Od počátku roku přinášela světová média přehledy významných událostí, které budou utvářet průběh roku 2017. Na první pohled drama počínajícího roku jako by odpovídalo známé větě ze Shakespearova Hamleta: „Doba vymknutá z kloubů šílí…“ Ve skutečnosti užití citátu v dané souvislosti je problematické. Zvláště odvolávají-li se na něj politici (jako to učinila Angela Merkelová), kteří o průběhu světových událostí rozhodují. Přitom není sporu o tom, že na jevišti světového ne-řádu je stále nebezpečněji. Budoucnost je nejistá, ale nikoliv nepochopitelná. To posiluje všeobecný pocit bezmoci.

Zdá se, že strach se stává téměř nevyčerpatelným politickým zdrojem energie pro pokušení autoritativními tendencemi. Už dlouho nebyla imunita Západu proti nim tak výrazně oslabena.

Několik příkladů: desítiletí trvající převaha Spojených států vedla Američany a jejich spojence k řadě doslova hloupých rozhodnutí – Spojené státy k neúspěšným válkám, Evropany k bezpečnostně-politické infantilitě, v níž se pohodlně zabydleli. Po Trumpově zvolení se to oběma stranám stává zřejmé. Také o podstatě Putinovy vlády po jeho intervenci na Ukrajině a v Sýrii není nejmenších pochyb.

Liberalismus během čtvrt století po domnělém konci systémové alternativy se zabydlil až příliš pohodlně. Pracující a „závislé“, kteří proti tomu teď protestují, zaplatily náklady spojené s volným pohybem kapitálu a lidí. Na pochod se dávají izolacionisté a protekcionisté.

Po desítiletí se nenabízelo tolik látky k základnímu přehodnocování. Jestliže je sama skutečnost radikální, je třeba se cvičit v uvažování o alternativách. To by především mělo znamenat, že si představíme nemožné. Jak by pak vypadal jakýsi seznam zahraničněpolitických myšlenkových úkolů roku 2017?

Co se stane se Západem, který se bude musit obejít bez samozřejmě americké nadvlády či alespoň amerického vedení? Co je Evropská unie pokud se dál neprohloubí spolupráce všech členů a jestliže vyblednou vzpomínky na vnitroevropské války, které vedly k jejímu vzniku?

Lze nově vymezit svobodný řád – tu křehkou kombinaci trhu, otevřené společnosti, parlamentarismu a právního státu –, aniž by nabyly na síle rozhněvané masy, které by to vše chtěly raději vyměnit za tvrdší podmínky?

Co znamená pro Blízký východ, jestliže tam nyní namísto Západu rozhodují Rusové, Iránci a Turci? Zůstává Arabům v době nejhorší krize jejich dějin jiná alternativa než diktatura, teror a uprchlictví?

Seznam je třeba doplnit o další, možná důležitější otázky, například jak v době re-nacionalizace zachránit životně důležitou mezinárodní klimatickou úmluvu? Nebo: může se znovuobrození Číny obejít bez válek, které obvykle provázejí usilování nové mocnosti o získání „místa na slunci“?

Další vývoj bude podmiňovat celkem několik rozhodujících momentů. Pro Evropskou unii zůstává klíčová otázka, zda budou liberální demokracie dál oslabovat a nabízet svým protivníkům prostor k dalšímu postupu nebo zda autoritářská vlna, která se v současnosti jeví tak mocně, prostě opadne.

Trumpova inaugurace se interpretuje jako závěrečný bod amerického století.  Amerika už nebude dějinami vyvolenou „mocností dobra“, jak to definovala Hillary Clintonová, nýbrž jen mocností „ve vlastním zájmu“. Co to znamená pro Spojené národy, pro NATO, Evropskou unii a mezinárodní obchod je otevřená otázka.

V březnu zahájí Velká Británie jednání s Evropskou unií o svém odchodu. Za jakých okolností budou jednání o vystoupení probíhat, není zatím jasné ani britské vládě ani Bruselu.

Současně proběhnou parlamentní volby v Holandsku a v dubnu a v květnu budou Francouzi ve dvou kolech volit nového prezidenta. Vítězství nacionalistky Le Penové by jednoznačně vedlo k rozpadu Evropské unie.

Ještě v polovině roku hodlá turecký president Erdogan uspořádat referendum o novém prezidentském systému. Ve hře je idea post-Atatürkovské republiky a další soustředění moci v rukou prezidenta.

Na podzim se v Pekingu po pěti letech opět sejde stranický sjezd. Čína je dnes hospodářsky i geopoliticky silnější než kdy jindy od doby, kdy se v ní komunisté ujali vlády. Nikdo nepochybuje, že Si Ťin-pching bude potvrzen ve funkci předsedy strany. Trumpova odvážná, k Číně kritická prohlášení, například o zvýšení významu Tchaj-wanu, mohou paradoxně Si Ťin-pchingovi pomoci: nabízejí opodstatnění pro zahraničně-politický kurz Číny prosadit se jako vůdčí pacifická velmoc namísto Spojených států.

Na podzim se pak budou konat parlamentní volby v Německu. Ještě nikdy svět neočekával s takovým napětím, kdo a s kým bude v Německu vládnout. Pro Angelu Merkelovou se volby mohou stát pastí, protože se pokládá za jakousi projekční osobnost západního liberalismu. Rétorické tvrzení o neexistenci jiné alternativy by mohlo vést k vzdorné reakci. Už Hillary Clintonová ztroskotala s tvrzením „Já nebo apokalypsa“.

Čemu jsme se v minulém roce naučili je, že může nastat cokoliv, co je nemyslitelné. Je tedy třeba vzít na vědomí, že dějiny se opět daly do pohybu.

Podle Die Zeit z 5. ledna 2017