Svět, v němž žijeme, se podobá aréně, v níž bojují o přežití různé druhy lidí. Mezi znesvářené postavy usilující o místo na slunci patří i dvojice obchodníka a zákazníka. Není sporu o tom, že obchodník je svým způsobem nepostradatelný a zasluhuje si odměnu za svou práci. Prodejce automobilů se příliš nepodobá ani knihkupci, ani podomnímu obchodníkovi, natož velkoobchodníkovi s naftou nebo bankéři. Intelektuální povinnost tolerance však neznamená, že zmizela kritéria umožňující je srovnávat. Popírat rozdíl mezi obchodníkem poctivým a nepoctivým by bylo zavádějící, ale ani toto vědomí by nemělo bránit rozpoznat styčné body. Rys, jenž všechny obchodníky spojuje, lze shrnout následovně: stlačit nákupní cenu na minimum a prodejní vyhnat co nejvýš, aby byl zisk co největší. Ani ten nejpoctivější kupec si nemůže dovolit upozornit na nedostatky prodávaného zboží. Nemusí nutně nehorázně lhát, musí však přinejmenším zamlčovat a chválit. Slast z tvůrčí práce tito nešťastníci nepoznali.

Obchodníkovi bývá lhostejné, co prodává a jaké jsou následky jeho činnosti. Obchodník, šmelinář, vekslák, drogový dealer, keťas, bankéř: šest obměn téhož typu. Ten, kdo určité vlastnosti postrádá, se prodejem živit nemůže a často ani nechce, protože služba zákazníkům si vyžaduje příliš otrlý žaludek. To je také zřejmě důvod, proč naprostá většina civilizací má pro ně jen opovržení. Podobně jako se politika řídí zákonitostmi, které vyzradil Machiavelli, tak i obchod má určitá postupy, bez nichž se neobejde. Moralistické kázání nikam nevede. Malér začíná v okamžiku, kdy obchodníci začnou určovat životní styl. A právě v této situaci jsme se ocitli.

Takzvaný trojúhelníkový obchod mezi Evropou, Afrikou a Amerikou byl založen na jednoduchém principu: v Evropě naložit korálky, v Africe je vyměnit s domorodými náčelníky za otroky a z Antil přivézt třtinu, aby bylo z čeho pálit rum. Proto obyvatelé výstavních měst, jako je Bordeaux, mluví o minulosti tak neochotně. Železná zásada, že loď se nesmí vracet prázdná, však platí dodnes. Teprve ve svých domovech, daleko od místa činu, je možné vzletně hovořit o ctihodných obchodnících a mecenáších umění. Není sebemenší důvod se domnívat, že by dnes byli obchodníci ohleduplnější, pouze jejich nástroje jsou výkonnější a rafinovanější. Marx měl pro jednou pravdu, když prohlásil, že kapitalisty oběsí na provaze, který mu sami prodají.

Podle informace z tisku každá čtvrtá ryba prodaná v supermarketu neodpovídá popisu. Nejčastější formou podvodu je vydávat levnější druhy za dražší, protože filé bez šupin a hlavy má potíže rozeznat i odborník. Jestliže jediný spolehlivý způsob, jak zjistit, o jaký druh se skutečně jedná, je test DNA, jsme v pěkné bryndě. Zamíchat mezi sýry výrobky „sýrového typu“ je součástí obdobné strategie. Pak už se člověk nemůže divit, když na zboží vypadající jako sýr nalezne tento nápis: „Varování pro alergiky! Tento výrobek může obsahovat mléko.“ Ani když si chce člověk osladit život medem, není radno si koupit skleničku s nápisem med, protože ta obsahuje už pouze sladidlo, které svou barvou a konzistencí med připomíná. Pokud opravdu na medu trvá, musí se vyzbrojit trpělivostí a pustit se do hledání sklenice nesoucí nápis „Pravý včelí med“.

Podvod je podvod a krádež je krádež i tehdy, když jsou zákonem výslovně povoleny. Balamutit chudáka, podstrkávat starým lidem smlouvy psané tak malým písmem, že i rys by k jeho čtení potřeboval brýle, a tisíce dalších fíglů je pouze trestuhodné, nikoli trestné. Není důvod, proč technik, který si láme hlavu nad tím, jak zkrátit životnost výrobku, by neměl být považován za zloděje jako kapsář. Krádež a obchod se od sebe často liší pouze stupněm, nikoli podstatou. Bylo by velmi snadné alespoň nejkřiklavějším případům zabránit. Protože tomu tak není, je možné prohlásit, že systém, jenž to umožňuje, je prostě špatný, ať už se honosí jakýmkoli jménem. Není náhoda, že Hermes je zároveň bohem obchodníků i zlodějů. Laverna byla římská bohyně zisku, obchodu a podvodu. Její původ je podobně pochybný jako původ bohatství. Samostatný chrám neměla, jen oltář na Aventinu – jak vidno praktičtí Římané viděli o kus dál než odchovanci prognostických ústavů a ekonomických institutů.

