení populismu, ale k obrodě této strany, která dnes bohužel připomíná více náboženskou sektu než seriózního politického aktéra.

Mnozí předpovídají, že Trump se jednou ocitne v učebnicích nikoli historie, ale především medicíny. Podle německého filosofa Petera Sloterdijka ztělesňuje Trump manýry osvobozeného otroka. Jeho příznivci pak lidi, kteří se ještě cítí být otroky a čekají též na svůj okamžik triumfu.

Trumpovo hulvátství coby hulvátství „bývalého otroka“ se zobrazuje nejen v zacházení se ženami nebo menšinami, ale třeba i ostentativním vystavováním bohatství jako zlaté vodovodní kohoutky apod., které nemají jiný účel než dokazovat, že jsem to dokázal. To republikáni jako celek naštěstí nemají zapotřebí. Případná prohra šéfa by jim naopak otevřela možnost se ze strany vůdcovského typu opět emancipovat ve standardní a užitečnou politickou stranu.