Dávejte, co je císařovo, císaři, co je Boží, Bohu. Tahle Ježíšova slova neznamenají ospravedlňování nějakého patolízalství, podlézání světské moci, jak si evangelium zřejmě vykládá aktuální zdejší církevní pantáta Duka. Ech. Dát císaři, co mu patří, znamená dát mu pěstí, třeba, zatímco snaha dát pěstí Bohu by byla obyčejná lidská onanie. To první je zcela v rámci odpovědnosti každého jedince – za sebe sama, za své bližní, společnost a svět, ve kterém mu je dáno pobývat, zatímco v tom druhém případě by si člověk mohl dát pěstí nanejvýš sám sobě.

Výše uvedená slova, která Ježíš z Nazaretu vyřkl jakoby mimochodem v situaci, kdy ho farizejové provokovali a snažili se ho dostat do úzkých, znamenají ve skutečnosti úhelný princip, na kterém je postavena západní civilisace – tedy rozlišování podstat a mocí, jejich klasifikace a rozdělení, které zároveň znamená jejich vymezení, a tedy omezení. Je to především odmítnutí zbožštění věcí, které mají profánní charakter – osob, funkcí, států, národů, materiálních statků, vědy…

Ač jsme se to učili ve škole obráceně, středověk dvou vzájemně se vyvažujících mocí, světské a duchovní, s jeho svobodnými městy a autonomními universitami odmítl teokratický charakter antického Říma, starověkých a mimoevropských civilisací, a byl to znovu až novověk, kdo ono rozlišení podstat narušil. Za francouzské revoluce na místě císaře a Boha stanul lid coby mesiáš, vykupitel a spasitel, který je mírou všech věcí.

Jakmile získala demokracie teokratické rysy, zvrhla se v tyranii. Většina ale nemá pravdu, natož aby byla svatá. Význam voleb je ryze politický – spočívá v zajištění alternace moci, přičemž vláda a opozice mají stejnou hodnotu, podobně jako většina a menšina. Kdyby se demokracie určovala hlasováním, bylo by po ní rázem veta stejně jako po principech, které jsou v základech každé společnosti.

Současná demokracie má ale stále silnější teokratické rysy – s rozvojem technologií přestávají být instituce, noviny, parlament, státy…  tím, čím jsou nebo být mají. Nabývají charakteru pouhých kulis procesů, které nejsou pod veřejnou kontrolou. Informace, zpracovávané, ověřované a šířené podle předem daných regulí, které mají autora a adresu, nahradily nikomu a ničemu neodpovědné sociální sítě, které společenský diskurs křiví a ohýbají podle toho, jak jsou nastavené algoritmy, které „diskusi“ moderují. Volby přestávají být volbami, informace informacemi, diskuse diskusí. Způsob, jakým myslíme, jakým diskutujeme za nás řídí sofistikované technologie.

Základem svobody, správného rozhodování a fungování, je schopnost rozlišovat podstaty, držet je od sebe oddělené a zachovávat jejich autonomii. Bůh není císař a císař není Bůh. Nenechme se zotročit věcmi, které mají sloužit nám. To nám vzkazuje pocestný kazatel z Galileje, který se narodil ve chlévě z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa, odkud kraluje dějinám. Kdo nevěří, ať tam běží. Volům kroky, jelenům skoky. K tomu nám dopomáhej Bůh.