Studie Stefana Lehneho z Carnegie Endowment for International Peace, USA, z které vám přinášíme výtah, byla publikována před prvními kroky Donalda Trumpa v zahraniční politice. Ať už bude politika nového amerického prezidenta jakákoli, je jasné, že situace, kdy Evropa nechala po dlouhá desetiletí za sebe tahat Ameriku kaštany z ohně, aby pak rozvíjela přebujelé sociální programy, je – pomineme-li vůbec její nemravnost – nadále neudržitelná. Pro Evropu to znamená jediné: nastal čas postavit se na vlastní nohy a nadále rozvíjet partnerství s Amerikou na rovném, vyváženém, oboustranně výhodném partnerství.

-red-

Evropská unie by měla Trumpovo zvolení prezidentem Spojených států pokládat za významné povzbuzení své zahraniční a bezpečnostní politiky. Trumpovy komentáře k zahraniční politice pronesené v průběhu volební kampaně naznačují, že by mohl vnést do transatlantického řádu nejvýznamnější rozkol od druhé světové války. Jeho přístup k dlouhodobým spojeneckým závazkům a skeptický postoj k volné obchodní výměně může způsobit, že Spojené státy přestanou působit jako kotva světového liberálního řádu – a to nejméně po následující čtyři roky.

Evropská unie má životní zájem na ochraně světového řádu, založeného na respektování práva. Návrat do světa ovládaného protekcionismem, politikou síly a soutěživého nacionalismu by podlomil základy Evropské unie jako nadnárodního společenství, které hledá společná řešení sdílených problémů. Nejlepší ochrana Evropy je bránit se těmto tendencím a podporovat hodnoty, na nichž je její společenství založeno. To ovšem bude vyžadovat klást mnohem větší důraz na zahraniční a bezpečnostní politiku, spočívající v mobilizaci zdrojů a zvýšené solidaritě členských států.

Odvyknout si na vedení Spojenými státy

Generace evropských politiků si zvykly očekávat, že Washington odpoví na každou krizi, která se vyskytne. Důvěrné a trvalé transatlantické konzultace mezi Bruselem a evropskými hlavními městy umožňovaly koordinaci politiky obou subkontinentů. Tak úspěšná stabilizace západního Balkánu nebo společná odpověď na ruskou agresi v ukrajinské krizi byly založeny na intenzívní spolupráci se Spojenými státy. Když došlo k přerušení této spolupráce, jako tomu bylo v r. 2003 po invazi Spojených států do Iráku, Evropskou unii to zcela paralyzovalo.

Tato úzká spolupráce měla své důsledky. Evropa po desítiletí zanedbávala rozvíjení nezávislého strategického myšlení a velmi málo investovala do své bezpečnosti a obrany. Protože spoléhání na Spojené státy musí skončit, je nejvyšší čas tyto mezery vyplnit.

Rozvíjení zdrojů obrany musí kráčet ruku v ruce s rozvíjením soudržnosti. Hlavními zájmy Spojených států budou Čína, Rusko, Irán a Islámský stát. Pokud se USA budou vůbec zabývat Evropou, budou jednat s jednotlivými zeměmi. Kdyby se některý z evropských politiků protivil, Trumpova administrativa může stavět jednoho Evropana proti druhému. Pokud evropští lídři přestanou držet pospolu a ozývat se hlasitěji než dřív, riskují, že se ocitnou na vedlejší koleji.

Znejistěné hodnoty

Evropská prosperita a bezpečnost i nadále závisejí na multilaterálních institucích a ekonomickém řádu, které spojenectví Spojených států a Evropy budovalo a udržovalo déle než půl století. Trumpovo upřednostňování ad hoc dohod může podkopávat instituce a pravidla, která představují základy, na nichž spočívá sebeřízení Evropské unie a vztahy unie k ostatnímu světu.

Trumpův styl „reality show“ má rovněž vliv na evropskou domácí politiku. Jeho pomlouvání politických institucí, ústavních záruk a nezávislých médií povzbuzuje demagogy a rádobyautority, aby odmítaly liberální hodnoty, které se staví proti nim. Napodobování Trumpových xenofobních prohlášení pak zvyšuje sociální napětí a posiluje pravicový nacionalismus. Evropské bitevní pole se začalo přesouvat od politiky k osobnostem.  Pro Evropskou unii je Trumpův styl spontánního poselství tlumočeného individuálním lídrem zvlášť apelativní, protože je opakem společného konsensuálního rozhodování a slaďování společných zájmů.

