Po Palachově týdnu orgán Ústředního výboru Komunistické strany Československa Rudé právo předstíralo „glasnosť“ a odpovídalo na „dotazy čtenářů“. Ve skutečnosti dotazy i odpovědi vyrábělo samo RP ve spolupráci s StB, po poradě s MV, potažmo ÚV KSČ. Koncem měsíce 30. ledna 1989 tak Rudé právo odpovědělo na „dotaz“, co jsou zač České děti, a přetisklo část našeho monarchistického manifestu. RP, potažmo StB Manifest otisklo s cílem denuncovat opozici jako magory. Jestli byl ale někdo magor, tak to byl ÚV KSČ. Estébácká denunciace měla pochopitelně zcela opačný efekt. Číst mezi stranickými usneseními, závazky brigád socialistické práce a prohlášeními kolektivu razičů a dojiček z Horní Dolní, že svatováclavská koruna, České království trvá a že se připravujeme na příchod krále z Boží milosti … (komunisti psali povinně s malým b) byla mana nebeská – pocit naprostého uvolnění, smíchu, osvobození, od vší té magořiny kolem…

Každopádně to byla úžasná reklama, jako vždycky, když se komunista snažil na něco dštít síru. České děti se rázem staly populární a už předtím, na demonstraci 18. ledna, kdy policisti proti lidem výjimečně nezasáhli, podepsalo na Václaváku Manifest Českých dětí během pár minut přes sto lidí.

Napsal jsem potom do redakce Rudého práva, že jim děkuji za otištění. Honorář jsem sice nevyžadoval, za to jsem je sprdnul, že tam udělali hrubku – rozkazovací způsob třetí osoby plurálu není budiž, ale buďtež: zeměpanské hrady buďtež zachovány… Možná, že ta hrubka byla již v originále, ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Nevím, jestli Rudé právo dopis předalo StB, ale kupodivu jsem ohledně autorství Manifestu Českých dětí nebyl nikdy vyslýchán, ač mně všichni prorokovali, že mě za to zavřou, až zčernám. Tůdle nudle. Podle mne vůbec nechápali, o co jde, respektive měli za to, že je někdo s takovým „bizarním“ programem nemůže ohrozit. Báli se ani ne tak Havla a spol., jako po roce 1968 z partaje vyhozených komunistů, za kterými viděli různé pikle – jak se sčuchnou s Gorbačovem a podobně (což o to, pikle kuli, ale za bukem – před listopadem i po listopadu, naštěstí). Každý má svého čerta: komunisté se – k obrazu svému – nejvíc báli komunistů. Taky jich hned na začátku pro jistotu pár odpravili.

Každopádně Manifest Českých dětí se díky StB stal mým nejúspěšnějším textem – nebo snad básní? Vyšel v dvoumilionovém nákladu, což už nikdy bohužel – nebo bohudík? – nepřekonám.