Poslední román Michela Houellebecqua Soumission, který vychází na konci října v češtině pod názvem Podvolení, docela vtipně mimo jiné ukazuje, jak se Evropa snadno a z vlastní blbosti definitivně vzdává všech svých civilizačních hodnot.

Houellebecqův hrdina, neurotický literární historik François, sleduje s obavami politické drama, kdy se ve Francii k moci postupně dostává umírněná islamistická strana Muslimské bratrstvo mimořádně inteligentního lídra Mohameda Ben Abbese. Tradiční strany v románu spekulují, že by chtěly v koalicích urvat důležité ministerstvo financí a pro sichr silová ministerstva, zatímco Ben Abbes se pro začátek spokojí jen s resortem školství.

Na rozdíl od nich má totiž opravdovou a dlouhodobou vizi budoucí Evropy, a aby ji mohl uskutečnit, nejprve musí prostřednictvím škol řádně zpracovat nastupující generace. Inspiruje se velkými státníky antického Říma a západní levicí zároveň. V brzké době hodlá zavést v Evropě přímou demokracii, přijmout do Evropské unie Egypt a Turecko a díky jejich početní převaze v referendech odhlasovat vznik velkého dokonale organizovaného chalífátu od Babylonu až po Lisabon, stručně řečeno.

Evropané, ať už ti v románu nebo ti opravdoví, mají místo vize jen strach. Podle celkem logického pravidla, že kdo se kouká trochu do budoucna, musí mu záležet na vzdělání dalších generací, nám vyjde, že všechny české politické strany si musejí myslet, že náš svět zanikne ještě dřív než jejich volební období. Školství je stejně k ničemu jako kultura, jen se v tom topí peníze.

To románový Mohamed Ben Abbes na to jde jinak. Hned po prvním politickém úspěchu přenechá Sorbonnu Saúdům, kteří vyházejí všechny pedagožky, a mužům, co přísahají na Korán, trojnásobně zvednou platy a povolí jim mnohoženství.

Lehce narcistní učitel François, odborník na Jorise-Karla Huysmanse, jehož dílo zná sice důkladně, jen nějak nemůže pochopit, proč se stal tento spisovatel na vrcholu tvůrčích sil katolíkem a odešel do kláštera, uteče vyděšen mimo Paříž. Když se vrátí, najde jen obsílku, že je ze saúdské Sorbonny odeslán taktéž v plné síle do důchodu. Když potká kolegu Steveho, odborníka na Arthura Rimbauda, jenž výhodnou nabídku zůstat na katedře využil, ten ho vehementně ujišťuje, že situace je složitá, ale že se mu naštěstí nové vedení Sorbonny zatím nevměšuje do obsahu výuky. „Tedy, když nepočítáme, že Rimbaudovo obrácení k islámu na konci života je nutné brát za danou věc, ačkoliv je to otázka přinejmenším sporná,“ říká Steve a dodává: „Co je ale opravdu podstatné, do samotného rozboru básní zatím nikdo nezasahuje.“

Takhle to dnes přesně chodí v českých médiích. Ani velký muftí Babiš ani ostatní čeští mediální magnáti nezasahují do rozboru básní. Věnují se v médiích jen tomu podstatnému, aby uskutečnili své malé podnikatelské vize. Sem tam zakázat rozhovor s opozičním politikem, změnit titulek, někoho popostrčit dopředu, překroutit informace o dotacích a vlastním podnikání, ale co se týká rozboru jednotlivých básní, tam přece platí svoboda slova.

-sis-

Babylon 3/XXIV, 12. října 2015