Ozdravný šok

Ale Evropané spíš než upadat do malomyslnosti by měli vnímat Trumpovo prezidentství jako ozdravný šok. Je to konečně reálná výzva, aby Evropa jednala společně. Trump prostředkuje alternativní vizi zahraniční politiky, která dráždí jejich instinkty. Jeho opozice proti předešlému stavu může být katalyzátorem evropských aktivit, které žádný předcházející prezident Spojených států nedovedl vyvolat.

EU v éře Trumpa

Aby odpověděli na Trumpovu výzvu, musí lídři Evropské unie změnit význam role zahraniční politiky, která po dlouhou dobu stála stranou jejich zájmu a trpěla nedostatkem prostředků. Evropská unie se musí chopit příležitosti rychle, dřív než budou rizika a náklady neúnosné.

Největším bezprostředním nebezpečím je, že Trumpova administrativa by mohla aktivizovat své vztahy k Moskvě, zejména v otázce Ukrajiny, způsobem, který zvýší závislost východní Evropy na Rusku a ve svých důsledcích rozdělí kontinent na dvě sféry vlivu. Spojené státy mohou odvolat svou podporu sankcí proti Rusku, uvalených po ruské agresi proti Ukrajině, aniž by došlo k nějakému pokroku v prosazování minských dohod nebo ke stabilizaci Ukrajiny v oblasti Donbasu.

Dosud vedly jednání o krizi v donbaské oblasti evropské mocnosti – Francie a Německo. Jednání Spojených států s Ruskem by mohla vést k vyloučení Evropské unie z účasti na takových rozhovorech, jak se to již stalo v Sýrii. Ukrajina – a pravděpodobně i Moldavsko a Gruzie – by ztratily možnost prozápadní orientace a to by umožnilo rozšíření vlivu Ruska na celou východní Evropu až k hranicím Evropské unie a možná že i uvnitř ní. Rusko-americká jednání by omezila možnosti EU poskytnout východoevropským zemím pomoc při modernizaci a ustavit silné a těsné spojenectví. To by také zvýšilo zranitelnost pobaltských států, jakmile by se Rusko začalo vměšovat do jejich života a vyvíjet na ně nátlak. Trumpova nejasná vyjádření o závazcích USA vůči paktu NATO mohou vést k oslabení aliance a mohou povzbudit Rusko k vyvíjení tlaku v západním Balkánu a ve střední Evropě.

Nová Jalta ne

Všechna tato rizika by měla vést Evropu k tomu, aby posílila své schopnosti, kterými disponuje jako zahraničněpolitický hráč. Evropa se musí stát silnější, aby se vyhnula důsledkům ujednání ve stylu nové Jalty, vedeným přes hlavu zemí, jejichž osud je v sázce a která by otevírala cestu k uplatnění vlivu Ruska ve východní Evropě. Významní hráči administrativy Spojených států a v Kongresu musí nabýt přesvědčení, že Evropská unie nemůže být vyloučena z jednání o budoucnosti kontinentu, pokud dohody z nich plynoucí mají být trvalé. Evropa musí vzdorovat návratu k bipolárnímu evropskému pořádku.

Evropská unie proto musí především posilovat své silné stránky. Musí být schopnější odolávat tlakům politiky síly a investovat do zahraniční bezpečnostní politiky ve stejné míře jako do politiky hospodářské. Musí rychle vytvářet společné kapacity, sdílené zdroje a budovat silnější instituce. Ještě důležitější bude, aby Evropská unie změnila své myšlení.

Zahraniční politika = bezpečnost

Po dlouhou dobu stála zahraniční politika EU ve stínu integrace. Nyní se pro lídry Unie musí stát základní prioritou. Poprvé v historii EU se musí stát jádrem odpovědnosti v rámci jejich kompetenčních oblastí. V globální strategii EU, kterou představila Vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU Federica Mogherini, je řada dobrých myšlenek, jak tuto strategii realizovat. Jako regionální mocnost, založená na několikastupňovém rozhodování, není Unie uzpůsobena k tomu stát se významnou geopolitickou silou ve světě silných politických hráčů Spojených států, Ruska, Turecka. Musí se proto na tuto oblast výrazněji zaměřit.

Evropská unie by měla stavět na svých komparativních výhodách s významnou zkušeností s poskytováním rozvojové pomoci, založené na pečlivě vyvážené rovnováze zájmů více spoluhráčů.

Evropská unie musí rozvíjet svou bezpečnost a obranu. Všechny prvky evropské globální strategie, bezpečnosti a obrany získaly na důležitosti po britském referendu o vystoupení z Unie. Smysl a naléhavost těchto skutečností roste tak, jak se šíří zmatek v sousedních regionech a jak rostou pochyby o tom, že Spojené státy dodrží své závazky.

