Podle mnoha hlasů z médií se prý lidé neměli ještě nikdy tak dobře jako dnes. Filosof Leibniz by zaplesal, neboť dle něj prý žijeme dokonce v nejlepším z možných světů. Takže to vypadá, že jsme ve správné době na správném místě. Pravda, jsou tu jisté problémy, například dlouhodobou válkou rozvrácený Blízký východ, sever Afriky i část Asie, migrační krize, brexitem zasažená a nesoudržná Evropská Unie, islamistický terorismus či globální změna klimatu, ale to jsou jen takové drobné detaily, kterými by se mohl zabývat snad leda nějaký hnidopich. Na misce vah zcela jasně převažují pozitiva jako třeba výběr ze stovky různých pohlaví či přátelská a moderní multi-kulti společnost s přehršlí technických výdobytků, v níž máme to privilegium žít. A do této idyly náhle vrazí jako slon do porcelánu jakýsi Piggy On a jeho kniha Princ Gayaya – Nové národní 5G pohádky.

Že se nejedná o jen tak obyčejné pohádky, to se čtenář dozví z přebalu knihy, kde stojí, že jsou to ty jediné „správné a korektní EUpohádky“ a jedním z důvodů k jejich sepsání byl zákaz dvou stovek klasických pohádek ve Španělsku, neb byly prý příliš sexistické. V předmluvě více než dvou tuctů parodicko-satirických textů se k autorskému pseudonymu Piggy On přiznává známý nuselský spisovatel Bohuslav Vaněk-Úvalský, který se už dnes cítí být příslušníkem bílé heterosexuální menšiny a jenž se ptá: „Proč naše paní Božena Němcová nepsala pro gaye, lesbičky, feministky, transvestity, metrosexuály, genderová hnutí a pražské taxikáře? Kde jsou příčiny její xenofobie?“ Inu, asi byla jiná doba, holenku!

Ale vraťme se krátce k osobě autora. Letos devětačtyřicetiletý Bohuslav Vaněk-Úvalský před patnácti lety reprezentoval Českou republiku na mezinárodním knižním veletrhu v Lipsku a měl velmi slušně našlápnutou kariéru prozaika a řadu vydaných kvalitních knih u nakladatele zvučného jména. S tím se však o pár let později rozešel (o čemž se čtenář může více dozvědět z předloňského Vaňkova titulu Jak nevydat bestseller) a obnovil vlastní kapesní Krásné nakladatelství, v němž od té doby urputně vydává své knihy v malonákladech bez podpory klasických distributorů, takže v knihkupectvích byste je hledali marně a můžete je koupit pouze přes jeho web vanek-uvalsky.cz.

Ale co že nám to vlastně servíruje tento sveřepý pohádkář ve své novince? Kniha nabízí klasické české pohádky, ovšem samosebou řádně upravené, a sice ve všech rovinách textu. Jakožto bytostný satirik nešetří Vaněk šlehami, novotvary a bizarními vynálezy. Takže místo pohádkového dědečka tu najdete Pohádkového seniora, jemuž dají na pamětnou tři asertivní synové příležitostného huntera. Pro Vaňka není problém použít ani tvar prasenior, což může kromě prarodiče někomu evokovat třeba i exemplář stařičkého vepře, ale pojďme dál.

V pohádce O veliké řepce dojde na reflexi současného premiéra a podnikatele Andreje Babiše: „Byli jedni genderově vyvážení senior a senior. Říkali si korektně bez přechýlení dědeč a babič. Měli malou genderově vyváženou vnuč. Ta hovořila nekorektně, protože ještě šišlala. (…) Seniorům říkala dědeš a babiš.“ V Petlahvi, pař! se objevují výrazy sockomatka (matka – zneuživatelka podpory v nezaměstnanosti), sockodcera a bizarní organizace „Kopie celebrit pomáhají sockám v tísni“. Nechybí ani určitá provázanost motivů, např. Petlahvi, pař! odkazuje na Aktivistickou Sněhurku, která je parodií na ekologickou aktivistku Gretu Thunbergovou, jež hlásá lidstvu: „Lidská práva patří i mikrobům, plísním a chřipkovým kmenům! To není názor, to je fakt!“ Pohádkář jí však určí neslavný konec: „Když viry v noci Sněhurku zabili, všichni si oddechli.“

Vaňkova satira na současné celospolečenské poměry, přecházející místy až do sardonického šklebu, je krutě aktuální a jde až na kostní dřeň. Jakmile v současné společnosti zmerčí jakoukoli minoritu, která začne za podpory médii emocionálně vydírat majoritu, jež si to nechá líbit, bez váhání tasí své kolty a střílí od boku. A tak se ve Zlatovlásce 007 objeví Laktační liga (agresivní skupina žen, jež okupuje banky s kojenci u prsu s heslem: „V zájmu dětí! Máme právo kojit všude!“, což známe z reality) následována Flatulentní ligou, která zatím naštěstí neexistuje, neboť jejich heslo zní: „V zájmu trávení! Máme právo prdět všude!“ Atmosférou všudypřítomných špiónů tato pohádka navozuje čtenáři paranoidní pocit jako v jeho starším románu Zabrisky, ta druhá spermie, přičemž je zde navíc stručně reflektována migrační krize: „Ale my víme o zemi, kde žijí mírumilovní sultánové (…) inženýři, vyrábějící sedmimílové boty, dobrovolní dárci ropy (…) pozvete je k sobě (…) Králové poslechli, pozvali všechny k sobě a království se ocitla před krachem.“

