Spektakulární teroristické činy islamistických fanatiků ve Francii vyvolaly na sociálních sítích vlnu nenávisti proti islámu, což je lidsky pochopitelné, pokud se ovšem neptáme, cui bono. Nesouhlasné reakce vyvolalo ale i společné prohlášení slovenských muslimů, židů a křesťanů, kteří – vycházejíce z neblahé dějinné zkušenosti – apelují na umírněnost. Podle jedněch kritiků jsou obdobné výzvy nesmyslné, protože pachatelů se vůbec nedotknou.

Jenže ta výzva se ani v nejmenším neobrací na pachatele – ty je možno odstřelit, a když zdvihnou ruce, tak se třeba i přemoci a přenechat je soudu. Prohlášení je určeno nám, většinové společnosti, abychom se nenechali svést a nechovali se podle předem daného a osvědčeného teroristického scénáře.

I když v těchto případech jde podle všeho o útoky osamělých frustrátů, podstata terorismu, ať už se zaštiťuje islámem, nebo třeba dědou Mrázem, je stále stejná: vzbudit nenávist, vyvolat konflikt, chaos, válku… Na to, aby něco podobného rozpoutali, nemají teroristé ovšem sílu – musí to za ně udělat vystrašená společnost sama. Spektakulární teroristické činy útočí především na lidskou psychiku, mají v lidech vyvolat pocit nebezpečí, zradikalizovat umírněné, rozdělit společnost, postavit ji proti sobě a především vytvořit nepřítele, kterého je možno dehumanizovat, aby ho šlo bez vážnější psychické újmy zlikvidovat, a tím si spolupachatele zavázat. Je to stará taktika, jak ji učil otec moderního terorismu Lenin bolševiky a od nich to pak odkoukali nacisté, takže islamisté si nemusejí nic vymýšlet. Lidé, kteří troubí do boje na obranu křesťanské civilisace proti islámskému nebezpečí, se chovají přesně v intencích teroristů – ohrožují sami sebe, respektive svět, který údajně brání.

Dvě největší zla minulého století, nacismus a komunismus, která měla potenciál zničit naši civilisaci, a jejichž dědictví je zde stále přítomno, doutná v metamorfozované podobě pod povrchem, jsou produkty „křesťanské“ civilisace, které jsme po dlouhá desetiletí úspěšně exportovali po celém světě, včetně v porovnání s Evropou nevinného světa islámu. Desítky milionů křesťanů, miliony Židů a hekatomby dalších lidí zavraždily nebo utýraly režimy, které se zrodily v lůně křesťanské kultury nebo z ní čerpaly, přičemž jim k moci nepomohli bradatí islámští fanatici, ale spořádaný pan Novák ve fraku a v kravatě, který třeba chodil se ženou v neděli do kostela.

Jak to velmi dobře známe z našich dějin, zfanatizovat se dají všichni stejně dobře (nebo špatně), ať jde o Čechy nebo Němce, staré nebo mladé, chlapy nebo ženské – záleží na okolnostech. I když se to jeví jako idiotské, je třeba stále dokola zdůrazňovat, že hranice mezi zlem a dobrem není hranice etnická, náboženská, sociální…, ale vede uvnitř každé lidské societas, každého z nás. (Přívlastky český a islámský z titulku to mají podtrhnout: mají stejnou výpovědní hodnotu, jakou má španělská chřipka, nebo vídeňský řízek. Tedy nulovou.)