Přede mnou leží kniha středně velkého formátu. Už na první pohled je vidět, že to není kniha tuctová. Jedná se o nový titul úvalského vydavatelství Ve stráni manželů Krupkových, i když i od předchozích knih tohoto nakladatelství se liší. Právě proto jsem se rozhodla zeptat Lubomíra Krupky na to, jak taková „neobyčejná“ kniha vznikla a proč.

Váš nový vydavatelský počin je zajímavý jednak po literární stránce, jednak po stránce umělecké. Jedná se totiž o Váš literární debut. Zařadíte se mezi spisovatele?

V žádném případě. Kniha vznikla, jak se říká lidově, z hnutí mysli. Když jsme byli s Krupkovou [rozuměj: mou milovanou ženou Miroslavou] v lázních ve Velkejch Losinách, tak jsem se po těch procedurách strašně nudil. Krupková večer odpočívala, protože ji bolelo koleno, a já nevěděl, co mám dělat. Sháněl jsem povídku na téma falešné bankovky. Měl jsem načerpanej papír, ale autorský práva na povídku amerického autora, kterou jsem si vyhlídl, mi nedali. Poslali mě ke všem čertům. Chtěj peníze. Tak jsem si ze zoufalství řekl, že něco napíšu sám. Během čtyř večerů, které jsme v Losinách strávili, jsem napsal povídku. Já nevím, jestli se dá říct napsal, prostě jsem něco sesmolil a dal jsem to Krupkový přečíst. Ta jen mávla rukou. Pak k nám jednou přijel pan doktor Krtička. Povídali jsme, on prohlížel knížky, o který měl zájem, a já jsem se mu o povídce zmínil, a on řekl: „Vážně? Fakt jste něco napsal?“ Já říkám: „No.“ „Půjčte mi to, já si to přečtu.“ Druhej den volal a říkal: „Pane Krupko, to je úžasný. Víte, mně se to hrozně líbí.“ A já říkám: „Vy si ze mě děláte srandu, ne?“ A on říká: „Nedělám. Já to dám přečíst jedný mý známý, to je nakladatelská pracovnice, která nahlíží a zpracovává takové rukopisy.“ Skutečně jí to dal, a ona mi tam udělala takový drobný zásahy tak, aby to mělo jednotnej styl.

O čem povídka je?

Jak jeden trotl dělal falešný bankovky a jak se mu to povedlo.

Co se s knihou dělo dál?

Říkal jsem si, když to bude autorská kniha, tak ji vysadím, vytisknu, popřemýšlím, jak ji graficky doprovodit a tak. Knihu v podstatě sponzorovala Deutsche Bundesbank, respektive bez ní by se to vůbec nerealizovalo – poskytli mi totiž rozdrcený bankovky. Z vděčnosti jsem poprosil paní Hanu Hadas, aby text přeložila. Ta ho přeložila. Vysadil jsem ho, vytisk jsem ho, dotisk jsem grafičky a hotovo.

Proč je papír vyrobený ze sešrotovaného eura? Proč jste o tento materiál žádal Bundesbank a ne třeba Českou národní banku? 

Původně jsem ji oslovil, ale poslali mě doprdele, že to nelze. Načež jsem oslovil jen tak z plezíru Deutsche Bundesbank a za týden přišly dvě brikety – dvě kila slisovaných bankovek. Sešrotovaných. Načerpal jsem z nich tiskovej papír. Mírně jsem je rozptýlil, aby nedělaly neplechu při tisku. Do přebalovýho papíru jsem jich přidal víc, tam už jsem opravdu nešetřil. Chtěl jsem, aby to bylo vizuálně patrný, aby to bylo hutný. Takhle kniha v podstatě díky Deutsche Bundesbank vznikla. Mám z toho radost.

Jaké jste zvolil ilustrace?

To bylo obrovský dilema. Krupková mi koupila starý zelený stokoruny, myslel jsem, že v knize budou, že tam budou originály, že do knihy vysadím rámeček a do toho rámečku se ty stokoruny zasadí. Pak jsem zjistil, že by se těch stokorun muselo koupit strašně moc, protože jsem chtěl, aby v knize bylo alespoň šest ilustrací. Tak jsem od tohoto nápadu ustoupil. Mezitím jsem na jinou knížku použil takovej soutisk ruční sazby. Ten jsem zopakoval i zde. Jedná se o osminásobnej a tříbarevnej soutisk, aby trošičku imitoval strukturu bankovky. Je to taková velice jemná struktura, která má vzdáleně připomínat jemnost rytiny na bankovkách. Jestli se to zdařilo nevím. Tyto ilustrace jsem dělal z různejch písem v šestibarevnejch mutacích. Snad to tu atmosféru navodí.

Kde se dá knížka koupit?

Knížka se nedá koupit, ta se rozdává. Samozřejmě se dá koupit, když ji někdo bude chtít. Dva kupce už mám, jedním je Národní muzeum. Pak už mi asi nic nezbude, protože jsem udělal jen deset výtisků.

Jaká je cena?

Nevím. Já fakt nevím. Měl jsem geniální nápad, že bych to poslal do Magnesie Litery, protože tam je kategorie nakladatelský počin. Pojal jsem to jako fór, a už jsem napsal koncept průvodního dopisu. Začíná slovy – „slavnej rozhodovací vejbore…“ Dál jsem se ještě nedostal. Udělal jsem si knihou radost. Pojal jsem ji jako ryze autorskou knihu. Takovou srandu.

 Falešné bankovky

Autor textu: Lubomír Krupka

Ruční sazba písmem Gill sand extra bold Monotype na ručním rustikálním melírovaném papíře LMK

Do němčiny přeložila Hana Hadas.

S laskavou podporou Deutsche Bundesbank vydalo nakladatelství Ve stráni v roce 2017

Deset číslovaných výtisků

Kniha se pravděpodobně dá koupit, viz https://www.atelierkrupka.cz/cz