Samozřejmě sarkasmu autora, mimochodem několikanásobného otce, nezůstane ušetřena ani LGBT komunita, třeba v pohádce Neotesánek: „Byli jednou dva řádně oddaní gayové a ti spolu z důvodu nebeského spiknutí nemohli mít děti (…) K čemu jsou nám dva pytlíky, když jsi nám nedal ani jedno rodidlo?“ Jejich stížnost k Bohu nezůstane nevyslyšena, a tak se jim zrodí potomek: obživlé sexuchtivé dildo, jež je usouloží k smrti. Autorem však nezůstane ušetřen ani Bůh, neboť v pohádce o Smolíčkovi vystupuje zbožně založený pan Jelen, jenž podrobuje Smolíčka náboženské výchově: „Tak se pomodlili. Smolíček vždy přitom zavřel oči a těšil se, až umřou (…) Pak si až do rána vyprávěli o výhodách utrpení a posmrtného života.“ Ve Smolíčkovi je jen letmo načrtnuta umělecká perfomerská skupina „Femen with balls!“, což nás vrací k leitmotivu moderního rodičovského páru a složitým vztahům mezi skutečnými a adoptivními rodiči, který se objeví rovněž v Rudé Karkulce: „Jednou maminka a maminka povídají: Tvoje rodička seniorka má dnes narozeniny, koupili jsme jí ve slevě nějaké dobrůtky, doneseš jí je.“

Vaňkovi někdy stačí jediná věta či pouhé sousloví, aby čtenář vyprskl smíchy, například zjevná absurdita „poctivě bohatý lobbista“ v Jak senior měnil, až vyměnil. Na čem by autor snad mohl vydělat je patent na „kamaskútr s lůžkovou úpravou“, jenž má senior obdržet za záchranu lobbisty, ale nakonec je rád, že nedostane přes ústa a vrací se k své seniorce s prázdnou. Pohádka pak končí lehce nejistým happy endem: „(…) a žili šťastně až do exekuce hospicu.“ Ušetřena nezůstala ani herečka Angelina Jolie a její diskutabilní krok odstranění zdravých prsů v Čípkové Růžence: „Prevence je prevence,“ řekla přísně královna. „Necháme si uříznout všechny orgány, jež mohou být napadeny.(…) Kdo neměl na pořádnou operaci, nechal si alespoň useknout ruku pásovou pilou, nebo si nechal ujet nohy železnicí. Celé království tak bylo naprosto zdravé a zcela paralyzované.“ Právě tento paradox poslední citované věty provází jako červeně se vinoucí nit celou knihu, ale možná i naši současnou realitu, kterou autor přesně odpozoroval.

Honza 5G Nebojsa kombinuje motivy z Čapkova R.U.R a několika povídek Bradburyho o vzpouře strojů proti člověku. Na rozdíl od velikánů sci-fi to však dělá s obrovským nadhledem a humorem. Dialogy nešťastného Honzy s chytrými domácími spotřebiči, které ho šikanují, patří k nejlepším momentům celé knihy. Technik, zapojující moderní pračku o ní hned na začátku pronáší varovná slova: „Ta je chytřejší než většina lidí. (…) A tímhle mluví. A tímhle poslouchá.“ Jenže ona neposlouchá, což je právě problém, ponožky a trenýrky nepere, neboť jsou strašně špinavé: „Tohle prát nebudu! (…), to si přeper v ruce, já jsem chytrá pračka a ne prase tatramat!“ K vzpurné pračce se přidá i vyčítavá lednice: „Seš prostě prolhanej bílej nosič penisu, (…) Bílej šmejd. Nikdy si mě nikam nevzal!“ A když je Honzovi kvůli šikaně strojů bleskově snížen společenský kredit, nepřejícný chytrý mobil to kvituje s povděkem i ironií zároveň: „Tvoje snoubenka byla právě přidělena kompatibilnímu čekateli z Afriky. Máš po starostech.“

O milionáři, který si legálně koupil slunce je variací na Wolkerovu baladu, kterou roku 1948 skvěle převedl do animovaného filmu Zdeněk Miler, později proslulý coby autor populárního krtečka. Pohádka o starém oligarchovi, který chtěl zrušit stáří a žít věčně, se od původní předlohy zase až tolik neliší. V reálném světě při troše dobré vůle snad můžeme tuto postavu vidět v spoluzakladateli Trilaterální komise a skupiny Bilderberg Davidu Rockefellerovi, jenž zemřel předloni ve věku nedožitých 102 let po šesti transplantacích srdce, které mu prodloužily život o několik desetiletí. Protože však obsah knihy čítá celkem 26 pohádek, zatímco recenze by se měla vejít asi tak na 2 normostrany, nebudu vám už od toho vypečeného pohádkáře prozrazovat další špeky. Kupte si je sami, jsou fakt k sežrání!

Piggy On (Bohuslav Vaněk-Úvalský): Princ Gayaya – Nové národní 5G pohádky. Krásné nakladatelství, 2019, 170 stran,

Pouze na prodejním webu: vanek-uvalsky.cz