Rozpočty na obranu po dvanáctiprocentním poklesu v poslední dekádě sice opět rostou, ale evropské země musí projevit větší úsilí. Je to zásadně důležitější než dřív – ať už proto, aby to přesvědčilo Spojené státy, že je výhodné angažovat se ve společné obraně, nebo i v přípravě na to, že se je přesvědčit nepodaří.

Dostat migraci pod kontrolu

Evropská unie musí také zvládnout migraci. Vyžaduje to vytvoření komplexní strategie řízení udržitelné míry migrace, která bude zahrnovat lepší kontrolu vnějších hranic prováděnou jednotlivými státy Unie, harmonizaci politik a práva, silné instituce a spravedlivý podíl třetích stran.

Problém migrace však daleko přesahuje hranice Evropy a jejích sousedů. Je to důsledek globalizace a je třeba ho řešit ve světovém měřítku. Nicméně pokud se řešení migrace Trumpovými opatřeními změní, Unie musí nalézt partnery pro zavedení mezinárodního uspořádání ochrany uprchlíků a zavedení právní regulace osob pracujících v zahraničí.

Mezinárodní dohody

Trumpova zahraniční politika může také ohrozit „ společné dědictví lidstva“. Kombinace negativistické a agresivní rétoriky Washingtonu je namířená proti řadě prvků mezinárodní architektury zajišťujících řešení globálních problémů, jako jsou Spojené národy nebo Mezinárodní obchodní organizace (WTO). Evropská unie musí zajistit pevnější ochranu tří oblastí, v nichž by mohla ztratit nejvíc: mezinárodní obchod, proliferace jaderných zbraní a klimatická změna.

Rostoucí odpor k dvěma klíčovým dohodám, Transatlantické dohodě o obchodu a investicích (TTIP) a evropsko-kanadské obchodní smlouvě (CETA), ukazuje, že to, co bývalo jedním z nejefektivnějších nástrojů evropské zahraniční politiky, se setkává i s rostoucím odporem evropské veřejnosti. Trump již podepsal odstoupení od Transpacifické dohody, která měla být uzavřena mezi 12 zeměmi v pacifické oblasti. Další protekcionistické kroky budou pravděpodobně následovat. Pokud bude tento trend pokračovat a rozšíří se i na jiné regiony, mohly by být ztráty EU ohromné, protože její blahobyt závisí na liberálním obchodním režimu jak v oblasti obchodu tak služeb.

Protekcionismus Spojených států povede ke konfliktům zájmů, které mohou vyústit v obchodní války s Evropskou unií. Transatlantická dohoda měla vytvořit komplexní rámec s obchodem jako jejím základním pilířem. Ale nyní je pravděpodobné, že dynamika je opačná a povede k napětím v mnoha obchodních a investičních vztazích.

Změna pravidel

Odpor proti protekcionismu vyžaduje tři typy akcí: země, v nichž pracující a regiony utrpěly ztráty při liberalizaci obchodu, musí přijmout jiná pravidla přerozdělování, než jaká platila v období neoliberalismu. Výše rozpočtových nákladů EU, jako jsou strukturální fondy k podpoře chudších regionů, je nepatrná ve srovnání s rozsahem problému. Členské státy by měly zajistit lepší ochranu v rámci Unie, například vytvořením pan-evropského schématu nezaměstnanosti tak, aby Unie nejen prosazovala rozpočtovou disciplínu a byla spoluhráčem globalizace, ale také přímo sloužila občanům.

Evropská unie by dále měla stále pokračovat v uzavírání bilaterálních a regionálních dohod o volném obchodu, které spíše podporují, než oslabují environmentální a sociální standardy. Měla by také vytvořit silné mezinárodní společenství, které by odolávalo protekcionismu a obhajovalo otevřený a spravedlivý obchodní systém, opírající se o Světovou obchodní organizaci.

Trumpův odpor k jaderné dohodě s Iránem, jeho tweet z prosince 2016 o nutnosti rozšíření jaderného arzenálu Spojených států a jeho poznámka o potenciální vhodnosti jaderného vyzbrojení Japonska prozrazují slábnutí závazků USA v oblasti nešíření jaderných zbraní. Související dohody zůstávají nepostradatelnou součástí mezinárodní bezpečnosti. Evropané musí zmobilizovat své kolektivní úsilí, aby zajistili, že Washington bude i v příštích čtyřech letech sledovat politiku neproliferace, jako tomu bylo v minulých desítiletích.

