Před třiceti lety na Den lidských práv 10. prosince 1988 se na Škroupově náměstí v Praze na Žižkově konala jediná komunistickými úřady povolená demonstrace opozice. Mohla za to bezpochyby státní návštěva francouzského prezidenta Mitterranda v Československu. I když k tomu nejsou známy žádné dokumenty, francouzská strana si nepochybně vymínila, že během pobytu francouzského prezidenta v Praze nebudou komunistické úřady zasahovat proti opozici. Proto i ona se skřípěním zubů „povolená“ demonstrace, jelikož si komunisti od návštěvy francouzské hlavy státu slibovali rozšíření ekonomické spolupráce s touto klíčovou západoevropskou zemí. Mitterrand den předtím posnídal na francouzském velvyslanectví na Velkopřevorském náměstí s představiteli čs. opozice v čele s Václavem Havlem a nebylo to vůbec setkání formální, aby se neřeklo. Francouzský prezident diskutoval s čs. disidenty tak dlouho, až prošvihl schůzku s Husákem, který na něj pak musel čekat, a to kvůli lidem, kteří byli za jeho panování vězněni – pro nic za nic, ač sám moc dobře věděl, o co jde. To byl skvělý políček této odpudivé postavě, která – ač sama okusila vězení – neváhala tam posílat jiné jen kvůli své osobní satisfakci zakomplexovaného slovenského komunisty. Mitterrand, který za války – na rozdíl od Husáka – skutečně bojoval, byl frajer, pan státník. Následující text je úryvek z knihy Fízl.

Na Den lidských práv 10. prosince 1988 jsme původně ohlásili demonstraci na Václavské náměstí. Pátého prosince 1988 odbor vnitřních věcí ONV Praha 1 demonstraci podle předpokladu zakázal. Jako záminku si vzal už známou vyhlášku NV hl. m. Prahy o doplnění zásad ochrany památek v Praze, schválenou k tomu účelu před 28. říjnem. Zároveň ovšem vedoucí odboru vnitřních věcí ONV v Praze 1 JUDr. Baráková naznačila, že pokud by oznamovatelé chtěli shromáždění uskutečnit na „vhodném místě mimo Pražskou památkovou rezervaci“, mají se obrátit na odbor vnitřních věcí NVP nebo příslušný obvodní národní výbor.

A tak se stalo, že díky právě probíhající návštěvě francouzského presidenta Mitterranda komunisté nakonec demonstraci povolili na Škroupově náměstí na Žižkově. Na ONV pro Prahu 3 to vyjednali Ladislav Lis s Rudolfem Battěkem a Milošem Hájkem. Byl jsem sice zprvu proti tomu, ale nakonec to celé dopadlo celkem dobře, i když na ohlášení změny místa konání demonstrace bylo málo času.

Snažili jsme se proto po Praze roznést co nejvíce letáků, na kterých bylo přetištěno místo konání. Roznášel jsem je s Davidem Kabzanem, s jeho bratrem a ještě s dvěma kluky po Vinohradech. Zastavili jsme se v hostinci U Bulínů na Francouzské, kde jsme si dali pivo a přitom jsme rozdali letáky mezi přítomné hosty. Jenže mezi nimi byli také dva tajní. Počkali, až vyjdeme ven, aby se před hosty neblamovali, vyšli za námi a Kabzanova bratra ještě s jedním jeho kamarádem sebrali. Okamžitě jsem to běžel telefonovat Uhlovým, aby dali vědět Mitterrandovu doprovodu, s kterým byli ve spojení, že policie zatýká lidi, ačkoli československé úřady Francouzům slíbily, že se zdrží během návštěvy francouzského presidenta jakýchkoli zákroků proti oposici.

V den konání demonstrace jsme nechali několik lidí u pomníku sv. Václava, aby posílali ty, kteří se o změně místa konání demonstrace včas nedověděli, na Škroupovo náměstí. Měli jsme na kabátech přišpendlené pořadatelské cedulky a úplně jsem slyšel, jak fízlové, kteří chodili kolem a měli nařízeno shromáždění pouze monitorovat, skřípou zuby.

Na Škroupově náměstí jsme udělali malé pódium, z kterého mluvili řečníci do dvou mikrofonů napojených na megafony. Bylo to poprvé, a ovšem také naposled, kdy jsme mohli v klidu pronést ke shromážděným nějaké projevy. Zprvu jsem měl obavu, aby „povolená“ akce nesklouzla do nějaké selanky, ale dopadlo to dobře – z řečníků režim nikdo nešetřil a i odezvy lidí na náměstí byly dobré. Žádalo se propuštění politických vězňů, svoboda shromažďování, zrušení cenzury atp.

O tom, že se věc povedla, svědčila i reakce režimu následující den. Komunistický tisk demonstraci napadl, že byla zneužita protirežimními živly, a místní národní výbor si sypal popel na hlavu a dušoval se, že už nikdy víc. Také ČTK přišla se svou troškou do mlýna:

Praha 10. prosince (ČTK) – Statisíce občanů a návštěvníků Prahy se dnes věnovaly vánočním nákupům a prohlídce pamětihodností hlavního města. Odpoledne se v Praze 3 na Škroupově náměstí sešlo asi 1800 osob na shromáždění, organizovaném tak zvanými nezávislými skupinami. Ve vystoupeních a na několika transparentech iniciátoři využili Dne lidských práv k tomu, aby upozornili na svou existenci.

Těchto pár vět je skoro dokonalou ukázkou uzavřenosti systému, který nemá zbla ponětí, co se ve společnosti děje. Za rok z těch „osmnácti set“ byly statisíce.