Co se děje v Putinově hlavě?

Ilustrace Charles Henry Bennett, 1828-1867

Dohadů je moc. Většina sází na dávnou ruskou, imperiální ideologii, někdo zas ho omlouvá jakýmsi šílenstvím. Prašť jako uhoď. Pro obojí je ovšem potřeba ještě najít argumenty, jenže ty selhávají. Putin není Lenin, Trocký, Stalin, protože na rozdíl od těchto zločinců, Putina jde vysvětlit i bez ideologie…

Putin chodí do chrámů pravoslavné církve, křižuje se a líbá patriarchy, ale zjevně nevěří. Stejně tak mluví a píše o poslání velkého Ruska, ale nic svého mu neobětuje. Putin je totiž typicky normalizační, dnešní úspěšný člověk – nevěří na nic a chce zkonzumovat a užít si maximum, úplně bez ohledu na budoucnost. Takoví jsou oligarchové, dnešní bossové, taková je ale vlastně i povaha Zemana s Klausem, Babiše a mnoha dalších, takový je čínský Si.

To neznamená, že se všichni nedovolávaní navenek nějaké ideologie. Dovolávají se o to víc kde čeho, ale nikdy se pro ně neobětují. Castro, Che, Mao, Dzeržinský, Hitler  riskovali, bylo potřeba vzít v potaz, že mají fanatický názor. Jednat s Putinem podobně jako s nimi je omyl, protože tento dosti obyčejný oficír KGB dospěl v době, kdy se už nevěřilo ve vítězství komunismu, ale bojovalo se všemi prostředky o vítězství vlastních – osobních zájmů, zájmů zcela materiálních. Důvod proč lidé velice různí vlezli do StB, jak známo ze svědectví disidentů, byly v drtivé většině materiální výhody, konzum a lenost. Od 70. let minulého století se Putin přidával ke každému režimu, který ho ve službách KGB potkal a za žádný nikdy nebojoval, jen byl loajální ke všem a stoupal v nich vzhůru. Dostoupal tak vysoko, že se ocitl za hranicemi svých omezených možností. Nemá žádný „vyšší“ cíl, jen se drží nesmírné moci a slouží svým (kum)pánům k témuž. Oligarchie funguje jako super brutální kapitalismus. V Rusku je to podobné jako v Číně. Astronomicky bohatí tyrani, zloději a vrazi by rádi vypadali jako lidé s pevnou ideologií a posláním, takže kolem sebe šíří lživé maskování. Většina světa jim na to skáče a snaží se polemizovat s jejich zcela prolhanými a vymyšlenými důvody pro zločiny, jimiž se obohacují na úkor všech kolem. Taková polemika je zoufale marná, protivník na svých názorech nelpí, jen získává čas a pozornost, někdy i obdiv hlupáků na svou stranu.

Dnešní cyničtí tyrani se od svých dědů zásadně liší. Musí se tedy lišit i přístup k nim. Je potřebí vědět, že jediné pravdivé slovo, které se dá říci o jejich „myšlenkách“ je, že je to projev chorobné lhavosti a bezpáteřního sobectví. Jediný jejich skutečný cíl je vlastní prospěch a strach mají jedině o sebe. Jediné, co na ně tedy platí je omezit jejich rozpínavost a nekrmit jejich nenažranost ani trochu, nechat je vyhladovět a hlavně nebavit se s nimi o ničem…

Bohužel se vžila představa, že je Putin je něco jako geniální šachista, superpraktik, lišák nebo dokonce démon, ačkoli nic z toho není. Všichni kdo ztrácí čas tím, že poslouchají jeho slaboduché „důvody“ pro agresi atd. by rádi (kvůli sobě asi), aby proti nim stál démon, jako v pohádce. Jejich boj i oni sami by tím vypadali jaksi větší. Jenže to je kýč. Pravda je taková, že proti nim stojí poměrně primitivní, nenažrané, despotické hovado, co rozumí jen primitivní řeči a ráznému činu.

Aristotelés se prý kdysi potkal na lávce s volem v protisměru. Pravil: Ustup! A vůl opáčil: Ustup!. Co řekl filosof? Nic, protože s volem se nediskutuje!