Pro vztek a násilí po smrti Geroge Floyda nemá americký prezident žádné pochopení. Dokonce neváhal vyhrožovat nasazením armády proti vlastním občanům. Trump se stylizuje do role garanta „práva a pořádku“, „muže činu“, muže, který má vše pod kontrolou a bez kterého se nic neobejde.

Aby toho mohl dosáhnout, je zároveň mužem, který krize vyvolává a prohlubuje. Konfrontace je jeho základním a často jediným prostředkem politického boje. Jeho reakce na zabití či vraždu George Floyda policií v Minneapolis tak nijak nevybočuje ze zaběhaného stylu a potvrzuje dosud zažité.

Policista Derek Chauvin klečel Floydovi přes osm minut na krku, který, dokud mohl sípat, říkal „nemůžu dýchat“. Zároveň mu na zádech klečeli další dva policisté. Když Floyd přestal reagovat, zavolali policisté záchranku. Sám Chauvin ale Floydův krk uvolnil až na výzvu záchranáře po jejich příjezdu. Chauvina samotného předcházela nevalná pověst kvůli sedmnácti disciplinárním řízením, většina právě kvůli přehnanému násilí. Přesto dál mohl sloužit. Každý, kdo viděl záběry pomalu umírajícího Floyda, musel být otřesen. Nikoli Trump.

Po pochopitelné vlně protestů proti policejnímu násilí, navíc umocněného rasistickým podtextem, naopak přiléval olej do ohně. Pro pohnutky protestujících nevyjádřil jakékoli pochopení, jako by policejní násilí mělo být samozřejmou součástí všedního dne. Policii i guvernéry vyzýval k co nejrozhodnějšímu postupu proti všem demonstrujícím. Místo, aby vyzval k řádnému šetření a vyšetřování, vsadil na polarizaci a všechny demonstranty šmahem odsoudil coby násilníky a levičáky. Ve výsledku policie zatýká demonstranty chránící obchody před rabováním, zatímco skuteční násilníci včas utečou. Sám kvůli stupidnímu foto s biblí nechal slzným plynem a obušky rozehnat klidnou demonstraci před Bílým domem. Z toho již samozřejmě ční pečlivý předvolební kalkul, jak na podzim obhájit místo v Bílém domě. Vytvořit nebezpečnou situaci, stát se jejím řešitelem a sjednotit za sebou všechny vystrašené a dosud nerozhodnuté voliče. Ze své rétoriky trochu upustil teprve pod tlakem průzkumů veřejného mínění, které ukázaly na její kontraproduktivnost. Podle výzkumu agentury Reuters s jeho aktuální politikou nesouhlasí 55 % Američanů a podporuje ji jen 33 % dotazovaných. A sázkové kanceláře poprvé od vypsání kurzů na příštího prezidenta přisoudily Joe Bidenovi totožný kurz jako Trumpovi.

Kdo by ale pomyslel, že Trump prostě jednou vsadil na špatného koně a příště se strefí lépe, šeredně se mýlí. Do výzbroje politického boje totiž zavedl i několik vylepšených zbraní. Na prvním místě je to technika, kterou i nás sledujeme každý den. Jedná se o tzv. projekci, tedy podsouvat jiným vlastní činy a plány. A pak se stylizovat do pozice oběti, proti které se vede „kampaň“, čímž se jeho vlastní agrese maskuje coby obrana.

Co je horší, prezident se již několikrát nechal slyšet, že uzná jakýkoli výsledek voleb, pokud vyhraje. Explicitně lze vyvozovat, že jakýkoli jiný výsledek uznat odmítne. A označí za zfalšovaný. Podobně jako cokoli, co mu právě nehraje do karet. Fake news.

Protože pravdu může mít pouze on, všichni s odlišným názorem jsou nepřátelé, a co hůř, protože je prezident, účastníky puče či spiknutí: Demokraté, úředníci, soudci, kdokoli, kdo Trumpovi právě nepřizvukuje. Trump se neohlíží na realitu, vytváří svou vlastní. A zároveň mobilizuje nemálo příznivců. Ti vytváří i polovojenské jednotky, které se ukázaly již nyní během koronavirové krize, když obsadily například michiganský parlament. Vzkaz je jasný. Pokud nebude po našem, dosáhneme svého jakýmikoli prostředky. Že se nejedná o náhodnou akci ani plané řeči dokazuje nejnovější zjištění totožnosti správců twitterového účtu Antifa_US, který nejvíce vyzýval k násilí během současných demonstrací. Nejsou jimi žádní levičáci ani anarchisté, ale naopak s Trumpem sympatizující pravicoví extremisté. Pro ně Trumpova politická dráha představuje svatý boj dobra se zlem, boj, který je pochopitelně mnohem důležitější než jakákoli demokracie, boj vpravdě metafyzický do potření všech nepřátel. Trumpovi sympatizanti tak připomínají více náboženskou sektu než politicky aktivní občany. A někdy tak bohužel vypadá celá Republikánská strana. Někteří experti očekávají, že v případě podzimní těsné volební prohry Trumpa budou Spojené státy na prahu občanské války. Protože Trump označí volby za zfalšované a jeho voliči s ním.

Pokud má být demokracie funkční, musí ji spravovat demokraté. Jenže Trump ztělesňuje spíše narcistního psychopata nebo Nietzschem vzývanou vůli k moci, a jak se ukazuje, ta i po všech zkušenostech může být pro mnohé stále nakažlivá. Nedávné události ukazují, že k mobilizaci voličů je Trumpovi dobré cokoli, třeba i mrtví v ulicích. Vytvořit skupinu, vůči které by se volič mohl nejsnadněji vymezit, a pak ji identifikovat s táborem vlastních odpůrců. Známe to i u nás. Jen zatím bez násilí.