Obchodník není žádný hlupák a ve svém oboru se vyzná. Příkladem manipulace budiž prozatím poslední objev reklamy. Reklamní agenti totiž zjistili, že k nabízení zboží je mnohem výhodnější používat mrtvé filmové hvězdy než živé. Zatímco současný idol stříbrného plátna vyžaduje miliony dolarů, dědicové mrtvého Stevea McQueena se spokojí s upoceným půlmilionem. A tak máme opět o kšeft postaráno: Fernandel, John Lennon, Einstein nám vnucují krámy, jichž by se sami nedotkli. Zpupnost tak dosahuje nového vrcholu: bezmocní lidé, jejichž proslulost byla často vybudována na obraně jistých postojů, jsou zneužíváni obchodníky k tomu, aby se obohatili prodejem veteše, která je často v přímém rozporu s hodnotami, jež vyznávali. Spatřit v montáži Picassa, který neměl ani řidičák a automobily upřímně nenáviděl, jak propaguje vůz nesoucí jeho slavné jméno, na náladě nepřidá. Celé týmy odborníků jsou placeny za vymýšlení dalších a dalších triků. Operuje se zvykem, mimetismem, archetypy, dětinskostí, sentimentalitou a konformismem, tedy přesně tím, co představuje překážky na cestě ke kritickému, jinak řečeno nezávislému duchu. Technika je stejná jako při organizování masových zločinů: rozporcovat odpovědnost na co možná nejmenší díly, aby každý účastník mohl s čistým svědomím prohlásit, že on o ničem nevěděl a za nic nemůže. Když své služby nabízí prostitutka, může to být kvalifikováno jako obtěžování, za nějž hrozí postih. Když obchodník nepřetržitě doráží z reklamních nabídek, je to vydáváno za cestu k obecnému blahu.

Ideální zákazník je buď narkoman, nebo takový, který nemůže zboží odmítnout. Například ve Francii už zákon zaměstnavateli nedovoluje platit zaměstnance v hotovosti, ale výhradně převodem na bankovní konto. Přesto si banky za operace vymyslely další poplatek. Ústavní soud je za to odsoudil k pokutě v řádu stovek milionů. Zaplatily bez ceknutí, protože jim za nehty zůstala slušná sumička, z níž si mohou vyplácet odměny. Nicméně když si v Německu vesničané začali vzájemně půjčovat na nízký úrok peníze nutné k obecně prospěšným pracím, začali bankéři ječet, že se jedná o nekalou konkurenci. Vedle bankéře je koňský handlíř blahé paměti přímo vzorem poctivé výměny zboží, protože handlíř musí mít alespoň nějakou herku, aby ji nakašíroval do podoby plnokrevníka. Bulimie je právem považována za těžkou chorobu, nenasytná hamižnost kupodivu nikoli a dokonce je vydávána za jediný možný životní styl. Zákony na obranu obchodníků, které jejich lobby prosadily, si žádný respekt nezasluhují. Moje znalost norimberských, třídních a ekonomických zákonů je dostatečná, abych věděl, že k zachování tváře je občas nezbytné se postavit mimo zákon. Odpadková civilizace neznečišťuje pouze vzduch, moře a krajinu, ale především intelektuální atmosféru. Komu se to nelíbí, nemůže se spokojit s tříděním odpadu. Stát se filosofem je naštěstí snadné. Sokrates si na trhu povzdechl: „Tolik věcí, které nepotřebuji.“ Pokusit se představit si, co se mohlo prodávat na athénském trhu v 6. století př. n. l., je dobré cvičení fantazie.

U pokladny v supermarketu stojí krásná mladá žena a s posmutnělým obličejem studuje obaly zakoupeného zboží. Nahlížím jí do vozíku, abych si udělal představu o jejím vnitřním světě. Skromný, pečlivě vybraný nákup z nejnutnějšího a nejkvalitnějšího zboží. Nevím, jak se jmenuje, ale nazývám ji Antigona. Zjevně totiž ví, že existují kvalitnější zákony než zákony zplozené dnešními zákonodárci.