Před třiceti lety 21. června 1989 jsem se zúčastnil protestní akce v pražské Stromovce. Už si přesně nevzpomínám, která nezávislá, bolševickému režimu nevyhovující, hnutí a aktivity shromáždění do Stromovky svolaly. Nebyl jsem řádným členem tehdejších nezávislých a režimu oponujících společenství. Zúčastňoval jsem se ale jejich akcí, abych přispěl věci třeba pouhou svou přítomností a zvětšil shromáždění, skupinu nebo dav o jednu hlavu ve víře, že když tak bude uvažovat dalších několik set tisíc lidí, tak bolševik nebude moci akci medializovat jako jakousi bezvýznamnou skupinu narušitelů veřejného pořádku, jak to měl ve zvyku.

K protestu konkrétně. Účastníci se pohybovali od tehdejšího PKOJF a skupina směřovala k bývalé Šlechtově restauraci. Jak bylo obvyklé, neobešlo se to bez přítomnosti příslušníků StB v civilu. Všiml jsem si toho až tehdy, když v blízkosti Šlechtovky vznikla potyčka, při níž byl Petr Placák násilně vtlačen do služebního auta a za skandování davu nechte ho, nechte ho, byl kamsi odvezen. Jistě že tehdy padly na některé účastníky další pěsti a kopance ze strany StB.

Auto odjelo a zbylí StB v civilu se opět vmísili do davu. Všemu přihlížel hoch na kole, který zřejmě ve Stromovce trávil červnové všední odpoledne. Přidal se k demonstrujícím, pojížděl podél nich až ke dvěma příslušníkům StB a začal na ně z kola pokřikovat: „Řekněte mi, kdo je váš nadřízený!“ Hoši z StB na sebe mrkli, otočili se, klučíka srazili z kola a následovalo to, co bylo již běžné – pěsti, facky, kopance. Když se páni z StB na chlapci dosti realizovali, splynuli nenápadně se skupinou protestujících a jako by nic pokračovali v pochodu. Vrátil jsem se k chlapci, který se sbíral ze země, povídám mu: „Oni tě zmlátili, kolik ti je let?“ Už si přesně nevzpomínám, jestli uvedl třináct nebo čtrnáct a já na to reagoval – „tak už bijí i děti.“ Kluk se trochu otřepal, zvedl ze země kolo a začal mi vysvětlovat: „Můj táta je taky u StB, a když jsem viděl, jak tady zacházejí s normálními lidmi, tak jsem chtěl vědět, kdo je jejich nadřízený.“

Už jsem nic neříkal a jen jsem si pomyslel – hochu, hochu, ty si říkáš o další výprask od StB, ale tentokrát doma…