V bulletinu Českých dětí Koruna č. 3/89 jsme se vrátili k demonstraci z 21. srpna 1989 na Václavském náměstí, na které se opoziční aktivity neshodly. 

Před letošním výročím okupace Československa byl pěkný zmatek. Jak se den D přibližoval, stupňovala se nervozita a vydávala se nová prohlášení. Také se ozvalo několik hlasů (v rádiu byly presentovány jako názor oposice), které – vedené zřejmě pocitem odpovědnosti – zrazovaly lidi před účastí na demonstraci. Myslím si, že obojí bylo dosti nezodpovědné, a to z několika důvodů:

–   Zbrklost k zodpovědnosti jistě nepatří. Buď se něco dělá, nebo ne, to se musí rozhodnout předem, a pak se na tom nesmí nic měnit. Také přehnaně reagovat na to, jak se zrovna komunisté tváří, není zrovna rozumné – před srpnem strašili, že budou střílet, a nakonec byl policejní zákrok v porovnání s lednem dosti mírný; na náměstí Nebeského míru byli lidé plni optimismu, a poslali na ně tanky.

–   Těm, kteří radili lidem, aby nechodili na Václavák, muselo být jasné, že tam určitá část převážně mladých lidí přijde tak jako tak. Vůči nim, v malém počtu mnohem zranitelnějším, odpovědnost necítili?

–   Dále by mě zajímalo, jestli si někdo při té odpovědnosti vzpomněl na maďarské bratry ze Svazu mladých demokratů, kteří předem vyhlásili, že se chystají do Prahy. Bylo by to opravdu náramné nechat na Václaváku protestovat proti okupaci Československa 50 Maďarů – uprostřed stovek českých policistů.

–   Za případnou tragédii nese odpovědnost jedině ten, kdo ji způsobí. Spolupřijímání odpovědnosti ze strany, která postrádá jakékoli mocenské prostředky a navíc je svou podstatou proti jakémukoli násilí, není věrohodné. Navíc je to zvrácené: jakákoli výzva přece musí být adresována straně, která chová zlý úmysl a ne naopak.

–   Radit lidem, aby se vzdali jednoho ze základních práv, svobody shromažďování, a přitom vystupovat na obranu lidských práv, na věrohodnosti také nepřidá.

–   Loňská demonstrace 21. srpna, které se zúčastnily tisíce mladých lidí, vznikla téměř spontánně, aniž by se na ní oposice podílela – naopak se převážná většina jejích členů zdržovala mimo Prahu. 21. srpen je záležitost celé společnosti.

–   A nakonec i vůči nám, kteří jsme se pod výzvu k pokojnému korsu na Václavském náměstí podepsali a kteří jsme tam šli, to bylo jemně nefér.

Nakonec. Každý ústupek z idejí vede k idejím stále menším. Každé „za této situace bude rozumnější“ prohlubuje jen naši bídu. Tak dobře to známe z našich dějin. Potěšilo mě, že i přes tyto výzvy přišlo na Václavák, oposice neoposice, dost lidí.

28. srpna 1989