Zatímco režim nešíření jaderných zbraní záleží na účasti Spojených států, aktivity v oblasti klimatické změny jsou segmentem, v němž Evropská unie může jednat bez omezení s ostatním spojenci. Trumpova administrativa se odvrací od diplomacie zaměřené na ochranu klimatu a od politiky orientované na omezování domácích emisí. To sice významně oslabí režim ochrany klimatu, ale nepovede k jeho kolapsu.

Vzhledem k významu EU jako producenta emisí uhlíku a k její tradiční roli v diplomacii ochrany klimatu mají Evropané jedinečnou šanci vyplnit vakuum vytvořené Spojenými státy a spolupracovat s Čínou jako dvě vedoucí síly v této oblasti.

Odkud se objeví vůdcovství

K žádné z těchto významných politických změn na úrovni Evropské unie nemůže dojít bez silného vůdcovství. Německo nemůže samo nést celou váhu nové politiky, a proto potřebuje, aby Francie zapojila do tohoto vedení  svůj vojenský a zpravodajský potenciál, svou roli v Radě bezpečnosti a globální aktivity. Evropská rada, která se dosud zabývala zahraniční politikou zejména v krizových situacích, musí rozvinout daleko strategičtější koncepty. Evropští představitelé jednotlivých států se musí účastnit pravidelných věcných diskusí, vycházejících ze strategických analýz připravovaných Evropskou službou pro vnější činnost a Evropskou komisí při zajišťování koherence růstu kolektivních snah Evropské unie.

Závěr

Šest desítiletí poválečného řádu bylo impulsem k rozvinutí schopností Evropy, aby překonala svou závislost na Spojených státech. Buď Evropská unie vyplní vakuum, které zbyde po Spojených státech, nebo ji toto vakuum pohltí.

Spolu s podobně naladěnými partnery má Evropská unie schopnost omezit nebezpečí, plynoucí z Trumpovy politiky a zachránit regionální a globální spolupráci. Evropa konající jednotně a s větší odpovědností bude také mít lepší předpoklady k tomu přesvědčit Spojené státy, aby zůstaly ve hře – nebo se alespoň do ní vrátily, až Trump odejde.

Je pět oblastí, v nichž Evropská unie může a měla by odpovědět na výzvy vyplývající z Trumpova zvolení, a to především plně dospělou zahraniční politikou.

Předně by měla převzít odpovědnost za sousední oblasti.

Evropa se musí zavázat východoevropským sousedům, že je bude chránit před ruským nátlakem a potenciálními rusko-americkými dohodami.

Evropa musí brát vážně bezpečnostní politiku.

Ztráta zájmu Ameriky by měla vést Evropu k rozvíjení a k investicím do aktivnější obranné politiky. Strategická autonomie se konečně musí stát základní prioritou. Zatímco NATO by mělo zůstat základní zárukou evropské bezpečnosti, rostoucí nejistota by měla Evropskou unii vést k rozvinutí schopnosti jednat samostatně. Syrská tragédie se nesmí opakovat.

Za třetí: Evropané musí chránit mezinárodní řád.

Evropská unie by měla spolupracovat s těmi, kdo stále chtějí investovat do světového liberálního řádu: Austrálie, Kanada, Nový Zéland, ale také Čína a Indie. Evropská unie by se mohla stát nejpřitažlivějším partnerem Číny při zvládání problémů spojených s klimatickou změnou a při udržování globálního obchodního systému. Pokud bude Trump prosazovat svou politiku America First!, může to řadu zemí a regionů vést k tomu, aby spolu těsněji spolupracovaly a vyvolat požadavky po větší angažovanosti Evropské unie v různých částech světa. Trumpova zahraniční politika může vést k odcizení řady zemí a Evropská unie musí udržovat vůli k mezinárodní spolupráci.

Za čtvrté: EU potřebuje chránit konstruktivní transatlantické vztahy mimo vládu Spojených států.

Evropa musí změnit způsob, kterým spolupracovala se Spojenými státy. Musí vyvinout vůči Spojeným státům politiku, která zahrne široké spektrum americké společnosti a rozvinout daleko víc veřejnou diplomacii, aby přesvědčila Američany stojící mimo administrativu, že mají spolupracovat s Evropou na zlepšování stavu světa. Evropa dlouho rozvíjela dialog občanské společnosti ve vztazích ke třetím zemím. Nyní musí aplikovat tuto metodu také na transatlantické vztahy.

Konečně Evropané musí hájit liberální hodnoty.

Trumpovo zvolení silně povzbudilo lídry, kteří chtějí opustit závazky vůči liberální demokracii a likvidovat prostředky, které omezují jejich moc. Obrana hodnot liberální demokracie by měla být obsahem politiky Evropské unie příští čtyři roky.

Pro Babylon vybral, zkrátil a upravil Václav Mezřický