Neměl jsem školu rád od prvního okamžiku, co jsem do ní vkročil – už jenom ten zvláštní kasárenský čuch jako v šatně sportovců či co, ale nebyl jsem z ní zase nějaký traumatizovaný, bral jsem ji jako nutné zlo. Chodil jsem tam jednoduše proto, že jsem tam coby nezletilý na základě všemi akceptované kolaborace dospělých se systémem chodit musel. Můj problém to nebyl – tedy byl, ale nemohl jsem za něj, takže vlastně nebyl. Přitom se mi ve škole nijak zvlášť neubližovalo. Ani…