2019 / 03 / 11

Babiš a Ripleyová aneb Vesmír plný vetřelců

komentář / Josef Mlejnek

MPCV je Multi-Purpose Crew Vehicle, s kterým se chtějí Amíci vrátit do vesmíru. Vzpomínám si, jak jsem jako malé dítě sledoval v TV přímý přenos přistání Apolla 11 a první krok pozemšťana Armstronga na Měsíci. Televizi jsme doma neměli, ale táta nás vzal k sobě do práce. Ač byla půlnoc, celá rodinka se šla povinně dívat na to, jak Američané natrhli Rusákům prdel – blížilo se první výročí sovětské okupace. Jak vzpomíná Vladimír Bukovský, minimálně jeden Sovět to psychicky ve zdraví nepřežil. Když ho bolševici zavřeli do psychužky, byl tam visionář, který od rána do večera vykřikoval: První na Měsíci byli sovětští kosmonauté! než mu blázni-spoluvězni nabančili a dal zas na chvíli pokoj. Podle mne si to Putin v psychiatrické věznici zvané Kreml myslí také: Rusové jsou ve všem první, ale zlý svět jim hází klacky pod nohy …

2019/03/13

Vietnamské Sudety

rozhovor / Petr Placák

Sudetoněmecká otázka, s kterou komunisti vyhráli volby (rozdělovali v pohraničí nakradený majetek, který „obdarovaným“, poté co jim dali v roce 1946 hlas, zase po únoru sebrali) a vybydlené pohraničí se následně snažili využít k realizací svých visí nové společnosti založené na „zelené louce“, zbavené všech tradičních – sociálních, ekonomických, kulturních, náboženských pout, dopadlo tak, že si starostové ze Sudet zvou do svých obcí vietnamské rodiny, aby tam byla vůbec nějaká infrastruktura. To je Witikova pomsta. O tom viz rozhovor s Terezou Freidingerovou z Člověka v tísni.

 

Klaus junior si zřejmě představuje ODS – tedy demokratickou politickou stranu, jejíž řád nepodléhá božskému demiurgovi, zákulisnímu slizounovi nebo prachatému oligarchovi, ale regulím a zákonu – stejně jako Kimové Severní Koreu, tedy jako nikým a ničím nezpochybnitelné vlastnictví rodiny Klausovic.

2019 / 03 / 22

Je demokracie ohrožena?

komentář / Jan Hájek

Podle Honzy Hájka nejde v současných politických turbulencích ani tak o krizi demokracie, jako spíš o její typické projevy, jak je popsali již staří Řekové, a které vedou k tyranii. Důraz na pohodlí, na komfort a na materiální požitky obecně, které jsou podstatnými důvody či projevy krize, jsou prvky demokratické proti kterým stojí ochota se uskrovnit, obětovat cokoliv z dosaženého komfortu ve prospěch celku jako prvky aristokratické. V podobném duchu jsem kdysi psal o Švejkovi jako o aristokratovi ducha, kterému ani v nejmenším nejde o pohodlí a požitky a další demokratické ctnosti, na kterých lid tolik bazíruje … Že je Švejk předobrazem typického Čecha, je vskutku uboha.

2019 / 03 / 26

Poznámky k (mému) současnému stavu věcí

komentáře / Zdeněk Vašíček

První povinnost experta je důvěřovat ostatním expertům a na tomto vzájemném jištění stojí tenhle svět. Když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří, sláva vlasti, císaři! – Zdeněk Vašíček psal s chutí a s gustem se taky čte.

 

 

 

2019 / 03 / 28

Rozšiřovali modlitby a různé věci

Paměti soukromého zemědělce z Vysočiny Bohumila Černíka, kterého bolševici několikrát zavřeli, matku utýrali, otec se kvůli nim oběsil, komunistický lumpenproletariát chodil k němu na statek veřejně krást, kdykoliv něco pro sebe potřeboval … jsou skvělé: z každého slova je cítit, jak na něj ten zvlčilý systém nemá, jak se „nepřízní světa“ netrápí, jak na něho nemůžou, ani přes nenávist, která by mu užírala duši, protože s ním byl Bůh. „Byly to práce s krumpáčem i lopatou. Toto milé nářadí mě provází celým životem, a pak to jsou ještě vidle na hnůj. Kdo si tyto věci zamiluje, nemusí se nikoho bát. Toto nářadí mu nikdo z ruky nevezme,“ píše Černík s klidem a pokojem. To je úžasný čtení proti týhle zpovykaný a nasraný době …

2019 / 03 / 29

Čapkova zvířecí pravda

glosy / František Kostlán

Říkat někomu pravdu znamená v Čechách nadávat, poznamenal si kdysi Karel Čapek. To ale ještě neznal internet.

 

2019 / 03 / 30

Troll Drda chytil červenku

Adam Drda se na Bubínku RR pustil do novinářského „nechumelismu“ odvolávaje se přitom na Bohumila Doležala. V této souvislosti není od věci si připomenout nechumelismus z 1. poloviny 90. let, kdy dělal Doležal poradce premiérovi Václavu Klausovi. Jednalo se tehdy mj. o „českou cestu“ privatizace rafinérií, kterou prosazoval Vladimír Dlouhý, Klausův nadřízený z „progresivního“ Prognostického ústavu, založeného v pol. 80. let podle všeho na popud šéfa KGB Jurije Andropova, „duchovního otce“ Putina. Česká cesta měla posichrovat závislost České republiky ve strategických odvětvích na Moskvě, což muselo vidět i malé dítě – ne tak ovšem Klaus, který bezpečnostní hrozby šmahem odmítal a kritiky „české cesty“, na prvním místě ministra vnitra Jana Rumla, dohonestoval. Klaus tehdy vystupoval proti „agentománii“, vyrovnávání se s minulostí označoval za přítěž, pěstoval antiněmecké resentimenty, s kterými bolševici po desetiletí mastili hlavy české veřejnosti, zatímco pro Rusko měl vždy slova uznání. V době, kdy jsme v Necenzurovaných novinách o Klausovi psali, že je agent KGB, byl Doležal jeho nejbližší spolupracovník. K jeho cti je třeba uvést, že nakonec na protest od Klause odešel. Trvalo mu to ale bezmála dva roky. Výběrový nechumelismus po třiceti letech v podání RR, která v onu inkriminovanou dobu, kdy šlo o další směřování této země, držela hubu a krok, je opravdu směšný.