Říká se, že žijeme ve zrychlené době. Několika kliky se se dostaneme k tisícům dat a informací, mezi kontinenty cesta nezabere víc než pár hodin a za přátele snadno považujeme lidi, které jsme nikdy neviděli, stačí jen souznění ve virtuálním světě. Nastávající generace již asi nikdy nenapíše vlastní rukou psaný dopis, nezažije to usebrání se nad volbou slov, vět, a hlavně stavbou příběhu, vlastního obsahu sdělení, kdy je dost nepraktické škrtat slova a věty se zautomatizovanou lehkostí, s jakou jsme zvyklí z klávesnice počítače, tedy hlavně rychle, bez velké námahy a přemýšlení. Vždyť enter nahmátneme poslepu, ale kde je poštovní schránka hledáme samozřejmě opět na internetu. Nicméně ne vše se zrychlilo, a něco, naopak, se výrazně zpomalilo. Tak například výstavba silnic se nyní počítá na desetiletí, zatímco Římané v 1. stol. našeho letopočtu postavili silnici z Wadi Musa do Akaby za necelé dva roky. A její 150km délka slouží v původní podobě místy dodnes. A podobným trendem se ubírá i současná justice, pro kterou se 10 let také nezdá být žádná míra. Bohužel tím rezignuje na jeden z pilířů spravedlnosti, kterou má zaštiťovat, a to potrestání viníků v  době přiměřené od spáchání činu. Totožnou zásadou se rozhodl řídit i autor tohoto textu, vracejíce se ke dva měsíce staré události na poli, v kterém není nic staršího než včerejší noviny.

Takže nikoli do roka a do dne, ale takřka přesně do let deseti došlo na další rozsudek z kauzy spektakulárního zásahu ÚOOZ na úřadu vlády vedoucí posléze k jejímu pádu. Po takové době kauza není schopná budit větší pozornost, což je do jisté míry škoda. Nově totiž zakládá nemilý precedent.

Poslední verdikt nad Petrem Nečasem, jeho manželkou a Romanem Bočkem v kauze poslaneckých trafik není pravomocný, tudíž lze čekat pokračování. Dle soudkyně Pudilové byl ale prokázán skutek „podplácení“ spočívající v tom, že tři poslanci se měli vzdát mandátu výměnou za zisk postů ve státních podnicích a správě.

Ať si o důkazní situaci myslíme cokoli (jistě pamatujeme např. „náhodně“ uniklé, třebaže nezákonně pořízené odposlechy, které sice s právním meritem měly málo společného, ale účel dehonestace a ad hoc odsouzení splnily), státní zástupce se soudkyní trestný čin podplácení spatřují v aktu politického jednání, asi jako když na cizí chatě uvolním spodní palandu za zbavení se povinnosti umýt po sobě nádobí. Nestačil by tento papír a ani několikasvazková kniha, která by popisovala všechny akty na naší politické scéně, které by dle premisy soudkyně Pudilové musely být též trestným činem. Namátkou jen ty nejkřiklavější, jako např. opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS, jmenování premiéra Rusnoka za příslib funkce guvernéra ČNB, velvyslanecký post exministra zdravotnictví Vojtěcha ve Finsku nebo bývalého policejního prezidenta na Slovensku, ale třeba i trafika na celní správě, hádejte pro koho?

Za trestný čin tak lze nově považovat vlastně cokoli. Pokus o odblokování jednání sněmovny, ústupky odborům vyhrožujícím stávkou, zřizování či rušení ministerstev na základě koaliční smlouvy, pochopitelně i jejich obsazování, zkrátka jakékoli politické jednání, které musí být z principu založeno na snaze o dosažení shody, což bez kompromisů jaksi nejde. Alternativou je stavění barikád, broušení nožů a výhrůžné pohledy do kamer, za které by se pak nestyděla ani Johanka z Arku.

Kriminalizovat prostý akt politického jednání tedy lepší správě věcí veřejných nejen nepomůže, ale naopak jí výrazně uškodí. Vychyluje se totiž vyvážený systém tří mocí. Byť by mnozí občané nesouhlasili, soudy se zkrátka nemají motat do politiky, a to ze stejně dobrých důvodů, jako se politici nemají motat do práce soudů.

Jak ukazují země, v které si státní zástupci a soudci dokázali pro sebe uzmout více moci právě na úkor exekutivy, jako např. Itálie nebo Izrael, jedná se o země politicky nestabilní s vládami střídajícími se na běžícím páse. Tam ještě nejsme, ale co není, může být.

Je zajímavé, že expremiér má zároveň zaplatit i milionovou pokutu, byť nebyla způsobena žádná škoda. Zajímavé kvůli tomu, že soudě dle např. internetových diskusí by Nečas zaplatil málo, i kdyby to měla být miliarda. Přitom reálná škoda způsobena byla. Kvůli zpackané práci státního zástupce Ištvana a detektiva Šlachty stát stíhaným jen na odškodném vyplatil dva a půl milionu a chystá se proces o vyplacení dalších 76 miliónů. Kde je osobní hmotná zodpovědnost představitelů policie a státního zastupitelství? Kolik z toho zaplatí Šlachta s Ištvanem z vlastní kapsy?

Morální a etickou zodpovědnost je prostě nešťastné zaměňovat za trestněprávní. Její posouzení je lépe ponechat voliči ve volbách a nikoli soudcům a fanouškům konspirace.