Vyhlášení Ceny Ferdinanda Dobrotivého pro rok 2011

Dámy a pánové, ctění přítomní,

proč se redakce revue Babylon rozhodla udělit letos Cenu Ferdinanda Dobrotivého Viktoru Šlajchrtovi a ne někomu jinému? Na to by se dalo odpovědět: Proč se, blbe, ptáš – chceš snad cenu dostat sám!

Koneckonců není to poněkud fízlácká otázka? Proč, jak, kdo, s kým, kde, co atd. dejme tomu napsal? Co je komu, probůh, do toho! Napiš si to, idiote, sám a neotravuj! Viktor Šlajchrt navíc nejen píše, ale taky – fízle – vaří! Tak co.

Buďto něco je, nebo to není – proč to navíc ještě zdůvodňovat? Věci zdůvodnit vyžadují lidé jen jako alibi pro svou neschopnost vnímat svět jinak, než pomocí školního pravítka a příložníku, vyučení občané, kteří se potřebují vzájemně ujistit, že to myslí stejně, školně, kteří se touží uprdelit, sdělit si, že si všichni rozumíme. Nasrat! Není na světě nic víc hnus vzbuzujícího, než jsou dva na první pohled autentičtí či autonomní lidé, různých životních zkušeností, různého rodinného zázemí, vychování, vzdělání…, kteří myslí, jako když si povídají vejce – taky bílé, taky šišaté, v systémově hygienickém velkochovu v řadě v odměřeném intervalu taky pěkně vy-s-r …

Zdůvodňovat věci znamená věci zatemňovat a znásilňovat. Věc, která je zdůvodněná, je jednou provždy odepsaná – nadále si všichni vystačí už jen se zdůvodněním, zatímco samotná věc, autor, dílo, kniha je passé. A i to prvotní zdůvodnění je posléze taky passé, protože na něj se nabalí další a další zdůvodnění a na ně pak zdůvodnění zdůvodnění – v médiích, na vědeckých konferencích, za pultíky politických stran, paroží, které jedni paroháči ukazují druhým paroháčům, stále mohutní a nikdo už neví, odkud, kam a za jakým účelem, prostě bují, a to je celá naše skutečnost: tisíckrát dokola vymlácená sláma, o které nikdo nic neví.

Můžeme Vám samozřejmě přečíst zdůvodnění, positivní stejně dobře jako negativní, ale k čemu by to probůh bylo? Volské zdůvodnění volů pro voly, aby se volové pomocí volům srozumitelných frází, povelů a barevných značek vzájemně utvrdili ve svém volství, volovství, volověnství?

Tuhle cenu neudělujeme někomu proto, že něco dělá, ale naopak oceňujeme to, co člověk nedělá – a Viktor Šlajchrt je v tom zaplať pánbů důsledný, což je v dnešní době nutno ocenit. Zásada číslo jedna zní: Hlavně nedělat kraviny, tedy chovat se tak, jako všichni ostatní.

Abychom se ovšem dostali k úvodní otázce: Proč Cenu Fedinanda Dobrotivého obdržel v tomto roce Viktor Šlajchrt? Tedy proč? Doprdele pronto!

V neděli po třech králích na Všebaráčnické rychtě na Menším Městě pražském Léta Páně 2011