Tento text je reakcí radního ČT Michaela Hausera na článek Jana Machonina Filosof Michael Hauser rozdává plat vězňům gulagu.

Souhlasím s vylíčením poměrů v gulagu, které v kritice mého postoje k vysílání seriálu Zapomenutí vůdci podal Jan Machonin

Kdo by nesouhlasil? Sám patřím ke generaci, která vyrůstala na Solženicynovi a Černé knize komunismu, jako i mnozí signatáři výzvy České televizi „Zjednejte nápravu ve věci seriálu Zapomenutí vůdci“. V seriálu se najednou mluvilo o platech vězňů v gulagu a dalších věcech, které se vymykaly z obecně zažitých představ. Takže co je o tom v odborné literatuře? Je v ní to, co píše Jan Machonin: existovaly odměny a platy v průměrné výši deset procent tehdy běžného platu (nechme nyní stranou příjmové diference a otázku, v kterém období tomu lze říkat plat). Nevěděl jsem to. Mimo odborné kruhy se o tom příliš nemluví. A nevěděl jsem, že část dnešních historiků pojímá Beriju jako manažera, který nakonec vyhodnotil gulag (systém pracovních táborů) jako ztrátový, a z ekonomických důvodů požadoval jeho zrušení. Viz např. poslední kapitolu sborníku Paula Gregoryho a Valerije Lazareva „Ekonomika vynucené práce: sovětský Gulag (The Economics of Forced Labor: The Soviet Gulag, Stanford: Hoover Press, 2003).

Je to opravdu tak, že seriál Zapomenutí vůdci hrubým způsobem zkresluje historické skutečnosti a bagatelizuje Berijův podíl na stalinském teroru, jak to vyjadřuje Jan Machonin, signatáři výzvy a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, podle níž ČT odvysíláním seriálu porušila zákon? Ano, Berija se v seriálu objevuje především jako manažer, ale jako manažer, který nebere ohled na lidské oběti. Neskrývá se jeho aktivní podíl na stalinských brutalitách, na přesídlení desítek kavkazských národů. Mluví se o násilí a popravách desetitisíců nevinných lidí, včetně Mejercholda a dalších umělců, jež provádělo NKVD pod jeho vedením. Výčet jistě není úplný: chybí Katyň, vražda Trockého atd.

Seriál ukazuje další stránky Berijova působení a klade otázky. I historikové o nich diskutují. Jak to bylo s tzv. berijovským tání v roce 1939, kdy byla propuštěna část politických vězňů uvězněných bez důkazů za Berijova předchůdce Jagody? Byl to prostředek k upevnění Stalinovy moci, snaha zastavit chaos v ekonomice nebo potřeba provést hlubší změny v NKVD? (Viz např. Sheila Fitzpatricková v knize Ruská revoluce, CZPress, Brno 2017). Jaký byl vztah mezi Berijou a Stalinem? Nemohlo to být tak, že ke konci mezi nimi vzniklo napětí? Jsou to nepříliš známé věci: Berijova jednání o obnovení spolupráce s Jugoslávií a západními zeměmi, požadavek na vytvoření neutrálního jednotného Německa, návrh na omezení vlivu stranické byrokracie v ekonomice. Seriál vynechal další Berijovy aktivity: iniciování Židovského antifašistického výboru za války nebo zorganizování obranyschopnosti vznikajícího státu Izrael prostřednictvím Československa na konci čtyřicátých let.

Proč hájím vysílání seriálu v ČT? Uznávám, že se dá diskutovat o zvoleném uspořádání faktů nebo o důrazech, ale neplyne mi z toho, že seriál bagatelizuje Berijovy zločiny nebo hrůzy stalinismu. Veřejnoprávní význam tohoto seriálu spatřuji v tom, že může být podnětem k novým kritickým debatám o stalinismu, jak se to koneckonců již děje. Přirovnávám je k debatám o národně socialistickém režimu. Pokud nezohledníme jeho občas přehlížené stránky, jako je vytváření „substanciální“ pospolitosti a budování sociálního státu pro „rasově vyvolené“, zůstane záhadou, proč tolik Němců podporovalo národní socialismus, včetně velkých filosofů, jakým byl Heidegger. Jestliže neučiníme totéž v případě stalinského režimu, jen těžko pochopíme, proč tolik umělců, filosofů a politiků i v západním světě podlehlo iluzím o Sovětském svazu. O nic menšího tu nejde.