Zase další literát a chrlič „tekuté prózy“, zase další pozorovatel až obscénně přepjatých detailů a unyle fašizujících jevů sebestředné lyriky?

Tahle nepříliš zdvořilá, sama o sobě dost vyčerpávající invektiva napadne možná každého čtenáře, který najde odvahu a pustí se do četby nerozsáhlé knihy Prázdná země profesního biologa Jiřího Sádla (*1958).

Poctivý čtenář však navzdory řečenému objeví v mnoha pasážích Sádlovy knižní prvotiny až dráždivě střídmé vyznání básníka. Sympatičtější o to, že autor – jakkoli suverénní stylista – tuhle bravuru často formálně ukrývá za zdánlivě žvatlavé banální líčení všednosti. Ale jaká je to všednost!

A jaké potměšile mnohavrstevnaté líčení!

Jiří Sádlo se v pseudometeorologických, meteosenzitivních deníkových záznamech jeví jako básník, který si je dobře vědom svého, připitoměle řečeno, vědeckého poslání. Když to zkrátka nejde jinak, vyjmenuje kdejakou tu flóru latinsky, což v botanice nepolíbenému čtenáři může lézt na nervy, pokud si nelibuje v nesrozumitelných slovech, které pak ze sebestudu povýší v esteticky cílený produkt Sádlovy poetiky. Dost možná však, že i o tohle autorovi šlo.

Zřetelnějším návodem k četbě Prázdné země je autorský dovětek ke knize, v němž o své poetice samotný Sádlo s vědecky žertovným sebenáhledem píše: „… Konkrétně prozkoumat průběh chladnější části roku v příměstském prostoru severovýchodního sektoru Prahy. Připomenout tím vědu fenologickou jako exemplum přístupů vyháněných z vědy a nepřipouštěných do umění.“ Sádlo však svou Prázdnou zemí připomíná publiku mnohem víc. Třeba údiv a radost ze setrvávání přírodních jevů: to když popisuje krajinu za městem jako vědou i humorem zprzněný venkovský pozorovatel (ruralista). Nebo čiré potěšení ze samotného procesu psaní: to když se raduje ze souvztažnosti mezi minimalistickým objevem reality a jeho legračně dojemným zaznamenáním. To pozitivní chrlení zkrátka vnímavý čtenář bezpečně rozpozná. A kdyby pro nic jiného, pak snad kvůli téhle banální větě stojí Sádlova „neordinérní“ kniha za pozornost: „V konzumu jsem si koupil tabulku letecké čokolády, venku začalo pršet a utekl jsem do hospody vedle konzumu.“

Prázdná země s podtitulem „listopadová část roku“ – Sádlův svérázný bedekr nejen po přírodních jevech je jako stvořený pro nicotné listopadové plískanice, ve kterých ponejvíc bledneme a tuhneme.

Jediná výtka míří ke grafické podobě knihy: tři šedé listy s bílým písmem svou nekvalitou a nečitelností připomínají tu nejlacinější pozvánku na abiturientský večírek z roku 1990.

A dvojí název knihy Prázdná země na přebalu a Prázdná zem v tiráži? Nechce se mi věřit, že šlo o schválnost.

Jiří Sádlo: Prázdná země (listopadová část roku). Vydalo nakladatelství Dauphin.

Babylon 3/XVII, Literární a výtvarná příloha, listopad 2007