Před třiceti lety byli zástupci Českých dětí na audienci u kardinála Tomáška, což byl na tu dobu takový menší majstrštyk – na Hradčanech byl každý druhý estébák, no dneska to není o moc lepší. Karel Tlustý, Pavel Reisenauer a Lenka Demartini kardinálovi mimo jiné přečetli zakládací Manifest Českých dětí o obnově království, z čehož byl Tomášek zprvu potěšen, protože si myslel, že jde o království Boží – no to mělo přijít až potom, nejdřív měla být stará dobrá monarchie…

Každopádně Tomášek byl frajer, tedy v l. osmdesátých, předtím to tak vůbec nevypadalo. Komunisté si ho kdysi vytipovali mezi tajně vysvěcenými biskupy jako toho, který nebude dělat problémy, a zpočátku byli asi spokojeni. Jak ale ubíhal čas, začal Tomášek zlobit, a to čím dál silněji – hlavně pak po nástupu Karola Wojtyly na papežský stolec v říjnu 1978, který odmítl usmiřovací „východní politiku“ svých předchůdců. Definitivně režimu vypověděl loajalitu, když se v roce 1982 postavil za rozhodnutí Vatikánu, které vyhnalo kolaborantské kněžské hnutí Pacem in Terris z církevní půdy. Z Tomáška se stal skutečný pastýř stáda, který mj. podpořil petici Augustina Navrátila za náboženské svobody, kterou podepsalo půl milionu lidí a stala se tak největší protirežimní akcí od roku 1968 až do listopadových dní roku 1989.

A podobným vývojem prošel i Tomáškův vztah k občanské opozici. I když se zprvu na nátlak režimu od Charty 77 distancoval, záhy se začal jeho vztah k ní měnit. Když se pak mluvčí Charty stala v roce 1983 katolická aktivistka Marie Rút Křížková, kardinál Tomášek jí požehnal, a pak se stalo tradicí, že novým mluvčím Ch77 vždy uděloval audienci. České děti tak nastoupily 22. února 89 do rozjetého vlaku…

V 80. letech se Tomášek stal jedním ze sloupů odporu proti všeobjímajícímu normalizačnímu bezpráví. Sálala z něj laskavost a moudrost toho, kterému protivenství, jimiž prošel, pomohla stát se velkým člověkem. Audienci Českých dětí připomínáme glosou jednou z členů „delegace“ Karla Tlustého, která tehdy vyšla v samizdatovém bulletinu Českých dětí Koruna.  Každopádně království bylo požehnáno. -ppl-

Kardinálovo požehnání

Dne 22. února přijal pražský arcibiskup kardinál Tomášek dva členy Českých dětí – Karla Tlustého a Pavla Reisenauera. České děti poděkovaly kardinálovi za dopis předsedovi vlády Adamcovi odsuzující zákroky bezpečnosti proti pokojným demonstrantům na Václavském náměstí. Poté přečetli zakládající manifest Českých dětí. Kardinál byl zprvu potěšen, když však zjistil, že se nejedná o království Boží ale zemské, jeho nadšení viditelně pohaslo. K manifestu se vyjádřil asi v tom smyslu, že dnes monarchie už většině lidí nic neříká – „nikoho to neosloví“. Bod manifestu, kde se mluví o navrácení veškerého majetku a budov církvi, nijak nekomentoval. Dále České děti informovaly kardinála o případu Ivana Martina Jirouse, vězněného člena Českých dětí a poprosily ho, aby se za něj pomodlil. České děti se pak přihlásily k desetiletí duchovní obnovy vyhlášené kardinálem k blížícímu se miléniu smrti svatého Vojtěcha. Kardinál si posteskl nad průběhem jednání mezi vládou ČSSR a Vatikánem o obsazení biskupských stolců v českých a slovenských diecézích. Zdůraznil, že k úspěšnému ukončení takovýchto jednání mohou velkou měrou přispět veřejná vyhlášení prostých občanů – „hlas lidu“. Po ukončení audience udělil kardinál členům Českých dětí požehnání.

– kps-

Koruna 1/89