Je nešťastné psát komentář o něčem, čehož výsledky neznáme a přitom ho čtenáři budou číst v čase, kdy už jsou výsledky známy. Nicméně v Babylonu jsme řešili již mnohem obtížnější úlohy, proti kterým je i věštba z křišťálové koule naprostou hračkou. Proto si dovolíme napsat něco i k volbám do Evropského parlamentu.

Někdo má tendenci je považovat jen za jakýsi ukazatel předcházející těm jediným skutečným volbám do Poslanecké sněmovny, nicméně není tomu tak. Z neškodného diskusního fóra Evropský parlament vyrostl ve spolutvůrce právních předpisů, má rozpočtovou pravomoc a působí v roli orgánu vykonávajícího kontrolu všech evropských institucí. V současnosti již plné dvě třetiny evropských právních předpisů přijímá společně Rada právě společně s Evropským parlamentem. Navíc pokud by Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, podílel by se Evropský parlament (až na pár výjimek) na tvorbě právních předpisů se stejnými pravomocemi jako Rada. Postup spolurozhodování by se tak rozšířil na oblasti, kde měl Parlament doposud pouze poradní pravomoci. Jedná se například o politiku zemědělství, spravedlnost a vnitřní věci nebo o souhrnný rozpočet EU (povinné i nepovinné výdaje).

Rozložení politických sil v EP tak pro ČR nabývá o dost většího významu, než o jakém vypovídá účast voličů. Skutečností ovšem zůstává, že „našich“ 24 poslanců to v tělese o 785 poslancích selskou matematikou zásadně „nevytrhne“, což je asi hlavní důvod, proč tyto volby stojí tak trochu stranou zájmu voličů a někdy i politických stran.

Vrátíme-li se do naší kotliny, tak souboj diumvirátu ODS s ČSSD z hlediska voleb předešlých do EP nemůže letos skončit jinak než vítězstvím ČSSD. Na jaře 2004 se první a poslední vláda Vladimíra Špidly právě zmítala v agónii, díky čemuž se ODS podařilo ČSSD porazit stěží uvěřitelným rozdílem 37,5 ku 8,4 %, vyjádřeno mandáty pak 9 ku 2. Třikrát více mandátů než ČSSD se podařilo získat i KSČM, která z neúspěchu socialistů těžila nejvíce. Zatímco pro ODS bude letos úspěchem každý výsledek přibližující se minulému, ČSSD nezbývá než utrpět výrazné zlepšení.

To hlavní nás ovšem přesto čeká až po prázdninách, v předčasných parlamentních volbách v říjnu. Jejich výsledky budou stále primárním zdrojem dění a vývoje v ČR, ať se na evropské úrovni schválí cokoli. Třebaže by někdo chtěl z výsledků voleb do EP vyvozovat i výsledky voleb do sněmovny, podle všeho tomu tak spíše nebude. Stačí si porovnat jen výsledky do EP a poslanecké sněmovny v roce 2004 a 2006. Přestože nás letos čeká interval jen čtyř měsíců a nikoli dvou let, i tak je to dost dlouhá doba na nová témata, aféry, očerňování a kampaně, tedy i na změnu rozložení sil. Ještě nedávno si Paroubek a jeho ČSSD byli jisti přesvědčivým vítězstvím, poslední průzkumy je ovšem trochu znejistily a proto se můžeme spolehnout na pravděpodobně nejbombastičtější kampaň v historii ČR. V posledních parlamentních a zvláště krajských volbách se jim velmi osvědčila negativní kampaň, otázka je, jestli se tím její potenciál již nevyčerpal. Její pokračování a nastavování i pro volby do EP bylo totiž podle všeho také jedním z motivů nebývalého rozmachu vajíčkové iniciativy. Že by ovšem socialisté v kampani začali prosazovat vlastní témata nelze příliš očekávat. Pokud jim je někdo nepřeloží od kolegů z Německa nebo Francie, zbývá jim jen vymezovat se vůči tématům, která si zvolili jiní. A 13 důchod pro penzisty za téma považovat skutečně nelze, třebaže grafici z reklamky ty plakáty udělají hezky (tedy alespoň pro cílovou skupinu).

Proto nás, ale spíše hlavně ty po nás, čekají v případě úspěchu ČSSD krušné časy. První na ráně bude zrušení zbytku regulačních poplatků ve zdravotnictví a zavedení stimulů na podporu spotřeby v další obdobě šrotovného, tedy zrušit to, co se osvědčilo a zavést to, co se pro chod ekonomiky jeví naprosto irelevantním.

Čekala by nás také další z hvězdných hodinek Davida Ratha, který má zásadní problém respektovat nezávislost soudní moci, po které tak vehementně volal. Nerozhodne-li soud dle jeho přání, neváhá mu vyhrožovat a šikanovat ho trestním oznámením. Ve standardní demokracii by to mělo být naprosto dostatečné k vyřazení takové osoby z politické soutěže. Pouze komicky pak působí jeho slabost pro kult osobnosti, kterým začal trpět ve funkci hejtmana. Pokud by si k resortu zdravotnictví přibral třebas i oblíbenou spravedlnost, po vzoru praktik ze středočeského kraje by soudci mohli nosit taláry s nápisem Pořízeno za přispění Ministerstva spravedlnosti pod vedením Mudr. Davida Ratha. Stejné nápisy by mohli mít vlastně i lékaři a sestry ve fakultních nemocnicích včetně pacientů v erárních kusech oblečení a vůbec každý zaměstnanec ministerstva na svém pracovním stole.

A do třetice David Rath. Pro své výroky se s oblibou nechává inspirovat historií nacionálně socialistického Německa. Obdivuje jeho ekonomickou politiku, vrhači vejcí jsou pro něj fašistickými bojůvkami. David Rath vyšel z vejcové spršky na Andělu bez poskvrny, jako jediný kryje se statečně deštníkem. Chci mu vzkázat, že ať proti pravicovým či levicovým bojůvkám by mu za výmarské republiky k ochraně žádný deštník nestačil.

S touto sebrankou by si mohl náramně notovat i Václav Klaus, který z dosud neznámých důvodů snášel proevpropskou orientaci vlády pod vedením Paroubka výrazně lépe než pod vedením Topolánka. Třebaže jeho ego by již mohlo být uspokojeno rychlým koncem Topolánkova kabinetu, můžeme se od pana prezidenta dočkat ještě nejednoho překvapení. Otázkou je, zda alespoň jednoho dobrého. Odmítáním podepsat Lisabonskou smlouvu pošilhává po zavedení prezidentského systému, který by na rozdíl od předsednictví EU asi nikdy nepovažoval za pouhou technickou záležitost. Ovšem kdyby byl místo prezidenta premiérem, slyšeli bychom ho mluvit zase úplně jinak. Takže na viděnou po prázdninách. Také se už těšíte?

Petr Mach

Babylon 8/XVIII, 8. června 2009