Stále více zemí si uvědomuje hrozby spojené se sociálními sítěmi, a to zvláště s volným šířením protiprávního obsahu od nenávisti a rasismu až po propagaci terorismu nebo jen šíření cílených dezinformací. Přístupy se velmi liší, nicméně je téměř jisté, že rok 2018 zhmotní hned několik různých postupů, z nichž teprve čas a praxe může vykrystalizovat nějaký obecně přijímaný postup, který by se i pro jejich provozovatele mohl stát něčím, jako třeba pravidla silničního provozu pro jízdu autem. Stávající provozovatelé jako Facebook, Twitter, Youtube a další totiž k vlastní seberegulaci a sebekontrole přistupují laxně na to, aby výše zmíněné prohřešky byly tyto země nadále ochotné tolerovat nebo je dokonce zahrnout pod např. právo „svobody slova“, jak lze také zaslechnout. A nejedná se o totalitní režimy jako Čína nebo méně Rusko, kde jsou nástroje ke kontrole sociálních sítí již dobře zavedené, byť z jiných důvodů. Konkrétně se nyní jedná o tři největší evropské země, Německo, Velkou Británii a Francii. Nejdál je Německo, kde již od počátku letošního roku platí tzv. NetzDG, Netzwerkdurchsetzungsgesetz, tedy něco jako zákon pro uplatnění sítí.

Principem německého zákona je přenesení zodpovědnosti za jakýkoli protiprávní obsah striktně na provozovatele sítě a případná provinění pak sankcionovat citelnými částkami. Ta může přesáhnout i 1 miliardu Kč. Na vymazání takového obsahu má provozovatel lhůtu 24 hodin. Takovým obsahem nemusí být přímo dětská pornografie nebo propagace terorismu, ale i zjevně pomlouvačný nebo jinak nenávistný příspěvek. Facebook reagoval okamžitě posílením svého expertního týmu, aby byl schopen zákonu vyhovět. Zákon má nemálo kritiků upozorňujících na jeho neurčitost, jako např. pojem „zjevná protiprávnost“ a další, čímž ve snaze vyhnout se sankcím bude provozovatel motivován i k zásahům jaksi preventivním, tedy regulovat obsah příspěvků více, než zákon vyžaduje. Mezi prvními pak od Nového roku zmizely z Facebooku a Twitteru příspěvky politiků Alternativy pro Německo denuncující migranty a muslimy.

Jiný model, jak efektivně vymáhat stávající legislativu i v prostoru sociálních sítí, připravuje Velká Británie. Oproti Německu je to model méně robustní byť zatím nevyzkoušený. Ministryně vnitra Amber Rudd hodlá vyvinout filtrovací softwarový nástroj, který by dle algoritmu dokázal rozpoznat extremistický obsah, a tento nástroj by provozovatelé sítí dobrovolně využívali. V případě rezistence předpovídá ministryně zákonnou povinnost tak činit. Jisté filtry jsou již ve fázi vývoje, nicméně jediné jisté zatím je, že parametry algoritmu jsou přísně tajné, aby nebylo možné nacházet cesty k jeho obcházení. Vzhledem k tomu, že nějakým způsobem obdobné algoritmy již používají i provozovatelé, není moc jasné, jak spolehlivá cesta k bezpečnému obsahu celý záměr je.

Možná nejméně robustní opatření k legálnímu obsahu na internetu chystá Francie, navíc s pevným datem. Prezident Macron přislíbil tento zákon připravit do konce roku. Na rozdíl od předešlých zemí mu nejde primárně ani tak o zabránění protiprávního obsahu, možná spoléhá na stávající legislativu, ale o fenomén mnohem obtížněji postižitelný, a to šíření dezinformačních zpráv. Dle jeho záměru by provozovatelé sítí měli povinnost zveřejňovat zadavatele a objem vydaných prostředků za tzv. sponzorovaný obsah, tedy kdo stojí v pozadí často politicky motivovaných sdělení, než je lidé začnou samovolně sami dál šířit. Protože víme, že trollí fabriky dokáží pracovat s tisíci ad-hoc založenými účty, aniž by to provozovatele zvlášť vzrušovalo, jeví se tak záměr poněkud bezzubě. Pro dezinformací poškozené subjekty chce proto také zavést možnost zrychleného soudního jednání, které by prozatímně vedlo k zablokování obsahu nebo i celého účtu. Arbitrární rozhodnutí by tak nebylo ponecháno na provozovateli ani tajném algoritmu. Zároveň se zatím počítá pro jeho užití jen během volebních kampaní. Otázka je jakých. Tedy zda by se měla nová norma uplatňovat např. jen během prezidentských voleb nebo takřka nepřetržitě.

A své si k tématu přidává i Evropská komise, byť její návrhy zatím nesou pouze formu „doporučení“, kterými by se provozovatelé měli řídit. Komise tak spoléhá na kooperaci a sdílení společných zájmů provozovatelů se zástupci EU. Nicméně pokud se tyto zájmy budou rozcházet, je i komise připravená zpracovat normu, která by měla efektivně bránit xenofobii a výzvám k násilí či nenávisti ve virtuálním prostředí.

Tento tlak vede i provozovatele sítí ke změně přístupu a přehodnocení obchodních strategií. Oblíbenou mantrou bylo označovat sama sebe za zprostředkovatele „svobodné výměny informací“ a za jakýkoli obsah se zříci zodpovědnosti, i když se mohlo jednat o lži, výmysly nebo třeba přímo právně postižitelné výroky. Tak např. Twitter nechal nedávno kvůli porušení pravidel zablokovat tisíce účtů. Účet je možné obnovit po poskytnutí uživatelova telefonního čísla. Tato jednoduchá banalita může snadno vyřadit mnohé robotické účty i fyzické osoby spoléhající na naprostou anonymitu.

Podobná diskuse či záměr v České republice zatím neexistují. Spíše to vypadá, že v zájmu České republiky má být to, že stávající legislativa se na internetu prostě neuplatňuje. Bránit se vůči nezákonnému obsahu na sociální síti je něco jako čekat na důchodovou reformu. Obsah lze nahlásit Facebooku, lze podat žalobu na ochranu osobnosti nebo podat přímo trestní oznámení. Praxe však ukazuje, že policie nebo státní zástupci si s touto problematikou zpravidla neví rady, a tak většina podnětů zůstává odložena. Záruka na rychlý postup neexistuje žádná, ještě menší je záruka zásahu provozovatele. Státní instituce toto téma důsledně ignorují, byť např. Američané ruské zásahy do vlastních voleb kvalifikují jako špionáž. Česká kontrašpionáž tedy pořádně zaspala a ne sama. Když ovšem sám prezident vlastní informace čerpá z dezinformačních webů a ještě je doporučuje ostatním, ani se není čemu divit. V poslanecké sněmovně navíc zasedá strana, která by se do ní bez nenávistných výlevů na webu vůči skupinám obyvatel možná ani nedostala, a tak smysluplnou debatu lze těžko očekávat. Možná tak Česká republika poslouží  sociologům, antropologům a dalším vědcům z celého světa jako pokusná laboratoř cenného vzorku 10 milionů respondentů, kteří budou studovat změny hodnot i vzorců jednání skupiny, pro kterou je ve virtuálním světě možné vše.