Klid před mediální bitvou

Ve stínu hospodářského rozvratu země s největšími prokázanými zásobami ropy na světě bude po několika odkladech 12. února v Madridu zahájen proces s devíti separatistickými katalánskými politiky obžalovanými ze vzpoury.

Beatus de Facundus. Miniatura z roku 1047. Výřez.

Bude se jednat o nejostřeji sledovaný proces současnosti. Na projednání před Nejvyšším soudem se akreditovalo přes 600 novinářů, v plánu jsou živé televizní přenosy a výslechy stovek svědků včetně bývalého španělského premiéra Mariana Rajoye. Obžaloba viní politiky zasedající v bývalé autonomní katalánské vládě z vypsání nezákonného referenda, čímž se měli dopustit vzpoury, a zároveň z nezákonného nakládání s veřejnými prostředky, právě za účelem konání referenda. Vzhledem k trestnímu zákoníku hrozí obžalovaným drakonické tresty, a to až 25 let odnětí svobody.

Na proces se pečlivě připravují obě strany, přičemž každá sleduje jiný účel. Zatímco španělský stát hodlá uplatnit a hájit čistě legalistický přístup, druhá strana se chystá na mediální ofenzívu stvrzující aureolu politických vězňů, která má akcelerovat vznik nezávislého samostatného Katalánska. V podstatě nezávisle na výsledku procesu hodlají separatisté využít líčení před soudem k zisku podpory pro nový stát, přičemž ve sporu o něj zdá se vůbec není důležité, jakou má potencionální nezávislost reálnou podporu všech Katalánců. Účast v legálních i nelegálních referendech ukázala, že nezávislost preferuje zatím menšina obyvatel Katalánska, což je tamním politikům již delší dobu zřejmé.

O tom, že není důležitý výsledek, ale naopak samotná mediální interpretace, je jasné od začátku. Za historie si jako příklad můžeme připomenout např. ofenzívu TET v Jižním Vietnamu, která sice pro Vietcong skončila vojenskou katastrofou, takže další ofenzívy již byly vedeny pravidelnou severovietnamskou armádou, nicméně veřejné mínění v USA obrátila v neprospěch další přímé podpory Jižnímu Vietnamu. V něco podobného, tedy získání podpory pro své mezinárodní uznání, doufají nyní i zástupci separatistů, s čímž se ztotožnili i najmutí advokáti.

Zástupce někdejšího místopředsedy autonomní vlády Oriola Junquerase, Andreu Van den Eynde, se nechal slyšet, že účelem je, aby soudní proces „překročil hranice Španělska a stal se mezinárodním tématem“. Vedle Van den Eyndeho je hvězdou v právnickém týmu Katalánců i britský advokát Ben Emmerson, bývalý obhájce Juliana Assange nebo někdejšího velitele Kosovské osvobozenecké armády a současného kosovského premiéra Ramuše Haradinaje. Haradinaj byl souzen pro válečné zločiny v Haagu, pro nedostatek důkazů ho tribunál osvobodil, přičemž během procesu záhadně zemřelo devatenáct svědků. Když byli v pátek 1. února převáženi obžalovaní politici z Katalánska do Madridu, popřál jim osobně mnoho odvahy vůči útisku také současný katalánský premiér Quim Torra.

Na mediální smršť doprovázející ono nezákonné referendum z 1. října 2017 nevzpomínají v dobrém naopak v Madridu. Nejčastěji je slyšet o „falešných zprávách“ a „pomluvách“, kterým centrální vláda nebyla sto účinně čelit. Zda tomu bude nyní jinak se uvidí. V reakci na minulé i budoucí události zřídilo ministerstvo zahraničí novou funkci náměstkyně „España Global“, která má na starosti též vnímání Španělska v zahraničí. Od Irene Lozanové se mj. očekává i adekvátní a efektivní reakce na dezinformace či lži separatistů. Souboj to bude zajímavý, v říjnu 2017 šířily po sociálních sítích hlasy proti španělské vládě i EU tisíce anonymizovaných účtů. Dle dosavadních zjištění podobně jako před hlasováním o Brexitu především z Ruska. Co je zatím ohlášeno předem, to jsou demonstrace v mnoha španělských a evropských městech.