Petr Placák si ve svém posledním komentáři Evropské antihodnoty vzal na paškál neschopnost naší společnosti svobodně diskutovat o různých méně či více palčivých tématech:  „…třicet let od pádu komunismu jsou nám stále cizí principy, na kterých je založena demokratická, otevřená společnost….“. Petr kritizuje naši neschopnost akceptovat názor a utkat se s ním v diskusní soutěži bez toho, abychom takový názor deklasovali negativní nálepkou. S tím se samozřejmě dá jen souhlasit. Přesto, že jeho hlas v obraně práva kohokoliv na jakýkoliv názor je důležitý, a dobře, že zaznívá, mám s jeho článkem dva problémy. Myslím, že úplně pomíjí dnešní stav společnosti ovlivněný informačním prostorem. Zatímco můj první problém je spíš otázkou jeho zavádějící interpretace studie Evropských hodnot, v případě druhém jde o můj nesouhlas principiální, protože Petrův pohled celou problematiku zjednodušuje, jako bychom byli v roce 1984 a facebook a podobná média neexistovaly. Ale popořádku:

Problém číslo 1: Placák se ve svém komentáři soustředí na analýzu think-tanku Evropské hodnoty „Rok 2020: Jak česká vláda prohrála s dvěma vlnami dezinformací o koronaviru“. Z jeho textu můžeme nabýt dojmu, že EH na internetu fanaticky pasou po podezřelých celebritách, kterým upírají jejich svaté právo na osobní názor. Jakmile takové celebrity EH dopadnou, bez milosti je zostudí uveřejněním v deklasujícím seznamu. Přitom v případě studie EH se jedná o solidní, víc jak 70-ti stránkovou studii, která detailně popisuje 11 dezinformačních narativů r. 2020 o covidu, jakým způsobem se tyto narativy šířily standardně, tedy prostřednictvím různých dezinformačních médií, facebookových či webových stránek. Následně pak studie mapuje, jak politici a jiné veřejné osoby tyto narativy šířili a jak konspirační weby prohlášení těchto známých osobností pro šíření těchto konspiračních narativů využily. EH primárně nepořizují, jak Placák píše, seznamy lidí s “vadnými” názory, ale popisují hlavní dezinformační příběhy minulého roku a způsob jejich šíření. To je však pouhé významové posunutí aktivit EH a bylo by zbytečné o tom rozpoutávat polemiku.

Mnohem závažnější je však můj Problém č.2. Vidím jej u Placáka ve zjednodušujícím tvrzení: označím tě za šiřitele konspirace a proto jsem padouch, protože ti upírám právo na názor. Je samozřejmé, že každý má plné právo na jakýkoli názor, byť by to byl názor sebehloupější. Dnes však existují prostředky, které z mnoha fyzických osob dělají informační média sama o sobě. Ledecký má na Facebooku 45.000 followerů, Landa přes 300.000. To mu mohou závidět jakékoli okresní noviny. V takovém případě se ale absolutní právo na názor nerovná právu na to, šířit v takovém rozsahu a bez jakékoliv odpovědnosti, jakoukoli hovadinu.

Placák jistě označil za svůj život a z dobrých důvodů mnohé médium za mrzké, proč pak není možno takto označit médium Landa? Ano, vyspělost společnosti se pozná podle její tolerance k názorům a jejich nositelům, ať už se jedná o názory jakkoli bizarní. Zároveň by se ale moudrá společnost měla starat o to, aby se její členové mohli shodnout na základních hodnotách, a k tomu je nutné se shodnout i na tom, co je pravda a co fikce! V situaci, kdy slovo pravda nemá obsah právě kvůli svobodě šířit velice efektivně jakékoli bludy, si zaděláváme na pěkný problém. Dvě třetiny voličů republikánské strany v US věří, že volby byly zmanipulované. To je důsledek společnosti, která se rozpadá, kde nikdo nevěří nikomu, kde realita přestala existovat. A proč? Protože kdokoli může distribuovat milionům lidí cokoli. Bez jakékoliv odpovědnosti za svá tvrzení! Čím větší má někdo dosah, čím větší má počet čtenářů, tím více musí být jeho svoboda názoru kombinovaná s nějakou formou zodpovědnosti.

