Velká říjnová socialistická revoluce neboli VŘSR, jež dle gregoriánského kalendáře proběhla 7. listopadu 1917, oslavila sté narozeniny. A zdá se, že jedinou zemí, kde se ještě drží opravdu při životě takříkajíc v plné parádě, je Severní Korea.

Komunisté se samozřejmě nikdy nesmířili s pádem svého režimu u nás ani v celém sovětském bloku. A mnozí z nich určitě tajně sní o jeho obnově, a pokud se jim zdá vzdálená, snaží se též přizpůsobit daným podmínkám, své skutečné preference ukrýt a maskovat. Dnešní komunističtí ideologové hovoří o období 1917-1989 (či 1917-1991) jako o prvním, neúspěšném pokusu lidstva o vybudování socialismu. Pozor, ta čárka je tam velmi důležitá, opravdu nutno číst: „první, čárka, neúspěšný“, jelikož bez ní to dává úplně jiný smysl. Leč ona čárka též obsahuje výhrůžku. Je totiž příslibem nějakého druhého pokusu. A o tužbě po jeho příchodu svědčí i špatně skrývané sympatie dnešních českých komunistů k „Rakeťákovi“ Kim Čong-unovi a jeho režimu, které prýští na povrch hlavně ve stranickém plátku Haló noviny. Komunisté sice v nedávných volbách zaznamenali nejhorší výsledek od svého založení, avšak tím spíše možná ve skrytu duše doufají, že soudruh Kim smete Ameriku s povrchu zemského ohnivou bouří. Neboli, obecněji řečeno, že se jim dostane do rukou ovladač od nějakých smrtonosných paprsků.

Komunisty lze vnímat různě, i jako postavy z nějaké špatné sci-fi. Zalistujme proto sovětským sci-fi románem Alexeje Tolstého, spisovatele nesporně talentovaného, leč pozdějšího Stalinova slouhy – od r. 1936 byl předsedou Svazu sovětských spisovatelů. Tolstého Paprsky smrti inženýra Garina, v originále nazvané Giperboloid inženěra Garina, poprvé vyšly v polovině dvacátých let.

Hlavním hrdinou románu je zvrácený geniální vynálezce inženýr Garin, který zosnuje plán, jak s pomocí svého vynálezu, hyperboloidu, ovládnout svět. Garinův hyperboloid, zhruba řečeno, funguje jako laserový paprsek obrovské ničivé síly, s nímž lze třeba vymazat z mořské hladiny americkou válečnou flotilu, ale i proniknout až do zemského nitra a těžit z něj zlato v podstatě podobně jako ropu, včetně objemových ukazatelů. Tím se inflačně srazí cena zlata k relaci „tuna za dolar“, což vyvolá krach celé světové kapitalistické ekonomiky. Jenže Garin není socialista, ve svém plánu hodlá tohoto krachu využít k převzetí osobní vlády nad světem, přičemž poté má být zlatoproudná šachta do nitra Země opět zavalena, cena zlata zvýšena na původní hodnotu, a Garinovi mají jeho nahromaděné zásoby stačit k bezstarostnému životu světovládce.

Hlavním investorem celého projektu je americký multimiliardář Rolling, jehož však Garin vlastně unese, ovládne a k investici donutí. A navíc mu přebere milenku, Zoju Monroseovou alias madame Lamolle, původně ruskou emigrantku a pařížskou prostitutku, jíž neodolatelná touha po místu nahoře přivede k sázce na Garina a učiní z ní nepostradatelnou spolupachatelku jeho akcí. Lstivým protihráčem tohoto ďábelského souručenství je sovětský komisař Šelga, který musí zabránit tomu, aby Garin pomocí svých hyperboloidů nastolil globální fašistickou diktaturu, ba co víc, musí získat hyperboloid do služeb sovětského státu a socialistické revoluce. Což se mu, poněkud nepřekvapivě, byť po sérii napínavých zvratů, honiček, přestřelek a podobných vylomenin nakonec podaří – vždyť obecné zákonitosti dějin přece stojí na jeho straně.

Garin i Šelga jsou spíše muži praxe, nejhlubším či nejvíce komplexním myslitelem v Tolstého románu je však Nikolaj Christoforovič Mancev. On je vlastně autorem všech přírodovědných i technických teorií, ba samého světovládného plánu, leč Garin ho okrade o myšlenky a zanechá opuštěného kdesi na Sibiři, kde Mancev podnikal geologické průzkumy, a vzpomene si na něj až ve chvíli, když zjistí, že k realizaci svého plánu potřebuje plné znění Mancevových zápisků. Mancev mezitím na Sibiři zpustne, vypadají mu po kurdějích zuby, žije tam pološílený s kozlem Maškou, jehož už nemá sílu zabít, a hrozí mu tak definitivně smrt hlady. V tom momentě ho nalézá Garinem vyslaná vzducholoď, jejíž osádka se Mancevových zápisků zmocní, zatímco nebohý šílenec Mancev končí svou životní pouť za sněhové bouře pádem z oné vzducholodi, jíž se snaží držet jako klíště, věda, že ulétá i s jeho zápisníkem.

V něm se lze dočíst i toto: „Zemské jádro se prohřívá. Za několik miliard let se zem prohřeje naskrz, roztrhne se jako bomba, vzplane, změní se v plynovou kouli… zazáří jako maličká hvězda a pak se začne znovu ochlazovat a stahovat do rozměrů zeměkoule. Tu na zemi znovu vznikne život, za několik miliard let se objeví člověk a započne znovu prudký zápas lidstva za vyšší sociální uspořádání světa. Země se bude znovu prohřívat ustavičným atomovým rozpadem, aby znovu vzplála jako maličká hvězda. Takový je koloběh pozemského života. Bylo jich už nesčíslně mnoho a je jich před námi ještě nesčíslně mnoho. Smrt neexistuje. Je to věčné obrozování.“

Mancev není mudrcem originálním, Tolstoj mu jen vložil do hlavy některé myšlenky Bedřicha Engelse. Je-li však Mancevova metafyzicko-kosmologicko-geologicko-sociální teorie pravdivá, mohou komunisté jásat. Jenom si budou muset trochu poopravit to své číslování. Žádný první ani druhý pokus o socialismus neexistuje. Je jich jen nekonečně mnoho v minulosti a nekonečně mnoho v budoucnosti. Zda úspěšných, či neúspěšných, není tak důležité, neboť stejně pokaždé vše končí výbuchem, aby mohlo zase začít věčné obrozování. I ten kozel Maška ještě na Sibiři nesčíslněkrát zamečí, až ho tam bude honit vždy jeden z nesčíslné řady šílených Mancevů.

Takové jsou metafyzické obzory socialismu. Život jedince v nich nemá pražádnou cenu. I proto skončil onen první pokus s bilancí desítek milionů mrtvých. A druhý či třetí by sotva dopadly lépe. Ovšem podobnou „nicotnou metafyziku“ nevyznává pouze marxismus. Proto pozor na každý myšlenkový proud i politické hnutí, které nemají na prvním místě hodnotu, jedinečnost a důstojnost každé lidské osoby, miliardářem počínaje a posledním žebrákem konče. Na hnutí, jehož teoretická či praktická etika zrcadlí slova sovětského komisaře Šelgy z Tolstého románu: „Všechno, co vede k upevnění sovětské vlády na zemi, je dobré, a všechno, co jí překáží, je špatné.“