Moskevskému městskému soudu
Od obžalovaného Kara-Murzy Vladimira Vladimiroviče, nar. 09/07/1981
ZÁVĚREČNÁ ŘEČ (v souladu s článkem 293 trestního řádu Ruské federace)

Občané soudci!

Byl jsem přesvědčen, že po dvou desetiletích v ruské politice; po tom všem, co jsem viděl a zažil, mě už nemůže nic překvapit. Musím přiznat, že jsem se mýlil. Přes všechno mě překvapilo, že z hlediska míry diskriminace a uzavřenosti vůči obhajobě předčil můj soud v roce 2023 i „procesy“ se sovětskými disidenty v 60. a 70. letech. Nemluvě o výši požadovaného trestu a rétorice užívající slovo „nepřítel“, to už nejsme ani v 70. letech – to jsou 30. léta. Pro mě jako pro historika – důvod k zamyšlení.

Ve fázi výpovědi obžalovaného mi předseda senátu připomněl, že jednou z polehčujících okolností by byla „účinná lítost“. I když je teď kolem mě málo veselého, nemohl jsem se ubránit úsměvu. Činit pokání za své skutky musí zločinci. Já jsem ve vězení za své politické názory. Za vystupování proti válce na Ukrajině. Za mnoho let boje proti Putinově diktatuře. Za součinnost při přijetí osobních mezinárodních sankcí podle Magnitského zákona proti porušovatelům lidských práv. Nejen, že za nic z toho nečiním pokání – jsem na to hrdý. Jsem hrdý na to, že mě přivedl do politiky Boris Němcov. A chci doufat, že se za mě nestydí.

Podepisuji každé slovo z těch, která jsem řekl a která jsou mi připisována v tomto obvinění. A vyčítám si jediné: že se mi za léta politické činnosti nepodařilo dostatečně přesvědčit své krajany a politiky demokratických zemí o nebezpečí, které současný režim v Kremlu představuje pro Rusko a pro svět. Dnes je to každému zřejmé, ale za strašlivou cenu – cenu války.

V závěrečné řeči se většinou žádá o zproštění viny. Pro člověka, který se trestných činů nedopustil, by byl osvobozující verdikt jedině správný. Ale tento soud o nic žádat nebudu. Svůj verdikt znám. Znal jsem ho už tehdy před rokem, když jsem ve zpětném zrcátku uviděl ty lidi běžící za mým autem v černých uniformách a černých maskách. Taková je nyní v Rusku cena za nemlčení.

Také ale vím, že přijde den, kdy se temnota nad naší zemí rozplyne. Když se černá nazve černou a bílá bílou; kdy na oficiální úrovni bude uznáno, že dva krát dvě jsou stále čtyři; kdy válka bude nazvána válkou a uzurpátor uzurpátorem; a kdy budou zločinci uznáni ti, kteří podnítili a rozpoutali tuto válku, a ne ti, kteří se ji pokusili zastavit. Tento den přijde stejně nevyhnutelně jako jaro, aby vystřídalo i tu nejmrazivější zimu.

A pak naše společnost otevře oči a bude zděšena tím, jaké hrozné zločiny byly spáchány jejím jménem. Z tohoto uvědomění, z této reflexe začne dlouhá, obtížná, ale pro nás všechny tak důležitá cesta uzdravení a obnovy Ruska, jeho návratu do společenství civilizovaných zemí.

Dokonce i dnes, dokonce i v temnotě, která nás obklopuje, i když sedím v této kleci, miluji svou zemi a věřím v naše lidi. Věřím, že touto cestou dokážeme projít.

10. 4. 2023

převzato z portálu Osm statečných