Král je mrtev, ať žije král

Kdo sledoval sčítání hlasů v amerických prezidentských volbách, mohl získat dojem, že se jedná o volby dvoje. Nikoli ve smyslu současných voleb do obou komor Kongresu, ale ve smyslu možnosti hlasování. Letos bylo zbytečné až kontraproduktivní sledovat výsledky „on-line“ v průběhu volební noci, protože pokud někdo po probdělé noci ulehl až ve středu ráno, vše nasvědčovalo hladkému vítězství Donalda Trumpa. Již ve středu po poledni se ale karta začala obracet. Nikoli v tradičně významných Ohiu a Floridě, ale ve státech rozhodujících i v minulých volbách, tedy v průmyslových státech tzv. rezavého pásu, jako jsou Michigan, Wisconsin a nakonec Pensylvánie. Jen s opačným znaménkem.

Foto Jánossy Virág, 1929 / Háberl Aladár Felvetéle / Fortepan 1929

Průběžné volební výsledky byly jednoznačně ovlivněny faktorem korespondenčního hlasování. A to kvůli tomu, že ve většině států unie lze s jejich počítáním začít až po sečtení všech fyzicky odevzdaných hlasů. Sešly se dva faktory dohromady. Korespondenční volba je stále oblíbenější. Zatímco před čtyřmi lety takto byla odevzdána zhruba čtvrtina hlasů, letos je odhadována již na polovinu. A právě demokraté kvůli pandemii koronaviru vyzývali své voliče k této volbě, což vysvětluje zvrácení konečných výsledků v několika státech unie. Tato možnost volby přitom není v americkém volebním systému ničím novým. Zavedena byla již za občanské války v 19. století, sloužila vojákům v poli k možnosti zúčastnit se voleb. Postupně byla rozšířena, a byť není uzákoněna ve všech státech, stala se již zcela běžnou. Pět států unie, Colorado, Havaj, Oregon, Utah a Washington již nyní hlasuje v podstatě pouze korespondenčně. Pokud by tak hlasovaly všechny státy, napětí během sčítání by bylo jistě menší. A nakonec možnost korespondenční volby podle mnohých výzkumů vede ke zvýšení volební účasti až o několik procent.

Výkřiky stávajícího prezidenta týkající se údajných podvodů a krádeží těchto hlasů jsou tak pouze mlhou halící neschopnost uznat porážku. I jeho stávající nebo teprve připravované žaloby zatím připomínají více pokračující politickou kampaň a PR nežli reálný právnický spor. Na druhou stranu je třeba Trumpovi přiznat schopnost oslovit a aktivizovat voliče, sám jich nyní získal více než před čtyřmi lety. Povedlo se mu nastolit pro mnohé atraktivní konzervativní agendu, byť jeho osobnostní profil má do konzervativce v politologickém smyslu slova daleko. A právě jeho osobní výbava se nyní ukázala i příčinou jeho porážky. Mnoho hlasů pro Joe Bidena nebyly hlasem pro jeho program nebo agendu, ale jednoduše pouze proti Trumpovi. O tom svědčí i souběžně konané volby do Senátu i Sněmovny reprezentantů, v kterých si republikáni vůbec nevedli špatně. „Modré“ tsunami se nekonalo, ve Sněmovně reprezentantů si republikáni naopak polepšili. A ani v Senátu demokraté nemají proč jásat, vypadá to na udržení republikánské většiny.

Před volbami se také spekulovalo o velkých voličských skupinách, které se od Trumpa měly odvrátit. Nic z toho se nepotvrdilo, o čemž výmluvně mluví výsledky na Floridě s mnoha důchodci a výraznými skupinami přistěhovalců. A to i přes čtyři roky plné lží, skandálů, urážek až po pokus o sesazení. Přesto se Američanům podařil v jejich historii další husarský kousek. Ukázat vlastnímu prezidentovi, že demokracie není majetkem ani rukojmím ega jednoho, byť jakkoli výjimečného muže. Trump se nyní chová naprosto konsensuálně, jako vždy tluče kolem sebe od velkohubých výkřiků po nepodložená obvinění. Naštěstí je lhostejné, zda porážku uzná či nikoli. Republikánskou stranu dobré výsledky mohou svádět k reinkarnacím trumpismu, stejně tak ale i k návratu k politice založené na ověřitelných skutečnostech a nikoli jen politických pozicích. Naopak pro demokraty bude stále těžší držet křehkou protitrumpovskou koalici sdružující skutečně nesourodé zájmové skupiny.