Petr šel na problém s kanónem, na který nám v budoucnu nebudou přesností stačit lékařské váhy. Čeká nás diskuse, jak odlišit vlastníka názoru od toho, kdo přes své followery ovládá masy, jaká pravidla ten, kdo ovládá masy, musí při komunikaci svých názorů dodržovat, a co se stane, když tato pravidla nedodrží. Tou nejnižší zaplacenou cenou může být právě to, že pan Ledecký zvládne tvrzení soukromého subjektu, že (možná nevědomky) pomáhal tlačit do společnosti konspirační narativ, a že se po takovém aktu nerozpláče někomu na rameni. Budoucí přemýšlení, jak s prostorem divokého západu internetu naložit, nebude jednoduché a skrývá v sobě mnoho pastiček (co je starost o veřejný komunikační prostor a co je cenzura, kdo má pro takovou činnost autoritu a autorizaci, atd.), přesto věřím, že dnešní neomezená svoboda distribuovat masám cokoli, bez regulačního systému, není právě pro svobodnou společnost udržitelná.

Zatím však nejsme ani na začátku takové diskuse. A snadno s vaničkou můžeme vylít i dítě, protože ke ztrátě svobody je vždy příliš blízko. A s tím jsem s Petrem zajedno.

(Prosím případného čtenáře, aby se nazacyklil na tom, zdali je či není přívržencem očkování a tedy, považuje-li hlásání pseudomouder o covidu za nebezpečné či nikoliv. Jistě si dokážeme představit zprávu, na jejíž nebezpečnosti se shodneme. Třeba takovou, ve které hvězdný youtuber bude tvrdit prvňáčkům, že nejlépe se naučí počty, když si vrazí drát do oka.)

Reakce autora

AD 1) To ti možná tak připadá, protože si v tom zainteresovaný. V textu jsem psal pouze o jedné věci, a sice o vytvoření a zveřejnění seznamu údajných dezinformátorů, které je podle mne natolik přes čáru, že si věc zasloužila samostatný komentář – že to udělaly EH, za to fakt nemůžu, a to, že se jinak věnují dezinformačním platformám, jsem v textu ocenil (řada lidí ovšem reagovala na to, že bráním právo na svobodu projevu ne pošahaným názorům, ale lžím, přičemž vůbec nepochopili podstatu problému – i kdyby to byly lži, což bych u miss Csákové skoro vylučoval, tak to vyjde na stejno: ten seznam by byl přes čáru, i kdyby šlo o seznam agresivních pedofilů nebo nějakých kriminálních zločinců, vyděluje totiž určitou skupinu lidi, a jedno na základě čeho, a smiřuje či připravuje tak společnost na to, že existují lidé, s kterými je možno zacházet jinak, než s většinou, krátit je různě v jejich právech atd., což je cesta do pekel, k narušení a zničení právního řádu a vším, co s tím souvisí… To, co udělal EH, je podle mne neodpovědné ba přímo zločinné počínání, kterým začínaly všechny despocie, a které jede teď na plné obrátky v Číně. Kdyby to byl seriózní podnik, měl by se dotyčným, nám všem, celé společnosti, omluvit, že to tak třeba nemyslel, či spíše nedomyslel … (A že je Landa mrzké médium? To bezpochyby je, ale to je zcela jiný problém…)

AD 2) Souhlasím s tebou, jen to bereš za ten nesprávný konec – problém přece není v uživatelích internetu, ale v jejich provozovatelích, kteří dělají já nic, já muzikant, odmítají brát za to, co šíří, odpovědnost, včetně autorských práv, a přitom z toho mají astronomické zisky. Jestli tady někdo mluví o dezinformátorech, tak největší a také profesionální dezinformátoři jsou Zuckerberg (ten má tak 4 miliardy followerů…) a spol., jejichž ajťáci algoritmy, které celou internetovou „diskusi“ řídí, nastavili tak, že preferují kontroverzní názory, které nejitří rozum, ale emoce, protože na to lidi reagují, na rozdíl od seriózních zpráv, prachy z inzerce jen tečou, a to, že sociální sítě vytváří něco, co ve skutečnosti není, že to celou diskusi zcela křiví, stejně jako třeba svobodné volby a mají tedy potenciál celý diskurs, na kterým je tato civilisace postavena, zničit, jim je zcela putna. Jsou to nezodpovědní soukromníci. Ale to, že to je jedno i jednotlivým národním vládám, které jsme si svobodně zvolili, aby hájily naše zájmy a hodnoty, na kterých je naše kultura a politický systém postaven, je fakt uboha. Vrátím se k tomu ještě v pondělním komentáři, tedy snad – jsem teď na jihu, kde je takové vedro, že člověk není schopen ani myslet, natož psát, jen tupě zírat, což je úžasný odpočinek…

Petr Placák