Husáku, Husáku, mé srdíčko / nesmíš být na nás zlý / pro slovíčko.
I když nás / Husáku budeš mít rád / chcípneš, chcípnem, chcípneme / akorát.

Fanda Pánek

Před půl stoletím 17. března 1976 spustili komunisti velký zátah proti „závadové mládeži“, jak zněl vnitrácký termín pro mladé lidi, kteří se chtěli bavit, hrát, malovat, psát si mimo svaz mládeže etc. − žít si po svém bez ohledu na režim a státem prosazované (anti)hodnoty, bolševiky stanovené kulturní a společenské mantinely a měřítka. Pozatýkány byly na dvě desítky představitelů a osobností undergroundové scény, čímž vyvrcholilo tažení normalizátorů proti nezávislé kulturní scéně a rok od roku stále se stupňující tlak na normalizaci společnosti po ruské okupaci v srpnu 1968.

Pod komunistickým terorem 50. let přežila stará nekomunistická společnost s jejími bohatými kulturními vazbami a tradicemi, a jakmile teror povolil, komunisté pootevřeli dveře, česká kultura do nich kopla – kulturní potenciál se do široka uvolnil a rozkvetl ve všestranné kulturní „revoluci“ 60. let. Po okupaci Československa nehodlali normalizátoři podobnou chybu opakovat. Glajchšaltace kultury byla na prvním místě.

Ač se bolševici vydávali za avantgardu, ve skutečnosti okuřovali maloměšťáctví, čím pitomější a vyduchlejší, tím líp. Kvetlo svazáctví a kondelíkovština – umělohmotný svět, ve kterém se místo lidí pohybují loutky, které nemluví sprostě, nemrdají, nekouří, nepijí, čumí na televizi, chodí v tesilu, jak zpíval Skalák, ostříhané jako rudí Číňani, soudruh zdraví soudruha, vztahy s druhými se řeší v soudružském kolektivu, vládne harmonie. Mír, bezpečnost, armáda, láska, strana a vláda − mládí, krása a štěstí. Něco tak zrůdně blbého jako bolševik snad v dějinách nebylo. Do toho nešlo nehodit vidle.

„Ivan Martin Jirous, přezdívaný Magor, absolvent dějin umění na FF, od roku 1969 léčen ambulantně na psychiatrii pro poruchu osobnosti a sklon k psychopatii.“

Abych zas nepsal výtržnicky / zaznamenám jen sporadicky / jak jeden odsouzený přelíz / druhému zločincovi penis

„Pavel Zajíček, střední průmyslová škola, vedoucí skupiny DG 307, autor jejích textů, psychiatrické poruchy od dětství, třikrát hospitalizován na psychiatrické léčebně, dodnes léčen na schizoidní psychopatii.“

běžim s hovnem proti plátnu / do plátna to hovno zatnu

„Vratislav Brabenec, absolvoval čtyřletou zahradnickou školu a čtyři ročníky Komenského bohoslovecké fakulty. Kvalifikační komisí PKS označen za jediného slušného hudebníka obou skupin.“

Lidi mají dvě nohy a ptáci taky / oba máme dvě nohy a ptáci taky

„Celá akce byla v hrubém rozporu s cíli, kulturou a morálkou naší společnosti a jejími kulturními hodnotami, naplnila skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví, a to tím, že projevovala neúctu ke společnosti a pohrdání jejími základními morálními zákony.“

Jak polibkem od teplouše / moje vlast mne v prdel kouše

Na Bondyho Mejla zpívá:

Amitriptylin Thioridazin / Dormogen Meprobamat / Nitrazepam Diazepam / tři dvanáctky a tři rumy / Encephabol Lipovitan / v malé dávce je vždy vítán

V undergroundu se pohybovali nejrůznější týpci, včetně různých blbů, srabů, pozérů i snobů, kterým stačilo, že měli dlouhý vlasy a šmitec. Underground ale dělalo undergroundem to, že to nikoho nesířilo. Můžeš býti blbem, nebo mluvit s dubem.

každý svého štěstí strůjce / vlakvedoucí i strojvůdce

Alkoholici, reprezentanti kolový, malíři, ovocnáři, bednáři, básníci, chodci, tesaři, instalatéři. Malí, velcí, tlustí, tencí, plešatí či vlasatí, žlutí nebo černí. Kníže, arciopat, prezident a pacient. Žij a nech žít. Měj si názor, řekni ho, ale nechtěj, abych si to myslel taky. Mám tě rád, ale já mám svý a ty máš svý. Kapisto?

Vesel se, truchli, buď smutný, plakej, raduj se! Maluj, kopej, piš, piluj, řezej, hrej! Směj se sám nad sebou nebo plakej. Tanči, pískej, zpívej, dloubej se v nose, pozoruj ptáky nebo čum do blba. Underground byla jediná společnost, kde se člověk cítil svobodně.

Že to nebyla z nouze ctnost, ukázalo se po listopadu. Gros undergroundu nepřeválcovaly peníze, které jinak převálcovaly kdekoho. První, kdo zavelel menge, byl bolševik, který vydával volný trh za nástroj satana, aby začal – satan – sám podnikat bez sebemenších skrupulí: ždímat ze všeho jen prachy bez jakéhokoli vztahu k této zemi, k půdě, lesům, zvířatům, lidem, tradicím, kultuře, minulosti, závazkům vůči zděděnému… Vekslák s nikdy nenažranou sviní. Prase si dobře žije, jen žere a pije (Knížák).

A to taky není z nouze ctnost. Nejde o to, že by snad byli leví, natož praví – neznám vlastně šikovnější a pracovitější lidi, než je underground. Skalák dal do kupy mlýn u Meziříčka, kde je člověk jako Alenka v říši divů, pořádá tam kulturní festivaly, stejně jako Šimako se Silvou v Osvračíně, kteří z parního mlýna udělali nejkrásnější galerii v Česku, kde se člověk cítí jako v ráji, jako doma, což je možná dáno i tím, že je původem z mlynářského rodu, který po staletí provozoval magii − točil mlýnským kolem na Stříbrném potoku u Karlštejna.

Jestli něco přežije tuhle zcela vyduchlou, konsumem a materialismem vymletou civilisaci, tak to bude český underground. Na Konci civilisace půjdou po pustém světě dva Invalidní sourozenci držící se za ruce. Šimako a Silva. To bude počátek nového věku.

Babylon č.1 / XXXV